Edward Burne-Jones
| Edward Burne-Jones | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. srpna 1833 Birmingham |
| Úmrtí | 17. června 1898 (ve věku 64 let) Londýn |
| Národnost | Britové |
| Alma mater | Exeterská kolej King Edward's School, Birmingham Heatherley School of Fine Art |
| Povolání | malíř, kreslíř, designér, ilustrátor, projektant a výtvarník |
| Rodiče | Edward Richard Jones a Elizabeth Coley |
| Manžel(ka) | Georgiana Burne-Jones (od 1860) |
| Partner(ka) | Maria Zambaco |
| Děti | Margaret Burne-Jones Philip Burne-Jones Christopher Burne-Jones |
| Příbuzní | Edith Jones[1] (sourozenec) Angela Margaret Thirkell[2][1], Clare Mackail[2] a Denis Mackail[2][1] (vnoučata) |
| Významná díla | The Legend of Briar Rose The Beguiling of Merlin Hope |
| Ovlivněný | Dante Gabriel Rossetti Love Among the Ruins |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edward Coley Burne-Jones (28. srpna 1833, Birmingham – 17. června 1898, Londýn) byl anglický malíř, napojený na umělecké hnutí prerafaelitů. Kromě malby se věnoval navrhování keramických dlaždic, šperků, gobelínů, vitráží a divadelních kostýmů. Věnoval se též knižním ilustracím či fotografii.
Život
Byl synem rámaře. Jeho matka zemřela šest dní po jeho narození. Vychovával ho otec a hospodyně, která byla dle Burne-Jonesových vzpomínek velmi zlá a on proto od dětství utíkal do světa snů a představ. Mnohé z tehdejších jeho dětských fantazií (např. rytíři vítězící nad nepřízní osudu) se později objevilo i v jeho tvorbě.
Původně studoval teologii na Exeter College v Oxfordu. Tam se seznámil se spisovatelem, výtvarníkem a socialistou Williamem Morrisem, který ho posléze představil malíři Johnu Ruskinovi. Ten Burne-Jonese pak uvedl do okruhu tzv. prerafaelitů. Zároveň se rozhodl učit se vedle teologie malbě, jeho učitelem se stal Dante Gabriel Rossetti. I na jeho radu se rozhodl věnovat umění a teologii opustit. Svoje studia na Oxfordu ani nezakončil. Pod vlivem Morrise se začal věnovat tvorbě vitráží, což byl druh umění, který chtěli Morris s Burne-Jonesem v Anglii obnovit. Založili společně dokonce firmu, která se věnovala výzdobě anglických kostelů a silně ovlivnila jejich vzhled. Minulost byla vůbec jeho základním inspiračním zdrojem, v jeho plátnech byl patrný vliv renesančních umělců Sandra Botticelliho či Andrey Mantegny. Dalším formujícím vlivem pro něj byly zásady prerafaelitů – bohatá barevnost, pozornost věnovaná detailu, mystické náměty.
Jeho první vystavené práce kritika nepřijala dobře. Až v roce 1877 se dočkal uznání, když vystavoval v Grosvenor Gallery osm olejomaleb. Kritika jimi byla nadšená. To byl zásadní průlom v jeho kariéře. V roce 1885 byl jmenován prezidentem Birmingham Society of Artists a v roce 1894 byl povýšen do šlechtického stavu.
Životopisce láká i malířův osobní život. Roku 1860 se oženil s Georgianou MacDonaldovou (1840–1920), která byla rovněž malířkou. Byla velmi krásnou ženou a Burne-Jonesův nejlepší přítel William Morris se do ní zamiloval. Georgiana jeho city ale neopětovala. Sám Burne-Jones měl divoký milenecký poměr se svou řeckou modelkou Mariou Zambaco, která kvůli němu dokonce chtěla spáchat sebevraždu na veřejnosti. Navíc Macdonaldové rodina sehrála velkou úlohu v britských politických a kulturních dějinách: jedna z Georgiiných sester byla matkou budoucího ministerského předsedy Stanleyho Baldwina, další spisovatele Rudyarda Kiplinga.[3]
V roce 1896 zemřel Burne-Jonesův přítel Morris. Malíř upadl do depresí, z nichž se již nevzpamatoval. Zemřel roku 1898. Na pokyn prince z Walesu se konal ve Westminster Abbey státní pohřeb. Burne-Jones byl prvním britským malířem, kterému se dostalo této pocty.
Jeho obrazy prý ovlivnily tvorbu spisovatele J. R. R. Tolkiena.
Reference
Literatura
- Arscott, Caroline. William Morris and Edward Burne-Jones: Interlacings, New Haven, London: Yale University Press, 2008. ISBN 978-0-300-14093-4.
- MacCarthy, Fiona (2011). The Last Pre-Raphaelite: Edward Burne-Jones and the Victorian Imagination. Faber & Faber. ISBN 978-0-571-22861-4.
- Parry, Linda, ed., William Morris, Abrams, 1996, ISBN 0-8109-4282-8
- Robinson, Duncan (1982). William Morris, Edward Burne-Jones and the Kelmscott Chaucer. London: Gordon Fraser.
- Spalding, Frances (1978). Magnificent Dreams: Burne-Jones and the Late Victorians. Oxford: Phaidon. ISBN 0-7148-1827-5.
- Wildman, Stephen: Edward Burne-Jones: Victorian Artist-Dreamer, Metropolitan Museum of Art, 1998, ISBN 0-87099-859-5
- Wood, Christopher: Burne-Jones, Phoenix Illustrated, 1997, ISBN 978-0-7538-0727-9
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edward Burne-Jones na Wikimedia Commons - Heslo na Artmuseum.cz Archivováno 13. 5. 2014 na Wayback Machine.
- Heslo v encyklopedii Britannica
