Přeskočit na obsah

Pevnost St. Elmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pevnost St. Elmo
Účel stavby
Základní informace
Výstavba1552
Poloha
AdresaValletta, MaltaMalta Malta
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pevnost St. Elmo (maltsky Il-Forti Sant Iermu) je bastionová pevnost ve Vallettě na poloostrově Sciberras, která byla poprvé vybudována v roce 1551, aby chránila vjezd do tzv. Velkého přístavu na Maltě. Pojmenována je po sv. Erasmu z Formie, biskupu mučedníku, který je mimo jiné patronem námořníků. Známá je především pro svou roli za velkého obležení Malty v roce 1565.

Pevnost byla narychlo vybudována v roce 1551 v reakci na muslimské nájezdy. Práce byly kvůli uspěchanosti a nedostatku prostředků nekvalitní a původní projekt byl budovateli značně pozměněn, a to nikoliv k lepšímu. Nadměrná výška hradeb a vyvýšeniny v okolí ji činily příliš zranitelnou vůči palbě z děl.[1] Řád se ji už pod bezprostřední hrozbou osmanské invaze pokoušel posílit, ale pro nedostatek času a prostředků stihl pouze přidat ravelin a několik drobných vylepšení.

Související informace naleznete také v článku Velké obležení Malty.
Půdorys původní pevnosti - ještě bez ravelinu, přidaného krátce před obléháním, ale již s kavalírem, který byl přistavěn v roce 1554.

Za velkého obležení Malty přes své zjevné nedostatky, které jí měly předurčovat k brzkému pádu (osmanští velitelé jí dávali nejvýše pět dní a mnoho křesťanských velitelů nebylo o mnoho optimističtějších), pevnost nakonec vydržela mnohem déle, než se od ní čekalo – padla teprve 23. června, tj. po 29 dnech obléhání. Získala tak obráncům mnohem více času, než se čekalo, poskytla krmivo pro rozbroje mezi osmanskými veliteli a Turci při ní ztratili něco okolo šesti tisíc mužů.

Po porážce Turků řád postavil pevnost znovu, větší a silnější, a učinil ji součástí opevnění nově založeného hlavního města Valletty. Pevnosti se od té doby dostalo vícero přestaveb jak za panování řádu, tak za následné vlády Britů, takže její současná podoba se od původní výrazně liší.

  1. Giangiacomo Leonardi, jeden z nejvýznamnějších italských vojenských architektů té doby, který pro řád krátce před obležením hodnotil a vylepšoval opevnění na ostrově, zkritizoval nefunkční a nekompetentní „vylepšovací“ zásahy do původních plánů a jako její největší slabinu pojmenoval její výšku: „Její kamenné hradby byly vybudovány příliš vysoké a kavalír byl vybudován ještě vyšší, třebaže by nikdy nebyl s to ohrozit nepřátelská postavení na vyšších místech v okolí. Nepřiměřeně vysoké hradby jsou nebezpečné, protože vystavují svoji velkou část vůči nepříteli, nabízejíc mu možnost vyplnit příkop svými troskami a vylézt po nich do pevnosti.“ - viz Luboš Taraba: Ta zatracená skála; Nakladatelství Epocha, Praha 2016, ISBN 978-80-7557-031-4 (str. 121)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]