Liou Ťi (14. století)
| Liou Ťi | |
|---|---|
 Portrét Liou Ťia | |
| Narození | 1. července 1311 Čching-tchien, Če-ťiang |
| Úmrtí | 16. května 1375 |
| Země | říše Jüan, říše Ming |
| Povolání | úředník |
| Znám jako | státník, vojevůdce, spisovatel, básník a věštec |
| Titul | hrabě z Čcheng-i |
| Nábož. vyznání | konfucianismus |
| Děti | Liou Lien[1] Liou Ťing[1] |
| Rodiče | Liou Jüe[1] |
| Příbuzní | Liou Čaj[1] (vnuk) |
| Funkce | tchaj š' vysoký politický úředník hokun |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Liou Ťi (čínsky pchin-jinem Liú Jī, znaky zjednodušené 刘基, tradiční 劉基, 1. července 1311 – 16. května 1375) byl čínský státník, vojevůdce, spisovatel a básník na sklonku existence říše Jüan a počátků říše Ming.
Jména
Liou Ťi používal zdvořilostní jméno Po-wen (čínsky pchin-jinem Bówēn, znaky zjednodušené 伯温, tradiční 伯溫). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-čcheng (čínsky pchin-jinem Wénchéng, znaky 文成).
Život
Narodil se v okrese Čching-tchien (dnes okres Wen-čcheng provincie Če-ťiang) provincie Ťiang-če. V úřadech říše Jüan sloužil 25 let.[2] Po několika nižších postech na okresní a prefekturní úrovni se propracoval na místo tajemníka mongolského generála Š’-mo I-suna († 1360) stojícího v čele provincie Ťiang-če. Podílel se na bojích s místními rebely (v povstání rudých turbanů), ale jeho úspěchy jüanská vláda neocenila. Roku 1357 reagoval odchodem ze státní služby a kritikou neefektivnosti a zkorumpovanosti jüanské správy.[3]
Roku 1360 přešel na stranu čínských povstalců. Rozhodl se vstoupit do služby k Ču Jüan-čangovi, pozdějšímu prvnímu císaři dynastie Ming.[4] Čuovi radil ve vojenské strategii a taktice – podílel se vypracování plánů bitvy před Nankingem roku 1360, bitvy na jezeře Pcho-jang roku 1363 a kampani proti království Wu ve druhé polovině 60. let. Roku 1364 byl jmenován vedoucím Astronomického úřadu a pověřen vedením výstavby Nankingu, Čuova hlavního města. Později se stal zástupcem vedoucího cenzorátu s úkolem reorganizovat tento úřad. Podílel se i na vytvoření vojenského systému wej-suo, sestavení zákoníku a kalendáře, stanovení rituálů.[5] Roku 1371 byl v uznání svých zásluh jmenován hrabětem z Čcheng-i, vzápětí s odkazem na špatné zdraví odešel na odpočinek.[6]
Zájmy Liou Ťia se neomezovaly jen na politiku a vojenství, studoval i astronomii, kalendář, magnetismus a feng-šuej; přátelil se s matematikem a alchymistou Čao Jü-čchinem.[7] Společně s generálem a učencem Ťiao Jüem sestavil pojednání o střelných zbraních Chuo-lung-ťing. Je, vedle Ču-ke Lianga, spoluautorem Zvládnutí umění války, díla ilustrujícího na příkladech čínské historie principy vojenské strategie shrnuté v Umění války Sun-c’a.
Počínaje 16. stoletím se rozšířily legendy o jeho zázračně přesných věštbách a předpovědích.[8][4]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Liou Ťi na Wikimedia Commons 
Osoba Liou Ťi ve Wikicitátech
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liu Ji (14th century) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ 劉伯溫是被神化了嗎？ [online]. Xinhuanet.com [cit. 2008-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-09. (čínsky)
- ↑ CHAN, Hok-lam. The Making of a Myth: Liu Ji's Fictionalization in the Yinglie zhuan and Its Sequel. In: LINK, Perry. The scholar's mind: essays in honor of Frederick W. Mote. Hongkong: The Chinese University Press [dále jen Chan]. ISBN 978-962-996-403-0. S. 52. (anglicky)
- ↑ a b WINDRIDGE, Charles. Tong Sing – The Chinese Book of Wisdom. New York: Barnes & Noble, 1999. Dostupné online. ISBN 0-7607-4535-8. S. 124–125.
- ↑ Chan, s. 53.
- ↑ Chan, s. 54.
- ↑ NEEDHAM, Joseph. Science and Civilization in China. Volume 5, Chemistry and Chemical Technology. Tchaj-pej: Caves Books, 1986. ISBN 0521303583. Part 7, Military Technology; the Gunpowder Epic, s. 25.
- ↑ Chan, s. 55.
Literatura
- LANGLOIS, John D. Song Lian and Liu Ji in 1358 on the Eve of Joining Zhu Yuanzhang. Asia Major. Third series. 2009, roč. 22, čís. 1, s. 131–162. Dostupné online. (anglicky)
- NEEDHAM, Joseph. Science and Civilization in China. Volume 5, Chemistry and Chemical Technology. Tchaj-pej: Caves Books, 1986. ISBN 0521303583. Part 7, Military Technology; the Gunpowder Epic.
