Nouzová kolonie
Nouzová kolonie je v českém kontextu zejména název čtvrtí nouzových staveb, které vznikaly zejména ve 20. a 30. letech 20. století. Vznikaly částečně organizovaně například tak, že bylo na městských pozemcích povoleno postavit si domky např. bývalým legionářům nebo železničářům, a částečně živelně, když si na městských pozemcích stavěli domky, boudy a vyřazené vagóny chudí dělníci a nezaměstnaní. Typicky se je chudé dělnické rodiny snažily při svém smyslu pro čistotu a pořádek upravit co nejútulněji a nejvzhledněji i zřízením zahrádek.[1] Některé z těchto kolonií již byly zrušeny, jiné se postupně více či méně transformovaly v regulérní obytné kolonie, v nichž některé domy získaly stálá čísla popisná, nebo v zahrádkářské kolonie.
Nouzové kolonie a slumy v Česku a Slovensku
[editovat | editovat zdroj]
Před druhou světovou válkou slumy existovaly ve větším počtu zejména v Praze, kde se jim říkalo kolonie nebo nouzové kolonie, například na Žižkově[2] (termín „kolonie“ však byl v té době populární i pro plánovitě zakládané regulérní čtvrtě či osady různého charakteru, od čtvrtí hornických či dělnických domků přes čtvrtě rodinných domů nebo i luxusních vil až po čtvrtě nájemních nebo družstevních bytových domů).
Poslední nouzové kolonie v Praze byly ojediněle obývány ještě na počátku 60. let 20. století (např. v Praze na Pankráci v prostoru dnešního sídliště Pankrác III., mezi ulicemi Na strži a Jeremenkova). Stále a od 20. let 20. století dosud víceméně nepřetržitě je obydlená nouzová kolonie Na Slatinách v Michli, třebaže místy se přiblížila zahrádkářské kolonii.[3][4] Bývalá nouzová kolonie je též v Praze Na Kotlasce.[5]
Nouzové kolonie podobné klasickým velkoměstským slumům lze ještě dnes nalézt kupříkladu v některých romských osadách na Slovensku.
Od padesátých let 20. století, kdy z nouzových kolonií byla koncentrace chudoby vytěsněna, již v Česku nelze hovořit o slumech. Prostorové oddělení je spíše spojeno s etnicitou a hovoří se o minoritních ghettech.[6] Po roce 1990 řeší české obce problém bezdomovectví.
České umění
[editovat | editovat zdroj]- Na Rafandě – 1925, sloupek Karla Čapka v Lidových novinách[7]
- Hej rup – 1934, film Martina Friče, ve kterém se Voskovec a Werich setkají s Martou, žijící v nouzové kolonii
- Děvčátko z kolonie – 1942, opereta a píseň skladatele Rudolfa Kubína, odehrávající se v ostravské hornické kolonii
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Prokop Haken: Nouzové kolonie včera, dnes – a zítra?, Levá perspektiva, 9. 2. 2016
- ↑ K. Starý: Z míst, v nichž se nedaří. Světozor. 13. 7. 1933, s. 14–15. Dostupné online.
- ↑ Slatiny – zapomenutá čtvrť severně od Spořilova, Historie lokality Slatiny – nouzové kolonie severně od Spořilova (Spořilovské noviny)
- ↑ Praha má opravdový slum. Chudinská kolonie Na Slatinách je raritou
- ↑ Poslední slum v Praze. Jak se žije v nouzové kolonii Na Kotlasce?
- ↑ VIKTORÍNOVÁ, Jana. Proměny pražské periferie. Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pargač. s. 46. Dostupné online.
- ↑ Karel Čapek: Na Rafandě. Lidové noviny. 19. 4. 1925, s. 1. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VIKTORÍNOVÁ, Jana. Proměny pražské periferie. Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pargač. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Dělnická kolonie
- Slum
- Kolonie rodinných domů
- Kolonie bytových domů
- Nouzová stavba
- Evidenční číslo domu
- Seznam nouzových kolonií v Praze
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Bahno Prahy, internetové stránky zabývající se nouzovými koloniemi v Praze