Taylorismus

Taylorismus je soustava vědecké organizace práce, jejímž autorem je Frederick Winslow Taylor. Podstatu teorie tvoří rozložení pracovních postupů na jednotlivé operace a úkony, jejich zkoumání a racionalizování pomocí časových a pohybových studií a jejich spojení se zvyšováním pracovních výkonů stimulačními prémiemi.

Jde o klasické období managementu a sociologie řízení na přelomu 19. a 20. století. Taylorismus dále rozvíjeli zejména Frank Bunker Gilbreth, Henry Gantt a Harrington Emerson. V meziválečném Československu se tímto systémem seriózně zabývala zejména Masarykova akademie práce^[1].

Řízení lidských zdrojů dle Taylora

Úloha kázně – v čele jsou řídící pracovníci kvalifikovaní k řízení a současně dělníci disciplinovaně plní příkazy.
Umisťování pracovníků dle jejich schopností na co nejužitečnější pozici.
Motivace prostřednictvím denních úkolů a s tím související zavedení úkolové mzdy.
Vysoká míra specializace pracovních výkonů, což vede k menší době na zaučení, rychlé zdokonalování.
Nová profese – průmyslový inženýr, který rozhoduje o členění práce a umisťování zaměstnanců místo mistrů.
Nezahrnuje místo pro tvořivost a vlastní iniciativu – lidé mají fungovat jako mechanická součást výrobního stroje.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taylorizmus na slovenské Wikipedii.

↑ Vratislav Preclík a kol.: Automatizace montážních linek a Průmysl 4.0, článek in Strojař, str.1- 21, ročník XXVI., ČÍSLO 1- 4, prosinec 2017, ISSN 1213-0591, registrace MK ČR E13559

Související články

Sovětské metody práce

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Taylorismus na Wikimedia Commons

[1] Vratislav Preclík a kol.: Automatizace montážních linek a Průmysl 4.0, článek in Strojař, str.1- 21, ročník XXVI., ČÍSLO 1- 4, prosinec 2017, ISSN 1213-0591, registrace MK ČR E13559

[1]