Puštík bělavý
 Puštík bělavý | |
|---|---|
 Puštík bělavý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | sovy (Strigiformes) |
| Čeleď | puštíkovití (Strigidae) |
| Rod | puštík (Strix) |
| Binomické jméno | |
| Strix uralensis Pallas, 1771 | |
 Mapa rozšíření puštíka bělavého
celoroční výskyt
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území patří mezi vzácné sovy, i když se jeho počty zvyšují.[2]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Biologická systematika rozeznává 7 až 10 poddruhů.[3]
- Strix uralensis daurica
- Strix uralensis fuscescens
- Strix uralensis hondoensis
- Strix uralensis japonica
- Strix uralensis liturata – puštík bělavý severoevropský
- Strix uralensis macroura – puštík bělavý středoevropský
- Strix uralensis momiyamae
- Strix uralensis nikolskii
- Strix uralensis uralensis – puštík bělavý západosibiřský
- Strix uralensis yenisseensis. [4]
Puštík bělavý severoevropský (Strix uralensis liturata)
[editovat | editovat zdroj]Na počátku roku 2020 byl tento poddruh chován ve více než 20 evropských zoo, včetně čtyř českých zoo[5]:
Na webových stránkách Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem je často uváděn pod názvem puštík bělavý pobaltský.[6][7]
Puštík bělavý středoevropský (Strix uralensis macroura)
[editovat | editovat zdroj]Centrum rozšíření tohoto poddruhu puštíka bělavého se nachází v karpatském oblouku. Jeho areál zasahuje na území České republiky západním výběžkem. V České republice se nachází přibližně 50 hnízdících párů a jeho stavy v České republice mírně stoupají. K posílení populace slouží program zastřešený Správou CHKO Třeboňsko a Zoo Hluboká. Na projektu se podílí i další zoologické stanice (např. Zoo Ostrava, Zoo Děčín, Zoo Bratislava, Zoo Praha, Zoo Bojnice)[8] a další subjekty (např. Zoopark Chomutov a Stanice Pavlov[8]).[3]
Puštík bělavý západosibiřský (Strix uralensis uralensis)
[editovat | editovat zdroj]Populace tohoto poddruhu čítá na 100 až 300 tisíc jedinců, kteří obývají především západní Sibiř. Jeho areál však zasahuje i do evropské části Ruska a na východ až k Ochotskému moři. Zástupce puštíka bělavého západosibiřského je možné zhlédnout v Zoo Brno (2016), kteří jsou reprezentanti geneticky čistého poddruhu.[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Puštík bělavý vypadá jako výrazně větší, mohutnější a světlejší puštík obecný (délka těla asi 60 cm) a má ve srovnání s ním zřetelně delší ocas. Rozpětí křídel dosahuje obvykle okolo 120 cm, výjimečně až 170 cm. Zbarven je zpravidla nápadně světle, vyskytuje se však i tmavá varianta. Obličej je okrouhlý, oči černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, samice však dorůstají větší mohutnosti (samec 540–730 g, samice 720–1200 g). Sezónní varianty zbarvení neexistují. Většinou je aktivní po setmění, ale občas loví i ve dne. Puštík bělavý je po výru velkém naše druhá největší sova dobře poznatelná podle dlouhých ocasních per a charakteristického světlého zbarvení.[9] Můžeme se s ním setkat i během dne nebo za soumraku.[10]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích[3] Evropy v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po severní[3] Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.[zdroj?]
Pro úspěšné hnízdění této sovy mají nezastupitelnou roli staré a přestárlé stromy i jejich polorozpadlá torza. V nepříznivých letech, kdy je nabídka vhodné kořisti minimální, páry nemusejí zahnízdit vůbec. Ve středoevropských podmínkách se vyskytuje v lesích nad 400 metrů nad mořem, v oblibě má zejména staré bučiny.
Výskyt v Česku
[editovat | editovat zdroj]V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh. Současný výskyt v této oblasti je výsledek bavorského i českého reintrodukčního programu. Počet hnízdících párů se v Národním parku Šumava se v roce 2009 odhadoval na 15 až 20 párů[11], současný stav ovšem bude mnohem vyšší.[12] Na Slovensku jde o 400–500 hnízdících párů.
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Hlas
[editovat | editovat zdroj]Puštík bělavý má velmi charakteristický hlasový projev: divoké „hu-hauhauhau“, resp. „vůhu-hu-hu“ s důrazem na první slabiku (trochu se podobá projevu holuba hřivnáče). Samice reaguje výkřiky „hé“ nebo „ve“, případně (v blízkosti hnízda) „chrú-chru-chru“. V jarních měsících se samec ozývá často už před setměním typickým hlubokým houkáním, které se nese až několik set metrů daleko.
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]Puštík bělavý hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců. Samice snáší 1–5 (obvykle 2–4) bílá vejce, na kterých sedí sama po dobu 27–34 dnů (ve středoevropských podmínkách zpravidla v dolní polovině rozptylu). Mláďata krmí rodiče asi 5 týdnů, po vylétnutí je ještě asi jeden měsíc přikrmují.
Puštík bělavý si v době hnízdění dokáže své teritorium srdnatě bránit.[9] Tato sova je velmi nebojácná, stejně jako u dalších puštíků rodiče dokáží své hnízdo urputně a agresivně bránit před jakýmkoli vetřelcem, výjimečně napadnou i člověka. Ve Švédsku dostal puštík pro tento povahový rys jméno „slaugula“ tj. „útočná sova“.[13]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Potravu tvoří hlodavci a další drobní savci, ptáci a hmyz.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Puštík bělavý v Zoo Praha -
Puštík bělavý, mládě -
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ KŘENEK, Daniel. Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech 2009-2014 v Beskydech a na Moravě. [s.l.]: SOVDS při České společnosti ornitologické, 2015. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Zooreport 02/16, s. 6 [online]. ZOO Brno a stanice zájmových činností, p. o. [cit. 2017-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-07.
- ↑ BioLib.cz – Strix uralensis (puštík bělavý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Nejstarší puštík bělavý v Zoo překvapil
- ↑ Puštík bělavý pobaltský
- ↑ a b Reintrodukce puštíka bělavého středoevropského
- ↑ a b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012.
- ↑ MIKULA, Alois. Ptačí svět. Praha: Mladá fronta, 1975.
- ↑ Na Šumavě žije 20 párů puštíka bělavého, ČTK, 28.8.2009
- ↑ https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/temer-vyhubeny-pustik-belavy-je-diky-vojenskym-lesnikum-opet-beznym-obyvatelem-sumavy
- ↑ KVASNICA, Jaroslav Monte. „Nebojácný lesní duch: Puštík bělavý - ‚neviditelná‘ sova“. Příroda, 7-8/2010, s. 36.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001, ISBN 80-200-0927-2. S. 150.
- HANZÁK, Jan; BOUCHNER, Miroslav a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl - 2. část. Ptáci, str. 69–70.
- SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. opr. a rozš. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu puštík bělavý na Wikimedia Commons - Galerie puštík bělavý na Wikimedia Commons
- Reintrodukce puštíka bělavého středoevropského
- Nárůst početnosti puštíka bělavého v Beskydech
- BioLib.cz – Strix uralensis (puštík bělavý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Hlas puštíka bělavého
