Přeskočit na obsah

Komunitou podporované zemědělství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Bedýnka obsahující zelenou papriku, ibišek, rajčata, hrášek, brambory, česnek, lilek a tykev.

Komunitou podporované zemědělství (zkratka KPZ) je socioekonomický koncept zemědělství a distribuce jídla. Typicky je tento model tvořen komunitou konzumentů a zemědělci, kteří poskytují konzumentům své produkty (ovoce, zeleninu, mléčné výrobky, maso) přímo, tedy bez mezičlánků jako jsou obchody, tržiště apod. Pěstitelé a konzumenti si tak poskytují navzájem podporu a sdílí spolu jak rizika, tak i výhody tohoto modelu. Konzumenti se tak stávají z pasivních příjemců potravin aktivními podílníky potravinového systému.

Historie

Komunitou podporované zemědělství (u nás často chybně označované za tzv. "bedýnkování") má kořeny na počátku 70. let 20. století v Německu, Švýcarsku a Japonsku jako reakce na obavy ohledně bezpečnosti potravin a urbanizaci zemědělských ploch. V Evropě bylo mnoho zemědělských statků inspirováno ekonomickými myšlenkami Rudolfa Steinera. Roku 1965 byly v Japonsku v souvislosti se zvýšeným importem jídla a ztrátou orné půdy zahájeny první projekty podobného typu - teikei (提携) - avšak velmi pravděpodobně nesouvisející s těmi evropskými.

Ve Spojených státech amerických se myšlenka komunitou podporovaného zemědělství ujala roku 1984, kdy Jan Vander Tuin přinesl tento koncept z Evropy. Vander Tuin spoluzaložil projekt komunitou podporovaného zemědělství pod jménem Topinambur. Nyní je v Severní Americe minimálně 1300 KPZ farem, odhady ale hovoří až o 3000.

KPZ v České republice

České iniciativy KPZ jsou zakládány od roku 2009 a první impulz přišel z Francie.[1] V roce 2019 existovalo v Česku už 40 komunit se zhruba 600 členy a členkami. Nejvýraznějším aktérem v českém systému KPZ he Svobodný statek na soutoku v Českých Kopistech, který v roce 2020 měl zhruba 500 odběratelů a odběratelek.[2]

V České republice vznikají KPZ především v reakci na ovládnutí produkce a distribuce potravin několika velkými korporacemi, jež sledují hlavně svůj zisk, provozují zamědělství závislé na mechanizaci, fosilním palivu, hybridním osivu a levné pracovní síle migrantů a migrantek. Taková forma zemědělství nevratně ničí půdu, přispívá ke snižování biologické rozmanitosti, produkuje často nekvalitní výrobky a podporuje neetické zacházení se zvířaty. KPZ spolupracují s drobními místními zemědělci, především z ekologických statků. Díky tomu prospívají jak životnímu prostředí, tak zdraví konzumentů a zároveň zajišťují drobným zemědělcům férový výdělek.[3]

Struktura

Ve své nejformálnější podobě se komunitou podporované zemědělství zaměřuje na:

  • transparentní a celosezónní rozpočet k produkci specificky široké nabídky produktů po předem daný počet týdnů v roce
  • společnou cenotvorbu kde mezi pěstiteli a podílníky probíhá diskuse a demokratické hlasování o přijetí navrhovaného rozpočtu
  • souhlas ve ‘sdílení rizik a přínosů’ zemědělského hospodaření, např. že podílníci odebírají to, co hospodář vypěstuje s ohledem na sezónu s tím, že v případě neúrody spotřebitelé nechávají zemědělci prostředky (či jejich část), kterou před sezonou zaplatili.

Tudíž, jednotlivci, rodiny nebo skupiny neplatí jednotlivé potraviny, ale za hospodaření, které je šetrné a společensky odpovědné. Nedostávají také x kilogramů produktů, ale přijímají každý týden to, co je zrovna v dané sezóně zralé. Tento přístup eliminuje marketingová rizika a náklady na čas a lidské zdroje, a umožňuje se zemědělcům zaměřit na kvalitu půdy, úrody, zvířat - a na službu zákazníkům.

Typicky se jedná o malá, nezávislá a rodinná hospodářství. Nejčastěji se obchoduje s ovocem a zeleninou. Mnoho těchto statků praktikuje ekologické a biodynamické zemědělství, vyhýbající se pesticidům, anorganickým hnojivům a geneticky modifikovaným plodinám. Cena je většinou porovnatelná s konvenčně (průmyslově) produkovanými potravinami, protože je snížena o tu část výrobního procesu, která stojí mezi zemědělcem a koncovým zákazníkem (velkoodběratel, supermarket, dopravce, …).

Distribuce

  • Podíly si buď konzumenti u pěstitele vyzvedávají sami nebo pěstitel zabezpečuje rozvoz. Toto se děje většinou v periodě jednoho nebo dvou týdnů.
  • Platba je prováděna buď pokaždé při předání podílů nebo předem - měsíčně, čtvrtletně až ročně.

Ve světě

Ve světě existuje mnoho variací komunitou podporovaného zemědělství:

  • Association pour le maintien de l’agriculture paysanne (AMAP) ve Francii
  • Agriculture soutenue par la communauté (ASC) v kanadské provincii Québec
  • Teikei (提携) v Japonsku
  • Reciproco v Portugalsku
  • Landwirtschaftsgemeinschaftshof nebo Solidarische Landwirtschaft v Německu
  • Gemainsamlandwirtschaften v Rakousku
  • Community Supported Agriculture ve Spojených státech a Velké Británii
  • GASAP v Belgii
  • Gruppi di Acquisto Solidale (GAS) v Itálii

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Community-supported agriculture na anglické Wikipedii.

  1. KOLÁŘOVÁ, Marta. V souladu s přírodou: Politika životního stylu, udržitelnost a soběstačnost. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2021. 254 s. ISBN 978-80-246-4993-1. S. 42. 
  2. KOLÁŘOVÁ, Marta. V souladu s přírodou: Politika životního stylu, udržitelnost a soběstačnost. Praha: Karolinum, 2020. 254 s. ISBN 978-80-246-4993-1. S. 42. 
  3. KOLÁŘOVÁ, Marta. V souladu s přírodou: Politika životního stylu, udržitelnost a soběstačnost. Praha: Karolinum, 2021. 254 s. ISBN 978-80-246-4993-1. S. 57. 

Literatura

  • (anglicky)kolektiv autorů Madison Area Community Supported Agriculture Coalition: From Asparagus to Zucchini: A guide to cooking farm-fresh seasonal produce Third Edition. Jones Books, 2004. ISBN 978-0-9721217-8-1, zejména strany 2-16
  • (anglicky)kolektiv autorů A share in the harvest: An Action manual for community supported agriculture Soil Association, Bristol
  • KOLÁŘOVÁ, Marta. V souladu s přírodou: Politika životního stylu, udržitelnost a soběstačnost. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2021. 254 s. ISBN 978-80-246-4993-1.

Související články

Externí odkazy