Přeskočit na obsah

Avia BH-10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Avia BH-10
Avia BH-10 (L-BONE, 1924)
Avia BH-10 (L-BONE, 1924)
Určenícvičné, sportovní letadlo
VýrobceAvia
ŠéfkonstruktérPavel Beneš a Miroslav Hajn
První let3. ledna 1924
Charaktervyřazen ze služby
UživatelČeskoslovenské letectvo
Vyrobeno kusů21
Vyvinuto z typuAvia BH-9
Další vývojAvia BH-11, Avia BH-12
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Avia BH-10 (Letectví, květen 1924)

Avia BH-10 byl jednomístný akrobatický sportovní letoun vzniklý roku 1924 v Československu vývojem z Avie BH-9, která byla pokračováním typů BH-1 a BH-5. Letoun vyráběla společnost Avia, Miloš Bondy a spol., továrna na letadla, Praha-Holešovice [1]

Konstruktéři ing. Pavel Beneš a ing. Miroslav Hajn (Letectví, červenec 1926)

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Typ Avia BH-10 vycházel z předchozího typu BH-9. Jednalo se o jednomístný letoun určený k výcviku pilotů v akrobacii a pro kondiční létání stíhacích pilotů. Letadlo BH-10 zkonstruovali zakladatelé továrny Avia, letečtí konstruktéři Pavel Beneš a Miroslav Hajn. Tovární pilot Karel Fritsch jej zalétal 3. ledna 1924,[2] ale poprvé s ním vzlétl Zdeněk Lhota již 22. prosince 1923.[3] Konstrukce tohoto letounu zůstala stejná jako u typu BH-9, tj. celodřevěná se všemi koncepčními znaky jako BH-9, ale letoun byl podstatně menší.[4]

Avia BH-10 s motorem Walter NZ-60

Od Avia BH-9 byl vizuálně snadno odlišitelný prodlouženým pylonem za otevřeným kokpitem, jehož rolí měla být ochrana pilota v případě převrácení nebo havárie v letu na zádech. Československá armáda si v roce 1924 objednala 10 letounů a krátce nato předala továrně i druhou objednávku na 11 letounů. Československé letectvo provozovalo 19 letounů pod vojenským označením B-10, které byly určeny k výcviku akrobatické pilotáže. Imatrikulované letouny L-BONE a L-BONO vlastnila továrna Avia. Avia BH-10 představovala celkem rychlý a obratný letoun. Kritickou výtkou k letovým vlastnostem bylo nepříliš snadné vybírání vývrtky anebo prudký dosed během přistání.[2]

V květnu až listopadu 1924 bylo zalétáno a předáno československému letectvu celkem 10 letounů B-10 z první série. V září 1925 až březnu 1926 bylo zalétáno a předáno dalších 10 letounů B-10 z druhé výrobní série.[3] S civilními imatrikulacemi létaly L-BONE od 31. října 1924 a výr. č. 4/L-BONO od 8. září 1927.[1] Po vyřazení z armády bylo v leteckém rejstříku imatrikulováno v období 1934-1935 celkem osm letounů BH-10/B-10 výr. č. 2/OK-LAS, 12/OK-ASZ, 13/OK-IPO, 14/OK-AVO, 15/OK-LIM, 16/OK-MOD, 20/OK-LEZ, 21/OK-AVN.[5][6]

Na tento letoun navázali ing. Pavel Beneš a ing. Miroslav Hajn dalšími sportovními letouny Avia BH-11 (1924) a Avia BH-12 (1924). Ve snaze, zkonstruovat dvouplošník stejné kategorie a kvalit jako BH-10, tedy cvičné letadlo pro akrobacii s vysokou ovladatelností a obratností, byly vypracovány v roce 1924 plány a byl také postaven velmi jednoduchý prototyp BH-20 s motorem Walter NZ-60, velmi malý letounek s trupem zcela běžných „aviáckých“ tvarů. Tento letoun byl později (1931) darován ing. Vladimíru Šimůnkovi, který se na něm sám naučil akrobacii a létal s ním také na četných leteckých dnech.[7]

Avia BH-10 (L'Année Aéronautique 1924-1925)

Popis letounu

[editovat | editovat zdroj]

Jednomotorový jednomístný celodřevěný vzpěrový dolnoplošník s pevným podvozkem a ostruhou. Křídlo s tlustým profilem mělo nejtlustší profil asi v třetině rozpětí, v místě, kde byly ukotveny dvě kovové vzpěry, profilované dřevěnou karoserií.[1] Trup, podvozek a pevná ocasní plocha byly provedeny obdobně jako u letadla Avia ВH-9.[8]

Křídlo bylo dvounosníkové, potažené překližkou až k zadnímu nosníku a celé ještě plátnem. Křidélka a kormidla měla kovovou kostru potaženou plátnem. Trup byl celodřevěný, stabilizátor byl pevně vestavěn v trupu. Vrtule dvoulistá, pevná, dřevěná.[2]

Jednoplošník Avia ВH-10 byl menších rozměrů a hmotnosti než „sourozenec“ Avia ВH-9. Byl určen pro výcvik pilotů v akrobacii, jako přechodový typ ke stíhacím letadlům. Řízení normální pákové, výškové a směrové kormidlo bylo ovládáno lany, křidélka táhlovým systémem z ocelových trubek.[8]

Avia BH-10, vítěz rychlostního závodu o Cenu prezidenta republiky v kategorii A (do 100 HP). (Letectví, říjen 1925)

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Letoun si odbyl svoji výstavní premiéru na III. mezinárodní letecké výstavě v Praze, která se konala v červnu 1924 na pražském výstavišti.[9]

Kpt. Josef Hamšík a Avia BH-10 (Letectví, srpen 1927)

Letouny byly nasazovány do sportovních soutěží a byly s nimi konány propagační dálkové lety. Již v roce 1924 (7. září) amatérský pilot JUDr. Zdeněk Lhota na tomto letounu (L-BONE) získal 1. místo v rychlostních závodech o putovní Cenu prezidenta republiky v kategorii sportovních letounů (kategorie B), když na 200 km dlouhé trati dosáhl průměrné rychlosti 155,2 km/h. Třetí místo v tomto závodu obsadil na stroji BH-10 tovární pilot Václav Bican. V listopadu 1924 svěřila Avia dr. Lhotovi BH-10 k provedení propagačního letu do Bělehradu. K letu přes Vídeň odstartoval 5. listopadu 1924. Na letišti v Ošprech (Aspern/Vídeň, Dolní Rakousy) předváděl akrobacii, v Budapešti a v Novém Sadě přistával z velké výše působivou vývrtkou, létal za prudké vichřice, půjčoval letadlo zájemcům, krátce — všude budil pozornost. Při letu z Bělehradu do Nového Sadu provedl na úseku dlouhém 7 km celkem 53 loopingů. Při zpátečním letu předváděl svou „bosičku“ i v Budapešti. Letadlo bylo však maďarskými vojenskými orgány zabaveno a teprve na zákrok vyslanectví bylo propuštěno s podmínkou, že bude zpět dopraveno drahou, což se také stalo. Letadlo mělo totiž maďarské povoleni pouze pro let tam, ale nikoli též zpět.[10]

Pozdější slavné výkony BH-10 jsou nerozlučně spjaty se jménem známého, tehdy vojenského letce Hamšíka, I. tajemníka Svazu československých pilotů. Kpt. Josef Hamšík 20. září 1925 v III. ročníku závodu o Cenu prezidenta republiky Lhotovo vítězství na BH-10 (později imatrikulován jako L-BONO) zopakoval, když dosáhl rychlosti 171,14 km/h. I druhé místo v kategorii A (do 100 HP výkonu) obsadil letoun BH-10. Pilotoval jej rotm. Janhuber a dosáhl rychlosti 163,52 km/h.[11] Závod se konal na trati dlouhé přesně 100 km, Praha (státní letiště Praha-Kbely — Nové Benátky (otáčka kolem kostela) — Říp (otáčka kolem kostelíka) — Praha (stát. letiště »Praha«).[12]

Na návrh Aeroklubu RČS zavedla s platností od května 1927 mezinárodní letecká federace FAI nové kategorie rekordů pro lehké letouny.[13] Škpt. Josef Hamšík na letounu BH-10 s motorem Walter NZ-60 vytvořil světový rekord, když 26. července 1927 uletěl 1400 km s návratem na místo startu (uzavřený okruh Praha – Nové Benátky – Říp – Praha v délce 100 km),[14] a 9. září 1927 na vzdálenost v přímé linii Praha – Reval (Tallinn) vykonal rekordní dálkový let 1228 km[15] za 9 hodin a 10 minut. Následující úterý, 13. září v 17:20 h se Hamšík vrátil zpět do Prahy.[16] Byl na letišti ve Kbelích uvítán továrníkem Kumperou a škpt. Kopeckým za Aeroklub, podpl. Ryplem za MLL, sekretářem Malým za Svaz pilotů, ředitelem ing. Trnkou za Ministerstvo veřejných prací a zástupci továrny na letadla Avia a továrny Walter.[17]

Při prvním pokusu v červenci 1927 vytvořil i národní rychlostní rekord 149,937 km/h. Všechny výkony byly v kategorii lehkých letadel C, jednosedadlová o prázdné hmotnosti 200–350 kg.[18] Všechny tyto lety prováděl Hamšík na sériovém stroji, vyrobeném v roce 1924, který byl opatřen jen zvětšenými palivovými nádržemi.[19]

Po vyřazení letounů ze služby u letectva končily zpravidla v Aeroklubu RČs., v Masarykově letecké lize a nebo soukromých pilotů.

Avia BH-10 v Národním technickém muzeu v Praze.

Dochované exempláře

[editovat | editovat zdroj]

V Národním technickém muzeu (NTM) je vystaven letoun Avia BH-10 (výr. č. 14), který po vyřazení z armády létal od roku 1935 až do havárie v roce 1938 s imatrikulací OK-AVO v Aeroklubu vysokoškolského sportu (AVS). Po havárii a nezbytné opravě byl předán do sbírek NTM.[4]

Neletová replika BH-10 je k vidění ve Vojenském technickém muzeu VHÚ v Lešanech. Jedná se sice o funkční, ale neletový stroj, k jehož stavbě bylo použito křídlo, díly ocasních ploch, podvozek, motor, vrtule a přístroje z havarovaného letounu BH-10.[2] Vystavená Avia BH-10 (výr. č. 20) byla rekonstruována na základě tovární dokumentace a původních dílů restaurátory Leteckého muzea Kbely v letech 1978-1979. Letoun dostal podobu stroje sloužícího ve Vojenském leteckém učilišti (VLU).[20]

Avia BH-10 (OK-AVO)

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Avia BH-10, skica

Údaje podle[1][8][21]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 8,80 m
  • Délka: 5,42 m
  • Výška: 2,38 m
  • Nosná plocha: 9,80 m2
  • Plošné zatížení: 42,00 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 288 kg
  • Vzletová hmotnost: 414 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový vzduchem chlazený pětiválec Walter NZ-60
    • maximální, vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: dřevěná, pevná, dvoulistá

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 165 km/h
  • Cestovní rychlost: 145 km/h
  • Přistávací rychlost: 60 km/h
  • Dostup: 4 600 m
  • Stoupavost: výstup do 1000 m 3 minuty, do 2 000 m za 10 minut
  • Dolet: 480 km

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avia BH-10 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 111, 254–255, 289. 
  2. ↑ a b c d PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 15–16. 
  3. ↑ a b Avia, Miloš Bondy a spol., továrna na letadla, Praha [online]. vrtulnik.cz [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Avia BH-10 [online]. Praha: Národní technické muzeum [cit. 2020-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-04. 
  5. ↑ Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace letadel BH-10 [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1919-1939, Továrna Avia do odchodu konstruktérů Beneše a Hajna. Letectví. 1951-04-30, roč. 27. (1951), čís. 9, s. 199–204. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Jednoplošníky Avia B.H.9 a Avia B.H.10. Letectví. Květen 1924, roč. IV. (1924), čís. 5, s. 94–96. Dostupné online. 
  9. ↑ Po výstavě. Letectví. Červen 1924, roč. IV. (1924), čís. 6, s. 137–146. Dostupné online. 
  10. ↑ KARMAZÍN, V. ing. Památce JUDr. Zdeňka Lhoty. Letectví. Říjen 1928, roč. 22. (1946), čís. 10, s. 290–293. Dostupné online. 
  11. ↑ Zprávy sportovní komise Aeroklubu RČs.. Letectví. Říjen 1925, roč. V. (1925), čís. 10, s. 224. Dostupné online. 
  12. ↑ III. letecky závod v rychlosti o cenu presidenta republiky. Letectví. Srpen-září 1925, roč. V. (1925), čís. 8–9, s. 194–196. Dostupné online. 
  13. ↑ Nejnovější světové výkony našich sportovních Avií. Letectví. Červenec 1927, roč. VII. (1927), čís. 7, s. 165. Dostupné online. 
  14. ↑ -, rt-. Světové rekordy našich Avií. Letectví. Srpen 1927, roč. VII. (1927), čís. 8, s. 183–184. Dostupné online. 
  15. ↑ Dosažené světové a národní rekordy letecké v RČs. v roce 1927.. Letectví. Leden 1928, roč. VIII. (1928), čís. 1, s. 3–5. Dostupné online. 
  16. ↑ Les Ephémérides .... Le Document Aéronautique. Octobre 1927, roč. 1927, čís. 19, s. 439. Dostupné online. 
  17. ↑ Nový rekord kpt. Hamšíka na Avia BH 10. Letec. Září 1927, roč. III. (1927), čís. 4, s. 65. Dostupné online. 
  18. ↑ Stávající světové a národní čs. rekordy letecké.. Letectví. Prosinec 1928, roč. VIII. (1928), čís. 12, s. 398. Dostupné online. 
  19. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1919-1939, Skromné počátky Avie. Letectví. 1951-04-16, roč. 27. (1951), čís. 8, s. 178–183. Dostupné online. 
  20. ↑ Akrobatický školní letoun Avia BH-10, výr. č. 20 [online]. Praha: Vojenský historický ústav, 2013-03-13 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  21. ↑ HIRSCHAUER, L.; DOLLFUS, Ch. Avion Avia type BH-10 (francouzsky) [online]. Paříž: L'Année aéronautique, 1924-1925 [cit. 2020-04-17]. S. 34–35. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FIDLER, J., SLUKA, V. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–38, Libri 2006, ISBN 80-7277-256-2
  • ŠOREL, V., Letadla československých pilotů, Albatros 1986
  • TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. Dostupné online. ISBN 1-85170-324-1. S. 86. (anglicky) 
  • World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing Kapitola File 889, s. 86. (anglicky) 
  • RAJLICH Jiří, SEHNAL Jiří. Československé letectvo 1918–1924, Kolínské noviny 1992, S. 56

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letadla Avia
Beneš a Hajn
Novotný
Nebesář
Licence a kopie
Československé meziválečné vojenské letouny
Stíhací letouny
Bombardovací letouny
Bitevní letouny
Transportní letouny
Průzkumné a spojovací letouny
Cvičné letouny
Speciální letouny
Experimentální letouny a prototypy
Související: Československé vojenské letouny po první světové válce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avia_BH-10&oldid=23053388“