Přeskočit na obsah

Edward Gibbon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edward Gibbon
Narození8. května 1737
Putney
Úmrtí16. ledna 1794 (ve věku 56 let)
Londýn
Příčina úmrtíperitonitida
Místo pohřbeníFletching
BydlištěPutney
Alma materMagdalen College
Kingston Grammar School
Westminsterská škola
Oxfordská univerzita
Povoláníhistorik, politik, klasický učenec a spisovatel
Politická stranaWhigové
Nábož. vyznáníkatolicismus (1753–1754)
protestantismus
RodičeEdward Gibbon Judith Porten
Funkceposlanec parlamentu Velké Británie (1774–1784)
poslanec 14. parlamentu Velké Británie
poslanec 15. parlamentu Velké Británie
PodpisEdward Gibbon – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Gibbon (8. května 1737 v Putney u Londýna, Anglie16. ledna 1794, Londýn) byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami římské říše a jeho hlavní dílo Úpadek a pád římské říše patří dodnes ke klasickým.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzských jezuitů a Bossueta přestoupil 1753 na katolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarské Lausanne ke kalvinistickému faráři, který dosáhl jeho návratu k protestantismu. Ve skutečnosti se však s křesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkým kritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzským racionalismem. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se Curchaudovou a o rok později se – když zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie.

V letech 17601762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denisem Diderotem a Jeanem le Rondem d'Alembertem a pak odjel do Říma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíše dějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu, věnoval se však stále starověkému Římu. 1776 vyšel první díl Úpadku a pádu římské říše, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Edward Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel.

Úpadek a pád římské říše

[editovat | editovat zdroj]

Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká také ironickým stylem, silně ovlivněným Voltairem.

Pomsta je výnosná, vděčnost nákladná.
— Úpadek I.11
Bouře a vlny jsou vždy na straně lepších námořníků.
— Úpadek I.68

Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly přenechány žoldnéřům barbarského původu, kterých postupně přibývalo, až získali nad Římany převahu. Na pádu Říma se podílelo i křesťanství, jež klade důraz na posmrtný život a oslabuje tak zájem o aktuální světské dění; opomenout nelze ani vpád Germánů. Úpadek byl ještě hlubší ve východní říši (pro niž Gibbon zavedl název „byzantská“), která podle něho už nemá s Římem nic společného. Jisté sympatie však měl pro středověkou říši.

Antonius rozšířil řád a pokoj po veliké části země. Jeho vláda se vyznačuje vzácnou předností, že skýtá jen málo látky pro historii, což je ostatně jen sotva víc než soupis zločinů, šíleností a neštěstí lidstva.
— Úpadek I.3

Jeho skeptické názory se silně rozšířily a dodnes ovlivňují obecné povědomí o starověkém Římě, zejména v anglicky mluvících zemích. Současní historikové je však nemohou přijmout. On sám byl zcela odkázán na antické psané prameny, vědecká archeologie v jeho době ještě vůbec neexistovala a on také nevěnoval žádnou pozornost společenským a hospodářským poměrům té doby.[1]

Další díla

[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho napsal také několik studií ke starším dějinám, shromáždil množství materiálu k politickým dějinám švýcarské republiky, k dějinám Medicejů, zanechal po sobě bohatou korespondenci a velmi rozsáhlé deníky.

  1. Srv. např. J. G. A. Pocock, "Historiography and Enlightenment: a View of their History," Modern Intellectual History 5(2008), 83-96.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GIBBON, Edward. Úpadek a pád římské říše: výbor. Příprava vydání Jiří Klabouch, Vladimír Vavřínek; překlad Adolf Felix. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 404 s. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Gibbon. Sv. 10, str. 110

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]