Přeskočit na obsah

Hidžáz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Hidžáz (rozcestník).
Hidžáz
Geografie
Souřadnice23°30′13″ s. š., 40°51′35″ v. d.
Správa regionu
StátSaúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hidžáz (arabsky ٱلْحِجَاز‎, al-Ḥidžāz) je tradiční region rozkládající se podél západního pobřeží Saúdské Arábie. Na západě ho ohraničuje Rudé moře, na severu Jordánsko, na východě oblast Nadžd a na jihu oblast Asír.[1] Leží v něm města Mekka, Medína, Džidda, Tabúk, Janbú, Táif a Baldžuraši, přičemž největší z nich je Džidda, což je druhé největší město v Saúdské Arábii, a Mekka a Medina jsou čtvrtým a pátým největším městem v zemi.[2]

Hidžáz je důležitý tím, že se zde nacházejí významná města v arabsko-islámském historickém a politickém kontextu Mekka[3] a Medína,[4][5][6] což jsou první a druhé nejposvátnější místo islámu. Tato oblast je nejlidnatější v Saúdské Arábii[7] a arabština je převládajícím jazykem, stejně jako jinde v této zemi. Místní obyvatelstvo je v naprosté většině arabského původu,[8] i když někteří Hidžázané mají různorodý etnický původ.[2]

Tato oblast je rodištěm islámského proroka Mohameda, který se narodil v Mekce, jež byla podle islámské tradice založena jeho předky Abrahámem, Izmaelem a Hagar.[9][10] Během časných muslimských výbojů se Hidžáz stal součástí jeho říše a následně islámských chalífátů – nejprve Rašídského chalífátu, následovaného Umajjovským chalífátem a nakonec Abbásovským chalífátem. Částečnou kontrolu nad oblastí měla až do svého rozpadu Osmanská říše a začátkem 20. století krátce existovalo samostatné Hidžázské království, které bylo dobyto sousedním sultanátem Nadžd, čímž vzniklo království Hidžázu a Nadždu.[11] Od září 1932 je oblast součástí Saúdské Arábie, ve kterou se království Hidžázu a Nadždu přeměnilo.[12][13]

Název

Název regionu je odvozen od slovesa ḥadžaza (حَجَز‎), z arabského kořene ḥ-dž-z (ح-ج-ز‎), což znamená „oddělit“,[14] a nazývá se tak, protože odděluje zemi Nadžd na východě od země Tiháma na západě.

Historie

Prehistorické období

Podle islámu začala civilizace v Mekce poté, co sem Abrahám odvedl svoji druhou manželku Hagar s jejich synem Izmaelem, aby se zde usadili. Prý se k nim přidali příslušníci jemenského kmene Džurhúm a Izmael se oženil se dvěma jejich ženami a pomohl svému otci postavit, nebo přebudovat Ka'bu.[15][16][17] Od nich odvozují svůj rodokmen Adnanité, což bylo sdružení arabských kmenů.[18]

Podle Bible žili v Hižázu Midjánité.[19]

Archeologický výzkum prováděný Bostonskou a Qasímskou univerzitou ukazuje, že zde pramenila řeka, která tekla v délce 970 km do Perského zálivu korytem dnešního Wádí al-Rumma. Říční systém byl aktivní ještě v letech 2500 – 3000 př. n. l.[20] V důsledku striktního uplatňování širku se v Hidžázu mnoho předislámských památek nedochovalo, nicméně byl zde nalezen nejméně jeden megalitický dolmen.[21]

Předislámské období

Na počátku historické doby ovládali severní část Hidžázu Židé. Představy, jakým způsobem, se liší a zahrnují jak suverénní stát,[22][23] tak na nich závislé území, což tvrdí Al-Mas'údí.[24] Z 1. století př. n. l. jsou zde dochovány pozůstatky města Hegra, kde jsou do kamene vytesány konstrukce,[25][26] které jsou připočítávány Thamúdovcům, což byly protoarabské kmeny. Místo se také nazývá Madāʾin Ṣāliḥ (Sálihovo město),[27][28][29][30][31][32] protože se spekuluje, že jde o město, do kterého byl poslán islámský prorok Sálih.[33] Později se dostalo dostalo pod vliv Nabatejců a následně stalo součástí Nabatejského království, jejichž hlavním městem byla Petra. Jde o první památku světového dědictví v Saúdské Arábii. V roce 106 toto území připojil Traján k Římské říši jako provincii Arabia Petraea.[34]

Arabsko-islámské období

Podrobnější informace naleznete v článku Mohamed.

Hidžáz je místem, které je úzce spjato se vznikem islámu, protože se zde narodil a žil prorok Mohamed. Vzhledem k tomu, že zde měl své stoupence i nepřátele, proběhla zde řada střetů, jako bylo obléhání Medíny Kurajšovci, bitva u Badru[35] a bitva u Hunajnu. Tyto činy měly pro lokalitu a region sociální, náboženské, politické a historické důsledky,[9][10] a tak je toto období podrobně zdokumentováno. Poté, co Mohamed porazil svoje protivníky, stal Hidžáz součástí jeho říše.[9][36][37][38][39][40][41]

Po Mohamedově smrti v roce 632 byl ustanoven Rášidský chalífát s hlavním městem Medínou, ale v roce k 656 přenesl Alí sídlo do Kúfy, čímž politický význam Hidžázu poklesl, i když náboženský význam s rostoucím počtem muslimů rostl díky dvěma zdejším svatým městům. Když po rozkolu mezi muslimy Rášidský chalífát v roce 661 zanikl, stal se Hižáz součástí Ummajovského chalífátu. Vláda Ummajovců se v roce 750 v důsledku povstání šíitů zhroutila a moci se ujali Abbásovci. V roce 930 karmatští nájezdníci vyplenili Mekku a ukradli z Ka'by svatý Černý kámen.[42] Od té doby začal nad Hidžázem narůstat egyptský vliv a chalífa v roce 935, a opakovaně v roce 942, svěřil jurisdikci nad Mekkou a Medínou egyptskému rodu Ichšídů.[43][44] Přestože nájezdníci kámen v roce 957 chalífovi vrátili a dohodli se, že za úplatu nebudou napadat karavany poutníků, jejich aktivity na Arabském poloostrově účinně narušily spojení mezi Irákem a Hidžázem.[45] Kvůli posílení své svrchovanosti a k posílení ochrany poutníků zřídil v roce 964[p 1] chalífa Al-Muti' Mekkánský emirát[42] a zhruba ve stejné době i Medínský emirát.

V důsledku expanze Seldžucké říše došlo k oslabení moci Abbásovců a v roce 969 Hidžáz ovládli Fátimovci. Jejich moc trvala až do roku 1173, kdy Ajjúbovci vypravili vojsko k ovládnutí Jemenu a Hidžázu, což se jim postupem času podařilo. Od té doby byl region ovládán z Egypta a pozdější mongolská invaze se mu vyhnula. Tato moc zůstala zachována i poté, co se Egypt přeměnil na Mamlúcký sultanát. Po celou tuto dobu byly emiráty v obou městech ve vzájemném konfliktu, protože ambicióznější šarífové z Mekky se snažili zahrnout Medínu do svého panství.[46] K definitivnímu podřízení Medíny došlo po mnoha zvratech až v 15. století.[47]

Osmanská nadvláda

Podrobnější informace naleznete v článku Hidžázský vilájet.

17. července 1517 se šaríf z Mekky vzdal osmanskému sultánovi Selimovi I. Na znamení kapitulace mu odevzdal klíče od islámských měst Mekky a Medíny a Hidžáz zůstal osmanský po další tři století. V roce 1802 dobyli rebelové spojení s rodem Saúdů Táif a potom táhli dobýt Mekku a Medinu. Tato ztráta byla pro Osmanskou říše velmi citlivá, protože se považovala za ochránce svatých měst. Osmanský sultán Mahmut II. povolal egyptského válího, Muhammada Alího a ten do Hidžázu v roce 1811 vyslal armádu, která ho do dvou let získala zpět.[48]

Osmané v roce 1872 svoji správu reorganizovali a zřídili Hidžázský vilájet, nicméně mimo větší sídla neměli oblast pod úplnou kontrolou.[49] Jejich nadvládu ukončilo v roce 1916 arabské povstání.

Moderní doba

Podrobnější informace naleznete v článku Hidžázské království.

Vzpouru vedl Husajn ibn Alí al-Hášimí, mekkánský emír, a byl v ní podporován Velkou Británií a Francií. 10. června 1916 vyhlásil samostatné Hidžázské království.[50] Britové Husajnovi slíbili velký arabský stát, který měl kromě Hidžázu zahrnovat i dnešní Jordánsko, Irák a většinu Sýrie. Ale podle Versailleské smlouvy byla tato území prohlášena mandátem Společnosti národů, přičemž Sýrie připadla Francii, Irák a Palestina Británii. Toto uspořádání Husajn odmítl a v roce 1924 se prohlásil králem Hidžázu. Tím ztratil podporu Britů, kteří následně začali podporovat konkurenční Saúdy.

Podrobnější informace naleznete v článku Království Hidžázu a Nadždu.

Nadždský sultán Abd al-Azíz ibn Saúd v roce 1925 území Hidžázu dobyl a prohlásil se jeho králem. Tím vznikla personální unie obou zemí, která se nazývala Království Hidžázu a Nadždu. Když roku 1932 ovládl Ibn Saúd na Arabském poloostrově ještě další území, vyhlásil království Saúdská Arábie.[51] Tento den je připomínán jako saúdský národní den.[52]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Saúdské Arábie.

Hidžáz je v rámci Saúdské Arábie někdy nazýván „západní provincie“,[53] přestože administrativně není jednotným celkem, ale spadá pod provincie (emiráty) al-Báha, Medína, Mekka a Tabúk.

Odkazy

Poznámky

V odkazech na Korán se odkazuje na súry (XX:) a čísla veršů v nich.

  1. ↑ Některé zdroje uvádějí rok 967.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hejaz na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Merriam-Webster Inc. Merriam-Webster's Geographical Dictionary. [s.l.]: [s.n.], 1997. 1387 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87779-546-9. Heslo Hejaz, s. 479. (anglicky) Google-Books-ID: Co_VIPIJerIC. 
  2. ↑ a b LEATHERDALE, Clive. Britain and Saudi Arabia, 1925-1939: The Imperial Oasis. [s.l.]: Psychology Press, 1983. 403 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7146-3220-9. S. 12. (anglicky) 
  3. ↑ Korán, s. 48:22-29.
  4. ↑ Korán, s. 9:25-129.
  5. ↑ Korán, s. 33:09-73.
  6. ↑ Korán, s. 63:1-11.
  7. ↑ YAMANI, Mai. Mecca: Islam's cosmopolitan heart. openDemocracy [online]. 2006-09-05 [cit. 2024-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-14. (anglicky) 
  8. ↑ MINAHAN, James. Nations Without States: A Historical Dictionary of Contemporary National Movements. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 1996. 692 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-28354-3. S. 229. (anglicky) Google-Books-ID: 2yFnAAAAMAAJ. 
  9. ↑ a b c LINGS, Martin. Muhammad: His Life Based on the Earliest Sources. 1. vyd. [s.l.]: Islamic Texts Society, 1983. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-1-594771-53-8. (anglicky) 
  10. ↑ a b GLASSÉ, Cyril. The Concise Encyclopedia of Islam. San Francisco: Harper, 1991. 472 s. Dostupné online. ISBN 978-0-06-063126-0. (anglicky) Google-Books-ID: dlPuAAAAMAAJ. 
  11. ↑ YAMANI, Mai. Cradle of Islam: The Hijaz and the Quest for an Arabian Identity. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2009. 248 s. Dostupné online. ISBN 978-0-85773-110-4. (anglicky) Google-Books-ID: vRKJDwAAQBAJ. 
  12. ↑ AL-RASHEED, Madawi. A History of Saudi Arabia. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-521-76128-4. (anglicky) DOI: 10.1017/CBO9780511993510. 
  13. ↑ BRAGGER, Roger. A Brief overview of Hejaz [online]. Roger's study [cit. 2024-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ RUTTER, Eldon. The Hejaz. The Geographical Journal. Feb. 1931, Vol. 77, No. 2, s. 97–108. Na portálu JSTOR. Dostupné online [cit. 2024-11-25]. ISSN 0016-7398. DOI 10.2307/1784385. (anglicky) 
  15. ↑ Korán, s. 2:127.
  16. ↑ Korán, s. 3:96.
  17. ↑ Korán, s. 22:25-37.
  18. ↑ The Spiritual Life. Family Tree of Muhammad [online]. [cit. 2024-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ ROTHENBERG, Beno. Egyptian Chariots, Midianites from Hijaz/ Midian (Northwest Arabia) and Amalekites from the Negev in the Timna Mines: Rock drawings in the Ancient Copper Mines of the Arabah – new aspects of the region's history II. Institute for Archaeo-Metallurgical Studies, newsletter. 2023, no. 23, s. 9-14. Dostupné online [pdf]. (anglicky) 
  20. ↑ SULLIVAN, Walter. Science Watch: Signs of Ancient River. The New York Times. 1993-03-30. Omezený přístup. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. ↑ SCHELTEMA, Gajus. Megalithic Jordan: An Introduction and Field Guide. [s.l.]: ACOR 152 s. Dostupné online. ISBN 978-9957-8543-3-1. (anglicky) Google-Books-ID: aqUbAQAAMAAJ. 
  22. ↑ AL-BUSTANI, Butrus (بُطرُس الْبُسْتَانِيّ). كتاب دائرة المعارف: وهو قاموس عام لكل فن ومطلب (Kitab Da'irat al-ma`arif). Svazek 11. [s.l.]: Dar al-Ma`rifa, 1876. 11 svazků. S. 672. (arabsky) 
  23. ↑ WOLFENSOHN, Israel. تاريخ اليهود في بلاد العرب (Tārīkh al-Yahūd fī bilād al-ʻArab fī al-Jāhilīyah wa-ṣadr al-Islam). [s.l.]: Lajnat al-Taʼlīf wa-al-Tarjamah wa-al-Nashr, 1927. 189 s. Dostupné online. S. 68. (arabsky) 
  24. ↑ IBN CHALDÚN, Abū Zayd ‘Abd ar-Raḥmān ibn Muḥammad (أبو زيد عبد الرحمن بن محمد بن خلدون الحضرمي). كتاب العبر، وديوان المبتدأ والخبر (Kitāb al-ʻIbar wa-Dīwān al-Mubtadaʼ wa-l-Khabar). Svazek 2. Bejrút: [s.n.], 1988. 4 svazky. Dostupné online. S. 342. (arabsky) 
  25. ↑ WALKER, Jenny; BUTLER, Stuart; SCHULTE-PEEVERS, Andrea; SHEARER, Iain. Oman, UAE & Arabian Peninsula. [s.l.]: Lonely Planet, 2010. 580 s. Dostupné online. ISBN 978-1-74179-145-7. S. 316–333. (anglicky) Google-Books-ID: D8hmZIAaTGQC. 
  26. ↑ UNESCO. Hegra Archaeological Site (al-Hijr / Madā ͐ in Ṣāliḥ) [online]. 2008 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Korán, s. 7:73-79.
  28. ↑ Korán, s. 11:61-69.
  29. ↑ Korán, s. 26:141-158.
  30. ↑ Korán, s. 54:23-31.
  31. ↑ Korán, s. 89:6-13.
  32. ↑ Korán, s. 91:11-15.
  33. ↑ Korán, s. 15:80-84.
  34. ↑ KESTING, Piney. Well of Good Fortune. Saudi Aramco World [online]. Saudi Aramco, May/June 2001 [cit. 2024-11-26]. Volume 52, Number 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-23. (anglicky) 
  35. ↑ Korán, s. 3:110-128.
  36. ↑ IBN ISHAQ, Muhammad. Ibn Ishaq's Sirat Rasul Allah - The Life of Muhammad. Překlad Alfred Guillaume. Oxford: Oxford University Press, 1955. Dostupné online. ISBN 978-0-1963-6033-1. S. 88–589. (anglicky) 
  37. ↑ FIRESTONE, Reuven. Journeys in Holy Lands: The Evolution of the Abraham-Ishmael Legends in Islamic Exegesis. [s.l.]: SUNY Press, 1990. 265 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7914-0331-0. (anglicky) Google-Books-ID: O69zjVnjL10C. 
  38. ↑ AL-ṬABARĪ, Abū Jaʿfar Muḥammad ibn Jarīr. The History of al-Ṭabarī. Překlad William M. Brinner. Vol. 2: Prophets and Patriarchs. [s.l.]: SUNY Press, 1987. 244 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87395-921-6. (anglicky) 
  39. ↑ MARTIN, Richard C. Encyclopedia of Islam and the Muslim World. Volume 1. [s.l.]: Macmillan Reference USA, 2004. 480 s. Dostupné online. ISBN 978-0-02-865604-5. Heslo Muhammad. (anglicky) Google-Books-ID: OVcUAQAAIAAJ. 
  40. ↑ In: HOLT, P. M.; LAMBTON, Ann K. S.; LEWIS, Bernard. The Cambridge History of Islam. [s.l.]: Cambridge University Press, 1977. Dostupné online. ISBN 978-0-521-29135-4. Vol. 1A: The Central Islamic Lands from Pre-Islamic Times to the First World War. S. 57. (anglicky)
  41. ↑ LAPIDUS, Ira M. A History of Islamic Societies. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. 1004 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-77933-3. S. 31–32. (anglicky) Google-Books-ID: I3mVUEzm8xMC. 
  42. ↑ a b SALIBI, Kamal. A Modern History of Jordan. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 1998. 298 s. Dostupné online. ISBN 978-1-86064-331-6. S. 53–55. (anglicky) Google-Books-ID: 7zdi2sCuIh8C. 
  43. ↑ MORTEL, Richard T. The Origins and Early History of the Husaynid Amirate of Madīna to the End of the Ayyūbid Period. Studia Islamica. Brill Publishers, 1991, čís. 74, s. 64. Na portálu JSTOR. Dostupné online [cit. 2024-11-28]. ISSN 1958-5705 0585-5292 1958-5705. DOI 10.2307/1595897. (anglicky) 
  44. ↑ Landau, s. 410.
  45. ↑ HALM, Heinz. Die Kalifen von Kairo: die Fatimiden in Ägypten 973-1074. [s.l.]: C.H.Beck, 2003. 508 s. Dostupné online. ISBN 978-3-406-48654-8. S. 113. (německy) Google-Books-ID: Hj2bhVntO3EC. 
  46. ↑ Landau, s. 411–412.
  47. ↑ MORTEL, Richard T. The Ḥusaynid Amirate of Madīna during the Mamlūk Period. Studia Islamica. Brill Publishers, 1994, čís. 80, s. 112,117. Dostupné online [cit. 2024-11-29]. ISSN 0585-5292. DOI 10.2307/1595853. (anglicky) 
  48. ↑ BADR, Abdulbasit A. Madinah, The Enlightened City: History and Landmarks. Medina: [s.n.], 2015. ISBN 9786039041474. (anglicky) 
  49. ↑ HOGARTH, David George. Hejaz Before World War I: A Handbook. [s.l.]: The Oleander Press, 1978. 155 s. Dostupné online. ISBN 978-0-902675-74-2. S. 47. (anglicky) Google-Books-ID: Qx_8DAy9VMYC. 
  50. ↑ HOURANI, Albert Habib; MAY, Nadia. A History of the Arab Peoples. [s.l.]: Faber and Faber, 1991. 566 s. ISBN 978-0-571-22664-1. (anglicky) 
  51. ↑ Encyclopædia Britannica. Britannica People, Geography, & Empire [online]. [cit. 2024-11-30]. Heslo History of Arabia. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Prince Mohammad bin Fahd University. History of Saudi Arabia. (The Saudi National Day 23, Sep) [online]. [cit. 2024-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ MACKEY, Sandra. The Saudis: Inside the Desert Kingdom. Updated., edition vyd. [s.l.]: W. W. Norton & Company, 2002. 468 s. Dostupné online. ISBN 0-393-32417-6. S. 101. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hidžáz&oldid=24444018“