Intelektuál
Intelektuál (z franc. l´intellectuel, z lat. intellegere, chápat, rozumět) je novověké označení pro zejména humanitně vzdělané lidi, kteří se vyjadřují i k veřejným otázkám, ačkoli se sami nepodílejí na vládě a moci. Intelektuálština je pejorativní označení pro nesrozumitelnou řeč nebo elitářské představy intelektuálů.
Význam
Intelektuál sice bývá zároveň příslušníkem inteligence, není to však totéž, protože intelektuál nemusí nutně být vysokoškolák (akademik), ani pracovat v odpovídajícím zaměstnání. Obvykle se charakterizuje nadprůměrnou schopností slova, mluveného i psaného, snahou o originalitu, jistou nezávislostí a kritičností, ochotou vyjadřovat se o závažných otázkách srozumitelně a hlavně přitažlivě. Intelektuál ovšem také nenese za nic odpovědnost a může mít sklon k vytváření a šíření ideologií, včetně totalitních. Vcelku mívají intelektuálové sklon spíše k levici, ke kritice moci, poměrů a podobně.
Původ
Lidé, které bychom dnes označili za intelektuály, se začali vyskytovat od 18. století jako nezávislí spisovatelé bez pevných institučních vazeb, kteří se rádi vyjadřovali k obecným a veřejným otázkám. Byli na jedné straně kritičtí k veřejným poměrům, ale na druhé straně byli často zváni do salonů i k panovnickým dvorům (Voltaire). Slovo intelektuál jako společné označení vzniklo ve Francii koncem 19. století jako hanlivé označení pro kritiky Dreyfusovy aféry, kterým politikové (Georges Clémenceau, 1892) vytýkali elitářství, nedostatek vlastenectví a loajality.
Sporná hodnocení
Podobně pejorativní význam mělo slovo intelektuál v nacistickém Německu, kdežto v komunistickém slovníku se střetávala dvě opačná pojetí. Na jedné straně byli marxističtí intelektuálové, kteří se sami chápali jako „dělníci pera“ a součást pracující třídy, na druhé straně byli čas od času terčem těžkých útoků (například „intelektuálština“) i persekucí: typický levicový intelektuál Záviš Kalandra byl roku 1950 dokonce popraven. Naproti tomu mnozí intelektuálové pokládali sami sebe za „svědomí společnosti“ a osobovali si právo společnost hodnotit, což pochopitelně vyvolávalo nepříznivé reakce. Jiní se zase propůjčovali k tomu, že obhajovali vládnoucí garnitury a obstarávali jim ideologickou podporu. To platí i pro mnoho komunistických intelektuálů v Československu.
| „ | Funkcí intelektuála je obracet pozornost k zastíraným skutečnostem. | “ |
| — Sighard Neckel | ||
| „ | Intelektuál je člověk, který chodí do knihovny i když neprší. | “ |
| — André Roussin[1] | ||