Buřňák Cookův
Buřňák Cookův | |
---|---|
Buřňák Cookův | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | trubkonosí (Procellariiformes) |
Čeleď | buřňákovití (Procellariidae) |
Rod | buřňák (Pterodroma) |
Binomické jméno | |
Pterodroma cookii (G.R. Gray, 1843) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Buřňák Cookův (Pterodroma cookii) je jeden z nejmenších druhů buřňáků. Vyskytuje se v Tichém oceánu, hnízdí pouze na Novém Zélandu na ostrůvcích Whenua Hou, Malém bariérovém ostrově a částečně i Velkém bariérovém ostrově. Kolonie druhu se původně vyskytovaly i na Severním a Jižním ostrově, avšak byly zlikvidovány invazními druhy savců.
Systematika
Druh poprvé popsal George Robert Gray v roce 1843 na základě exempláře, který pořídil německý přírodovědec Ernst Dieffenbach v roce 1839 u říčky Mangaorak v severním Taranaki (jihozápad Severního ostrova).[2] Druhové jméno cookii je poctou kapitánu Jamesi Cookovi.[3]
Rozšíření a populace
Buřňák Cookův je mořský pták, který tráví čas na moři, avšak přilétá na břeh zahnízdit. Holocénní nálezy ukazuji, že se původně jednalo o ptáka široce rozšířeného napříč Novým Zélandem a kdysi hnízdil v kopcovitých zalesněných oblastech do nadmořských výšek 1000 m ve vzdálenostech 20–30 km od břehu.[4] S osídlením Nového Zélandu lidmi však bylo na tyto ostrovy dovlečeno množství invazivních druhů savců jako jsou krysy nebo lasicovité šelmy, které rychle vyhladily tyto vnitrozemské kolonie. Zachovány zůstaly pouze 3 kolonie, a sice na novozélandských ostrůvcích Whenua Hou (jižní cíp Jižního ostrova) a na Malém a Velkém bariérovém ostrově (severní cíp Severního ostrova).[5]
Zdaleka největší populace se dnes nachází na Malém bariérovém ostrově (650 000 dospělých jedinců podle odhadu z roku 2007). Velký bariérový ostrov hostí pouze několik hnízdních párů, které patrně pochází z Malého barierového ostrova. Na Whenua Hou se v roce 2008 nacházelo kolem 15 000 dospělců. Celkový počet dospělých buřňáků Cookových se tak odhaduje na něco kolem 670 000.[6][5]
Mezi populacemi z Malého bariérového ostrova a Whenua Hou panují významné ekologické i morfologické rozdíly. Např. ptáci z Whenua Hou zahnizďují o měsíc později než ti z Malého bariérového ostrova a jsou také těžší.[4] Podrobné terénní a genetické výzkumy z 21. století navíc ukázaly, že obě populace se liší i ekologicky a v zimní, disperzní fázi se mezi sebou nemísí.[7][8] V roce 2020 bylo proto navrženo, aby tyto populace byly považovány za samostatné poddruhy, a sice:[9][10]
- Pterodroma cookii cookii (Malý bariérový ostrov)
- Pterodroma cookii orientalis (Whenua Hou)
V rámci ochranných opatření druhu došlo k translokaci menší části populace buřňáků Cookových na pevninu.[5] Např. v pohoří Maungaharuru v Hawke's Bay byly počátkem desátých let 21. stoletý vypuštěny stovky jedinců z Malého bariérového ostrova. V roce 2018 se ptáci začali pomalu vracet a zahnizďovat.[11][12]
Popis
Jedná se o malého buřňáka s délkou těla kolem 25–30 cm, rozpětím křídel kolem 65 cm a váhou kolem 190 g.[3] Zatímco svrchní strana těla je převážně šedohnědá, spodina je bílá. Křídla jsou dlouhá, tenká a zašpičatělá, přes svrchní stranu se táhne tmavý vzor ve tvaru písmene M. Spodní strana křídel je převážně bílá, v ohbí křídla se nachází tmavší skvrna, ze které se vine krátká linka směřující ke špičce křídla a další směrem k tělu. Ocas je v letu zašpičatělý. Tmavý zobák je dlouhý 25–30 mm. Nohy jsou šedomodré, báze blán jsou nažloutlé a prsty a konce blán jsou tmavé. Přes tmavé oči jsou umístěny tmavé skvrny.[13][5]
Biologie
Na hnízdištích jsou buřňáci aktivní hlavně v noci; vrací se tam asi hodinu po západu slunce za ohlušujícího křiku.[5] V hnízdních kolonií vydávají časté, hlasité trojslabičné kek-kek-kek.[14] K největším aktivitám dochází během bouřkových velmi tmavých nocí.[5] Živí se malými korýši, desetiramenatci a rybkami, které sbírá z hladiny moře, avšak dokáže se i potápět až do hloubek k 28 metrům.[14] Podobně jako řada jiných trubkonosých, i buřňáci Cookovi sbírají potravu stovky až tisíce kilometrů daleko od svých hnízdišť.[5]
Hnízdění
Buřňáci Cookovi hnízdí v koloniích na strmých svazích zarostlých původními lesy. Původně hnízdili hlavně v kopcovitých oblastech do 1000 m n. m. do 30 km od moře, dnešní ostrovní populace jsou však soustředěny v nižších nadmořských výškách.[6][14] K zahnízdění na Malém bariérovém ostrově dochází od září do dubna, na Whenua Hou je toto období posunuto o měsíc dopředu.[4] Kolonie buřňáků Cookových na Malém bariérovém ostrově se volně mísí s buřňáky Parkinsonovými.[14]
Buřňáci Cookovi si hloubí nory v lesní podlážce, často mezi kořeny stromů. Nory bývají 1–5 m hluboké. Samice klade pouze jedno bílé vejce o rozměrech 53×39 mm a váze kolem 43 g.[14] Partneři se střídají v inkubaci a zatímco jeden z partnerů inkubuje, druhý shání potravu na moři. První „směnu“ si bere na starost samice, načež ji střídá samec. Tyto směny trvají v průměru 14 dní a mohou trvat i kolem 4 týdnů.[15] Inkubace trvá kolem 47 dní.[14] Mláďata se osamostatňují za cca 87 dnů.[4]
Ohrožení
V minulosti populace druhu značně utrpěla introdukcí savčích predátorů, kteří vyhladili populace na hlavních ostrovech. V době přítomnosti krys na Malém bariérovém ostrově tito hlodavci sežrali až 90 % vajec a mláďat.[5] V roce 2006 byly krysy na tomto ostrově vyhubeny a hnízdní úspěšnost buřňáků Cookových narostla z 5 % na 70 %.[6] Podobně buřňákům Cookovým pomohlo i odstranění divoce žijících koček z Malého bariérového ostrova či odstranění chřástalů wek z Whenua Hou v 80. letech 20. století. Ještě počátkem 20. století se na Whenua Hou nacházelo kolem 200 000 párů buřňáků Cookových, avšak predace vajec krysami a chřástaly wekami snížila populaci buřňáků na méně než 100 párů. Po odstranění chřástalů a krys dochází k postupnému obnovení populačních stavů.[14]
Mezinárodní svaz ochrany přírody ve své zprávě o stavu populace z roku 2018 uvádí, že je populace na vzestupu, přesto druh hodnotí jako zranitelný. Důvodem je hlavně vysoká citlivost druhu na přítomnost predátorů. Vzhledem k tomu, že řada z těchto predátorů umí přeplavat i poměrně velké vodní plochy, jsou ptačí kolonie buřňáků Cookových pod neutuchající hrozbou. Na Velkém bariérovém ostrově se stále nachází zdivočelé kočky, chřástalové weky i krysy (obecné i ostrovní), které silně ohrožují zdejší populaci, nicméně početně tato populace představuje jen malý zlomek z celkové populace.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 64–65. (anglicky)
- ↑ a b Marchant & Higgins 1990, s. 488.
- ↑ a b c d IMBER, M. J.; WEST, J.A.; COOPER, W.J. Cook’s petrel (Pterodroma cookii): historic distribution, breeding biology and effects of predators. S. 221–230. Notornis [online]. 2003 [cit. 2023-01-31]. Roč. 50, čís. 4, s. 221–230. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h TAYLOR, G. A.; RAYNER, M. J. Cook’s petrel | tītī [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2023 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Pterodroma cookii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22697975A132616449, 2018 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RAYNER, Matt J.; CARRAHER, Colm J. F.; CLOUT, Mick N. Mitochondrial DNA analysis reveals genetic structure in two New Zealand Cook’s petrel (Pterodroma cookii) populations. Conservation Genetics. 2010-10, roč. 11, čís. 5, s. 2073–2077. Dostupné online [cit. 2023-01-31]. ISSN 1566-0621. DOI 10.1007/s10592-010-0072-1. (anglicky)
- ↑ RAYNER, Matt J.; HAUBER, Mark E.; STEEVES, Tammy E. Contemporary and historical separation of transequatorial migration between genetically distinct seabird populations. Nature Communications. 2011-05-31, roč. 2, čís. 1, s. 332. Dostupné online [cit. 2023-01-31]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/ncomms1330. (anglicky)
- ↑ RAYNER, Matt J.; LOENEN, Ayla L. Van; SHEPHERD, Lara D. Comprehensive evidence for subspecies designations in Cook’s Petrel Pterodroma cookii with implications for conservation management. Bird Conservation International. 2021-03, roč. 31, čís. 1, s. 1–13. Dostupné online [cit. 2023-01-31]. ISSN 0959-2709. DOI 10.1017/S0959270920000350. (anglicky)
- ↑ HUTT, Kendall. Cook's Petrel populations are two different subspecies, DNA testing finds. Stuff [online]. 2020-10-16 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Petrel once-extinct in Hawke's Bay is back. NZ Herald [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wingbeats returning to the mountain that roars. blog.doc.govt.nz [online]. DOC - Conservation blog, 2020-05-22 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 64.
- ↑ a b c d e f g Heather, Robertson & Onley 2015, s. 255.
- ↑ Marchant & Higgins 1990, s. 492.
Literatura
- HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
- MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky)
- Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu buřňák Cookův na Wikimedia Commons
- Taxon Pterodroma cookii ve Wikidruzích
- Buřňák Cookův v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)