Nakadžima E8N
Šablona:Infobox letadlo Nakadžima E8N (japonsky: 九五式水上偵察機 Gjúgo-šiki suidžó teisacuki, Průzkumný hydroplán Typ 95, ve spojeneckém kódu Dave) byl jednomotorový dvoumístný dvouplošný průzkumný hydroplán, který používalo japonské císařské námořní letectvo před a během druhé světové války. Byl vyvinut pro nasazení z lodí japonského námořnictva, ze kterých startoval pomocí katapultu. Byl vybaven jedním centrálním plovákem a dvěma malými vyvažovacími plováky na konci dolního křídla. Byl vyráběn v letech 1935–1940 a celkem bylo vyrobeno 755 kusů.
Vývoj
Letoun, určený pro katapulty plavidel císařského námořnictva, vznikl na základě specifikace 8-Ši na lehký dvoumístný taktický průzkumný letoun s dobrými manévrovacími a především nautickými vlastnostmi. Měl být náhradou za průzkumný typ Nakadžima E4N, ze kterého konstruktéři Nakadžimy vycházeli při navrhování prototypu Nakadžima model MS.[1] Nový typ měl upravené křídlo, zvětšenou směrovku a silnější motor. Kostra byla kovová, potažená plátnem.[2] Bylo postaveno sedm prototypů a první vzlet se uskutečnil v březnu 1934. Prototypy byly podrobeny zkouškám, kterých se zúčastnily se svými prototypy i firmy Ajči (s Ajči AB-7) a Kawaniši (s Kawaniši model P). Ze soutěže vyšel vítězně právě model MS, který byl následně přijat do výzbroje jako E8N.[1]
Letoun poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1, pohánějící dvoulistou vrtuli.[2] Posádka se skládala z pilota a pozorovatele/radisty/zadního střelce, který mohl letoun bránit jedním 7,7mm kulometem.
Firma Nakajima Hikoki K. K. vyrobila celkem sedm prototypů a 700 kusů obou sériových verzí. Firma Kawanishi Kokuki K. K. vyrobila dalších 48 strojů.[2]
Již v roce 1934 byla vyhlášena soutěž o nástupce typu E8N, kterým se nakonec stal Micubiši F1M.[1]
Nasazení
Námořním průzkumným hydroplánem typu 95 byly postupně vybaveny všechny tehdejší bitevní lodě císařského námořnictva, šestnáct křižníků a pět nosičů hydroplánů. Poprvé byl nasazen během bojů za druhé čínsko–japonské války, kde kromě průzkumných úkolů a řízení palby, prováděl i útoky na pozemní cíle.
Na začátku druhé světové války v Tichomoří byl postupně nahrazován výkonnějšími Micubiši F1M a Aiči E13A, neboť jeho dolet již nedostačoval pro zabezpečení průzkumu. Ale ještě během bitvy o Midway vyslala Haruna svůj E8N2, aby prozkoumal prostor severně od Nagumova svazu letadlových lodí.[3]
Po stažení z prvoliniové služby dosloužil E8N u jednotek v druhé linii.
Varianty
- E8N1 - první varianta s hvězdicovým motorem Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1
- E8N2 - pozdější varianta se silnějším motorem Nakadžima Kotobuki 2 Kai 2
Hlavní technické údaje E8N1
- Osádka: 2
- Délka: 8,81 m[2]
- Rozpětí: 10,98 m[2]
- Výška: 3,84 m[2]
- Nosná plocha: 26,5 m²[2]
- Plošné zatížení: 71,7 kg/m²[2]
- Hmotnost prázdného letounu: 1320 kg[2]
- Vzletová hmotnost: ??? kg
- Max. vzletová hmotnost: ??? kg
Pohonná jednotka
- 1× vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1[2]
Výkony
- Nejvyšší rychlost: 300 km/h ve výšce 3000 metrů[2]
- Cestovní rychlost: 185,2 km/h[2]
- Dostup: 7270 m[2]
- Výstup do výšky 3000 m: 6 minut, 31 sekund[2]
- Dolet: 898,2 km (485 námořních mil)[2]
Výzbroj
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima E8N na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Vejřík, str. 58
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s PAULO, Joao; MATSUURA, Juliao. Nakajima E8N [online]. 1997 [cit. 2009-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN HARUNA: Tabular Record of Movement [online]. Rev. 2006-06-06 [cit. 2009-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakadžima E8N na Wikimedia Commons
- PAULO, Joao; MATSUURA, Juliao. Nakajima E8N [online]. 1997 [cit. 2009-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- (japonsky)Nakajima E8N DAVE na YouTube