Přeskočit na obsah

Rio Tinto (společnost)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rio Tinto
Logo
Logo
Centrála koncernu v australském Melbourne
Centrála koncernu v australském Melbourne
Základní údaje
Právní formaprivate company limited by shares
Datum založení1873
Adresa sídlaMelbourne, Austrálie
Klíčoví lidéJean-Sébastien Jacques
Charakteristika firmy
Oblast činnostikovodělný průmysl a těžební průmysl
Produktyhliník
Tržní kapitalizace33 mld. AU$ (2021)[1]
MajiteléAluminum Corporation of China (13,1 %)
BlackRock (8,4 %)
Dceřiné společnostiRio Tinto Alcan
Hathor Exploration
Pilbara Iron
Rio Tinto Aluminium
Rio Tinto (France)
Rio Tinto (United States)
Rio Tinto (Canada)
Identifikátory
Oficiální webwww.riotinto.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rio Tinto je nadnárodní těžařská společnost s centrálami v britském Londýně a australském Melbourne. Tato původně britská společnost zahájila svou těžební činnost v roce 1873 ve španělské Andalusii, konkrétně v okolí řeky Rio Tinto (v překladu Červená řeka). Měděný důl Corta Atalaya v provincii Huelva, provozovaný v místech, kde se těžila měděná a železná ruda již od doby bronzové, byl nějvětším povrchovým dolem v Evropě. Odtud také pochází název korporace.[2]

Činnost firmy

[editovat | editovat zdroj]
Důl Corta Atalaya na těžbu mědi v provincii Huelva ve Španělsku (snímek z 80. let 20. století, tj. z doby před uzavřením a zaplavením dolu)

Firma patří mezi významné producenty železné rudy, bauxitu, hliníku, mědi, molybdenu, zlata, diamantů, uhlí, uranu, oxidu titaničitého nebo boru.

Těžební aktivity firmy vyvolaly celou řadu problémů v řadě zemí celého světa.[zdroj?]

Zátoka císařovny Augusty

[editovat | editovat zdroj]

V 70. a v 80. letech 20. století byla Zátoka císařovny Augusty (Papua Nová Guinea) znečištěna odpadem z dolu Panguna – jednoho z největších měděných dolů na světě. Tento problém přispěl ke vzniku separatistické Bougainvillské revoluční armády a k občanské válce na ostrově v letech 19891997.

Jeskyně v Juukan Gorge

[editovat | editovat zdroj]

V rámci těžby železa v květnu 2020 společnost nenávratně zničila jeskyně v Juukan Gorge, lokalizované v Hamersleyově pohoří v Austrálii. Jeskyně byly posvátné pro Aboridžince, tedy původní obyvatele Austrálie. Archeologické nálezy zde dokládaly lidské osídlení již před 46 000 lety. Společnost Rio Tinto starověké jeskyně odpálila navzdory sedmileté snaze místních obyvatel o jejich ochranu. Podle zástupců UNESCO jejich zničení představuje nenávratnou ztrátu pro lidské kulturní dědictví.[3]

V prosinci 2020 nařídila vyšetřovací komise australského parlamentu těžařské společnosti Rio Tinto zrekonstruovat zničený jeskynní systém a zaplatit odškodnění australským domorodcům za zničení jejich posvátného místa.[4][5][6]

V 90. letech 20. století dceřiná firma Rio Tinto Zinc (RTZ) vyhrála mezinárodní výběrové řízení na průzkum ložisek zlata v České republice a projevila zájem o povolení těžbě zlata u obce Mokrsko ve středním Povltaví. Ta by představovala jámový lom o rozměrech 400 × 600 metrů a hloubce 200 metrů v prostoru Veselého vrchu a těžbu asi 50 miliónů tun horniny pro získání asi 40 tun zlata. Záměr vyvolal značný odpor veřejnosti[7] a těžba nebyla povolena.

  1. Dostupné online. [cit. 2021-11-18].
  2. OZlatu.cz - EMED obnoví důl v Rio Tinto. www.ozlatu.cz [online]. [cit. 2022-08-08]. Dostupné online. 
  3. Těžební gigant odpálil 46 000 let staré památné jeskyně. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-06-03 [cit. 2020-06-03]. Dostupné online. 
  4. Rio Tinto ordered to rebuild ancient Aboriginal caves. BBC News [online]. 2020-12-09 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  5. 'Never again!': Parliamentary inquiry slams Rio Tinto Pilbara blast as 'cultural vandalism'. www.abc.net.au [online]. 2020-12-09 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  6. BURTON, Melanie. Rio Tinto should pay restitution for sacred Aboriginal caves blast - inquiry. Reuters [online]. 2020-12-09 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  7. Společnost pro trvale udržitelný život: Stanovisko č. 31, k plánům na těžbu zlata u obce Mokrsko u Slapské nádrže[nedostupný zdroj], 12. května 1995

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]