Tiny forest
Tiny forest ([ˈtaɪnɪ ˈfɒrɪst], česky lesík) je les v lidmi obydleném prostředí na relativně malé ploše s hustou výsadbou. Jeho smyslem je vytvořit v městské oblasti na malé ploše co nejrozmanitější, rychle rostoucí a soběstačnou zeleň, a zlepšit tak životní prostředí.[1]
Myšlenku pěstovat malé husté lesy přinesl japonský ekolog Akira Mijawaki a převzal ji indický ekopodnikatel Shubhendu Sharma.[2] Sharma byl první, kdo vysadil husté městské lesy na menších pozemcích s degradovanou půdou.
Pro lesíky je charakteristická jejich malá půdorysná plocha a zpočátku hustá výsadba (2-7 stromů na metr čtvereční) s velkou druhovou pestrostí. Po stabilizaci by na metr čtvereční mělo být v průměru 0,5-2,5 stromů.[3] Vysoká hustota rostlin zvyšuje konkurenční tlak v rámci ekosystému. Přirozeného lesního společenství by lesík měl dosáhnout za 25–30 let místo za 200 let, protože se přeskočí fáze trav, keřů a pionýrských stromů.[1] Lesíky prý rostou desetkrát rychleji, jsou třicetkrát hustší a stokrát rozmanitější než konvenční lesy.[4] Podle svých zastánců jsou tiny forests jednou z nejúčinnějších metod zalesnění půdy.[1]
První lesíky byly vysazeny v Asii. V Evropě se tato myšlenka poprvé rozšířila do Nizozemska a Belgie od poloviny roku 2010. První lesík v Německu vznikl v roce 2020 na soukromém pozemku v Uckermarku.[5] Má 700 m², takže je poměrně velký, a je domovem 33 původních druhů stromů, především javoru, buku, dubu, jasanu a lípy.[4] Sdružení Citizen Forests, založené ve Šlesvicku-Holštýnsku v roce 2019, také provádí zalesňování podle Mijawakiho.[6] Mezitím byly výsadby provedeny v několika severoněmeckých městech, nejmenší plocha je kolem 200 metrů čtverečních, největší s asi 3400 metry čtverečními je ve Wedelu. V současné době (rok 2022) existuje na celém světě více než 3000 lesíků.[1]
Kritici jako nizozemská zahradní architektka Tinka Chabotová ovšem pochybují, že lesíky budou dlouhodobě prosperovat. Nedostatek prostoru by mohl vést ke konkurenci mezi druhy, což by v dlouhodobém horizontu mělo za následek pokles původně velmi vysoké druhové diverzity. Proti tomu se namítá, že k odumírání nízkých keřů a bylin dochází v každém ekosystému. Dokud budou lesíky růst, odumírající stromy budou nahrazovány novými dřevinami. Lesíky nejsou zázračný všelék. Jako jeden z více prvků však mohou pomoci k tomu, aby byla města zelenější, a dlouhodobě tak přitahovala více rostlin a zvířat.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tiny Forest na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d Elsbeeren, Stieleichen, Eiben, Rotbuchen, Hainbuchen, Vogelkirschen – und drumherum ein Ring aus Ginster, Haselnuss oder Rosen. In: Das Magazin. 4/2022, S. 82–87.
- ↑ Afforestt. www.afforestt.com [online]. [cit. 2022-06-16]. Dostupné online.
- ↑ urban-forest.com: The Miyawaki method – Data & concepts (PDF; 3,5 MB), 2020, S. 3.
- ↑ a b c Deutsche Welle: Tiny Forests: Mehr Artenvielfalt in der Stadt? 25. Mai 2021, abgerufen am 28. April 2022.
- ↑ Hochschule für nachhaltige Entwicklung Eberswalde: Projekt auf der Webseite, abgerufen am 28. April 2022
- ↑ Citizens Forests. www.citizens-forests.org [online]. [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu tiny forest na Wikimedia Commons