Přeskočit na obsah

Henikosan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Henikosan
Obecné
Systematický názevhenikosan
Ostatní názvyheneikosan
Anglický názevhenicosane
heneicosane
Funkční vzorecCH3(CH2)19CH3
Sumární vzorecC21H44
Vzhledpevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS629-94-7
Vlastnosti
Molární hmotnost296,58 g/mol
Teplota tání40,5 °C
Teplota varu356,5 °C
Hustota0,792 g/cm3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henikosan (příp. heneikosan, CH3(CH2)19CH3, sumární vzorec C21H44) je uhlovodík patřící mezi alkany, má 21 uhlíkových atomů v molekule. Jedná se o bílý vosk.

Výskyt v přírodě

Heneikosan používají jako feromon královny nebo králové termitů druhu Reticulitermes flavipes. Přitahuje také komáry rodu Aedes a může být použit v návnadách na komáry. V přírodě to funguje tak, že uhlovodík je produkován v kůži larev. Frakce 1:100000 ve vodě je nejatraktivnější, ale pokud je koncentrace 1:1000, pak komáry spíše odpuzuje.

Heneikosan je také jednou z hlavních složek silice z květů světlice barvířské (Carthamus tinctorius). Všechny části rostliny Periploca laevigata obsahují heneikosan. Esenciální olej z květů růže damašské obsahuje 5 % heneikosanu. Bez černý obsahuje 2,3 %.

Použití a vlastnosti

Henikosan se používá při výrobě detergentů (jak vyšších n-alkanů, tak jejich derivátů – n-alkenů nebo monochloroalkanů, které se používají k získání biologicky odbouratelných detergentů na bázi lineárních alkylbenzenů) a při výrobě jednobuněčných bílkovin fermentací. Vyšší alkany (zejména nad C20 vzhledem k jejich mnohem menšímu rozsahu použití) se často podrobují krakování, oxidaci nebo chloracím za účelem získání jejich derivátů nebo nízkomolekulárních sloučenin. Vlastnosti vyšších n-alkanů se v homologické řadě mění s každou další methylenovou skupinou (-CH2-). Hustota se mění od přibližně 0,74 g/cm³ u undekanu po více než 0,8 g/cm³ u tetrakontanu a dalších sloučenin. Teplota tání a teplota varu se rovněž zvyšují, i když tyto změny nejsou tak velké jako u krátkých alkanů.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Higher alkanes na anglické Wikipedii a Wyższe alkany na polské Wikipedii.