Jakub Eberle
| Jakub Eberle | |
|---|---|
| Narození | 19. července 1718 Mašťov  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 29. srpna 1783 (ve věku 65 let) nebo 9. září 1783 (ve věku 65 let) Mašťov Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | hřbitov u kostela sv. Barbory (Mašťov) (50°15′41,92″ s. š., 13°17′2,83″ v. d.) |
| Povolání | sochař |
| Rodiče | Mathes Eberle, Ludmila Kranzslová |
| Manžel(ka) | Terezie Stergrová, Francisca Sacherová, Terezie Pfeifferová |
| Děti | Severinus Christian, Jan Nepomuk, Josef, Marie Clara Victorie, Anna Barbara |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jakub Eberle (19. července 1718, Mašťov[1] – 9. září 1783, Mašťov[2]) byl český sochař a řezbář působící převážně v severozápadních Čechách. Patří mezi významné regionální představitele českého barokního sochařství.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jakub Eberle se narodil roku 1718 mašťovskému kováři Mathesu Eberlemu jako jeden z pěti dětí. Měl dva bratry a dvě sestry. První řezbářské zkušenosti získal v truhlárně od svého strýce a později odešel do Prahy do učení k Šimonu Thallerovi. V letech 1744–1745 pobýval v Římě, kde se oženil s Terezií Stegrovou z Vídně.[3]
Podruhé se oženil v roce 1751[4] s dcerou mašťovského učitele Franciskou Sacherovou. Narodilo se jim první dítě, které však zemřelo během prvního roku života. Následovali tři synové: Severinus Christian, Jan Nepomuk a Josef. Roku 1776[5] se Jakub Eberle oženil potřetí s dcerou své kmotry Terezií Pfeifferovou, se kterou měli dvě dcery: Marii Claru Victorii a Annu Barbaru. První zemřela brzy po porodu, druhá se narodila roku 1784 jako pohrobek.[6]
Zemřel v Mašťově dne 9. září 1783,[7][6] ale jako datum úmrtí bývá uváděn také 29. srpen 1783[3][8][7] Hřbitov u kostela svaté Barbory, na kterém byl pohřben, už neexistuje.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]_02.jpg)
Přehled díla:[9]
- Karlovy Vary (1752) – hlavní portálový oltář se sochami svatého Augustina, Jeronýma, Petra a Pavla v kostele Maří Magdalény
- Chlum Svaté Maří (1753) – dokončení hlavního oltáře kostela Panny Marie a svaté Maří Magdaleny
- Zahořany (1754) – výzdoba kazatelny a bočního oltáře svatého Vojtěcha v kostele svatého Jana Evangelisty (spolupráce s A. Steinerem na barokní úpravě kostela)
- Loket (1757) – hlavní sloupový oltář se sochami a kazatelnou v kostele svatého Václava
- Místo (1760) – oltář v kostele Nejsvětější Trojice
- Kynšperk nad Ohří (1765) – dokončení hlavního oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie
- Mašťov (1765)
- hlavní oltář se sochami svatého Petra a Pavla v kostele Nanebevzetí Panny Marie
- venkovní kamenná plastika svatého Jana Nepomuckého[7]
- Chlum Svaté Maří (1760–1770) – sochy svaté Agáty a Apolonie pod kruchtou v kostele
- Libočany (1769–1770) – rokokový interiér kostela Všech svatých
- hlavní oltář s anděly, rokokovými vázami a postavami křesťanských ctností
- boční oltář Pražského Jezulátka se sochami svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého
- boční oltář Panny Marie se sochami svaté Alžběty a svaté Anny
- výzdoba varhan
- Krbice (1770) – interiér kostela Všech svatých
- Zlatá Koruna (1770–1773)
- sochařská výzdoba rokokového oltáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie zdobený sochami svatého Benedikta a Bernarda a církevních otců Ambrože, Augustina, Silvestra a Řehoře
- miniatura stejného oltáře pro zámeckou kapli v Chýnově přemístěná do chýnovského kostela Nejsvětější Trojice
- epitafy Bavora III. ze Strakonic a Přemysla Otakara II.[3]
- Podlesice (1775) – kamenná socha svatého Jana Nepomuckého[7]
- Droužkovice (1780) – hlavní oltář a boční oltáře Panny Marie a Krista v kostele svatého Mikuláše
- Dolní Jiřetín (1783) – svatý Mikuláš se dvěma anděly na hlavním oltáři, sochy svatého Vavřince a Floriána v kněžišti, sochy svaté Anny a svatého Antonína v lodi kostela svatého Mikuláše
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Maštov
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Maštov
- ↑ a b c HOLUBOVÁ, Barbora. Sochař Jakub Eberle a jeho činnost ve Zlaté Koruně. Brno, 2013. 53 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Pavel Suchánek. s. 14. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o sňatku Jakuba Eberleho s Františkou Sacherovou. farnost Maštov
- ↑ Matriční záznam o sňatku Jakuba Eberleho s Terezií Pfeifferovou farnost Maštov
- ↑ a b VAŠÍČEK, Bohuslav. Říkali mu Il. Romano. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23., čís. 1, s. 20.
- ↑ a b c d ŠAMŠULOVÁ, Eva. Neznámá socha Jakuba Eberleho v Podlesicích. Památky, příroda, život. 2003, roč. 35, čís. 2, s. 31–32. ISSN 0231-5076.
- ↑ CIRGLOVÁ, Kateřina. Jakub Eberle, sochař českého pozdního baroka. Umění. 1999, roč. 47, čís. 6, s. 478. ISSN 1804-6509.
- ↑ VALEŠ, Vladimír. Sochařské dílo Jakuba Eberleho. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 1, s. 21–23.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CIRGLOVÁ, Kateřina. Jakub Eberle, sochař českého pozdního baroka. Umění. 1999, roč. 47, čís. 6, s. 473–493. ISSN 1804-6509.
- HOLUBOVÁ, Barbora. Sochař Jakub Eberle a jeho činnost ve Zlaté Koruně. Brno, 2013. 53 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Pavel Suchánek. Dostupné online.
- HOCKOVÁ, Helena. Barokní náhrobky zakladatelů a dobrodinců klášterů v Oseku, Kladrubech, Teplé, Zlaté Koruně a Šternberku. Olomouc, 2009. 74 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého. Vedoucí práce Martin Pavlíček. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Eberle na Wikimedia Commons - Jakub Eberle v informačním systému abART
