Přeskočit na obsah

Kirill Vladimirovič Ruský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Velkokníže Kirill Vladimirovič na portrétu z roku 1890.

Velkokníže Kirill Vladimirovič (rusky Великий князь Кири́лл Влади́мирович) (12. října/podle juliánského kalendáře 30. září 1876, Carské Selo - 12. října 1938, Neuilly, Francie) byl ruský velkokníže, hlava ruské carské rodiny a titulární imperátor Vší Rusi od roku 1924 roku do své smrti.

Životopis

Dětství a mládí

Kirill Vladimirovič se narodil jako druhý ze tří synů a celkem pěti dětí velkoknížete Vladimira Alexandroviče (třetího syna cara Alexandra II.) a jeho manželky Marie Pavlovny (původem princezny Mecklenburg-Schwerin).

V době rusko-japonské války sloužil jako první důstojník ruského na bitevní lodi Petropavlovsk, která byla Japonci potopena.

Manželství

V roce 1891 poznal a zamiloval se do britské princezny Viktorie Melity, vnučky britské královny Viktorie a své sestřenice (jeho otec a její matka byli sourozenci), která přijela se svou matkou do Ruska na na pohřeb velkokněžny Alexandry Fjodorovny, manželky Pavla Alexandroviče, syna cara Alexandra II. Manželství mezi nimi však nebylo možné, protože ruská pravoslavná církev nedovolovala manželství mezi bratrancem a sestřenicí prvního stupně. 19. dubna roku 1894 se tedy Viktorie Melita provdala na naléhání své babičky, královny Viktorie, za hesenského velkovévodu Ernesta Ludvíka, třebaže již tehdy milovala svého bratrance. Manželství nebylo šťastné - Viktoriino srdce bylo zadané jinde a Ernest Ludvík neměl zájem o ženy, tedy ani o svou manželku.

V roce 1896 přijela Viktorie opět do Ruska, na korunovaci cara Mikuláše II. V průběhu tohoto pobytu opět vznikl vztah mezi ní a Kirillem. To znamenalo skandál a carevna Alexandra Fjodorovna, sestra Ernesta Ludvíka, dosáhla u cara toho, že byl Kirill poslán Dálný východ. Ten se posléze v roce 1904 vrátil do Moskvy jako válečný hrdina z rusko-japonské války. Car mu poté povolil vycestovat z Ruska a Kirill odjel do Koburgu k Viktorii Melitě, která se s Ernestem Ludvíkem rozvedla v roce 1901. (Dcerka z tohoto manželství zemřela v roce 1903 na tyfus).

Kirill Vladimirovič a Viktorie Fjodorovna s jejich nejstarší dcerou Marií.

8. října roku 1905 se Kirill s Viktorií Melitou v přísném utajení v Tegernsee v Bavorsku oženil; Viktorie Melita přijala jméno Viktorie Fjodorovna. Svatební oslavy byly velmi střídmé, bez korunovaných hostí. Jako "svatební dar" dostal Kirill Vladimirovič od cara Mikuláše II. odejmutí svých královských privilegií a svých hodností v carském námořnictvu. Car Mikuláš II. na naléhání své ženy carevny Alexandry Fjodorovny, sestry Viktoriina prvního manžela, vypověděl pár z Ruska; manželé se usadili nejprve v Německu a posléze ve Francii.

Z jejich manželství vzešli tři potomci, dvě starší dcery a nejmladší syn:

  • Marie (1907-1951);
  • Kira (1909-1967);
  • Vladimír (1917-1992), poslední hlava ruské carské rodiny
Kirill Vladimirovič a Viktorie Fjodorovna

Po řadě úmrtí v ruské carské rodině Romanovců byl car Mikuláš II. nucen Kirilla přijmout zpět do rodiny; ten byl jako třetí v pořadí následnictví na carský trůn. Manželský pár Kirill a Viktorie Melita se vrátil do Ruska a Viktorie dostala titul ruské velkokněžny.

Stejně jako řada dalších členů carské rodiny pohlížel i Kirill velmi kriticky na vztah carského páru k Rasputinovi. Po Rasputinově zavraždění v prosinci roku 1916 byla podána carovi petice s prosbou o omilostnění Rasputinova vraha, velkoknížete Dmitrije Pavloviče, kterou car odmítl. Několik týdnů poté musel car abdikovat a země se stala republikou. 14. března 1917 přísahal Kirill a jeho námořní jednotky Dumě věrnost v naději na obnovení starého řádu a záchranu monarchie. Carská rodina ho proto považovala za vlastizrádce; Viktorie stála při něm.

Revoluce a vyhnanství

Po vypuknutí ruské Říjnové revoluce v listopadu roku 1917 odjel Kirill s rodinou, pouze se šperky zašitými v šatech, do Finska, kde zůstali do roku 1919. Další rok pak žili v Nice ve Francii a příležitostně v Koburgu. Od roku 1925 prožil pár zbytek života v St. Briac-sur-mer ve Francii. 31. srpna roku 1924 Kirill, jako první v řadě následnictví ruského trůnu, přijal titul cara vší Rusi.

Zemřel v emigraci, na jedné z pařížských klinik 12. října roku 1938. Příčinou jeho smrti byly komplikace onemocnění nohou, jež bylo následkem zranění utrpěných při potopení Petropavlovska. Byl pochován po boku své ženy, kterou přežil o dva roky, v rodinné hrobce vévodské rodiny v Koburgu. 7. března roku 1995 byly ostatky velkoknížete Kirilla Vladimiroviče a velkokněžny Viktorie Fjodorovny slavnostně vyzvednuty a převezeny do Petrohradu, kde byly uloženy do velkoknížecí rodinné hrobky v Petropavlovském chrámu.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kirill Vladimirovič Ruský na Wikimedia Commons