Přeskočit na obsah

Connecticut Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Connecticut Open
Vítězka dvouhry 2011 Caroline Wozniacká

Založeno1948
Ukončeno2019
MístoNew Haven, Connecticut Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
DějištěCullman-Heyman Tennis Center
Souřadnice
Povrchtvrdý – DecoTurf / venku
Obdobísrpen
ATP World Tour
1990–1997ATP World Series
1998–2008ATP International Series
2009–2010ATP World Tour 250

Soutěže48 dvouhra (32 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace750 000 USD
WTA Tour
1988–1989Tier IV
1990–1994Tier III
1997–2008WTA Tier II
2009–2018Premier

Soutěže30 dvouhra (48 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace799 000 USD
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Connecticut Open byl profesionální tenisový turnaj žen hraný každoročně v rámci WTA Tourconnecticutakém New Havenu. Mezi roky 2009–2018 patřil do kategorie WTA Premier. Dějištěm se stal areál Cullman-Heyman Tennis Center, obsahující otevřené dvorce s tvrdým povrchem DecoTurf. Turnaj byl součástí severoamerického turné US Open Series, desetidílného cyklu hraného během šesti letních týdnů s vrcholem na US Open.

V letech 2005–2010 existoval pod názvem Pilot Pen Tennis. V období 1990–2010 obsahoval také mužskou část organizovanou Asociací tenisových profesionálů (ATP). Muži hráli v kategorii ATP World Tour 250, zatímco ženská polovina náležela do kategorie WTA Premier. Smíšená akce skončila v roce 2011, kdy se mužský turnaj odtrhl a přemístil do Winston-Salemu. Přes jeho existující historii byl ze strany ATP oficiálně prohlášen za novou událost okruhu. V období 2011–2013 ženská část nesla pojmenování New Haven Open at Yale.[1] V sezónách 20142018 pak probíhala pod názvem Connecticut Open.[2]

V únoru 2019 organizátoři oznámili zrušení turnaje z důvodu nezajištění finanční podpory. V kategorii Premier byl do kalendáře okruhu 2019 dodatečně zařazen zářijový Zhengzhou Open v čínském Čeng-čou s milionovou dotací, jakožto zahajovací turnaj čínské túry.[3]

Turnaj byl založen v roce 1948 jako ženské mistrovství Spojených států (U.S. Women's Hardcourt Championships). V následujících dvaceti letech se hrál postupně ve více areálech Spojených států: v kalifornských San Franciscu, Berkeley), utažském Salt Lake City, washingtonském Seattlu, kalifornských La Jolle a San Diegu, v coloradském Denveru a kalifornském Sacramentu. Mezi vítězky této uzavřené éry se zařadily Doris Hartová, Darlene Hardová, Nancy Richeyová, Rosemary Casalsová či Billie Jean Kingová. Turnaj byl pak v roce 1969 přerušen v souvislosti s nástupem otevřené éry tenisu.[4]

Petra Cetkovská, finalistka dvouhry 2011

V roce 1988 se Americká tenisová asociace (USTA) rozhodla turnaj obnovit a zařadila jej do kalendáře WTA Tour v kategorii Tier IV. Ročník 1988 se konal v texaském San Antoniu. V roce 1990 turnaj postoupil do kategorie Tier III a v letech 1997–2008 patřil do úrovně Tier II. V prvních letech po obnovení se mezi vítězky zařadily také hráčky, které se během kariéry staly světovými jedničkami: Steffi Grafová, Monika Selešová a Martina Navrátilová.

V roce 1993 se turnaj přestěhoval na dva roky na severovýchod Spojených států do Stratton Mountain ve Vermontu. V letech 1995 a 1996 se nehrál z důvodu kolize s Letními olympijskými hramiAtlantě. Roku 1997 se opět vrátil, nejprve do Stone Mountain v Georgii a poté již do posledního místa konání v connecticutském New Havenu. V této fázi byl hrán pod sponzorským názvem Pilot Pen Tennis a v roce 2014 došlo k přejmenování na Connecticut Open.[5] Od druhé poloviny 90. let dominovaly ve dvouhře Američanky Lindsay Davenportová a čtyřnásobná šampionka Venus Williamsová. V závěrečné fázi existence turnaje pak dánská čtyřnásobná vítězka Caroline Wozniacká a Češka Petra Kvitová, jež triumfovala třikrát.

Italka Sara Erraniová, 2011

Mužská část se v letech 1981 až 1989 hrála jako exhibice, v jejímž rámci se utkávali čtyři přední tenisté. Mezi jinými do soutěže nastoupili Ivan Lendl a v roce 1988 osmnáctiletý Andre Agassi. V sezóně 1990 turnaj, jenž probíhal v Jerichu na Long Islandu, oficiálně vstoupil do nově založeného okruhu ATP Tour. Získal název Norstar Bank Hamlet Challenge Cup. V období 1992–2000 se jmenoval Waldbaum's Hamlet Cup, v roce 2001 Hamlet Cup a od roku 2002 se konal jako TD Waterhouse Cup. Poté se přestěhoval do New Havenu.

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra žen

[editovat | editovat zdroj]
Místo rok vítězka finalistka výsledek
San Francisco 1948 USA Gertrude Moranová USA Virginia Wolfenden Kovacsová 2–6, 6–1, 6–2
1949 USA Doris Hartová USA Dorothy Head Knodeová 6–3, 6–4
Berkeley 1950 USA Patricia Canning Toddová Rumunsko Magda Ruracová 6–2, 6–1
Salt Lake City 1951 USA Patricia Canning Toddová (2) USA Anita Kanterová 6–1, 6–4
Seattle 1952 USA Mary Arnold Prentissová USA Anita Kanterová 6–1, 8–6
Salt Like City 1953 USA Anita Kanterová USA Joan Merciadisová 6–0, 6–4
1954 USA Beverly Baker Fleitzová USA Barbara Greenová 6–1, 6–3
La Jolla 1955 USA Miriam Arnoldová USA Patricia Canning Toddová 6–0, 6–0
1956 USA Nancy Chaffee Kinerová USA Patricia Canning Toddová 6–4, 5–7, 7–5
1957 USA Beverly Baker Fleitzová (2) USA Miriam Arnoldová 6–1, 6–1
1958 USA Beverly Baker Fleitzová (3) USA Karen Hantzeová 6–1, 8–6
Denver 1959 Jižní Afrika Sandra Reynolds Priceová USA Beverly Baker Fleitzová 6–3, 6–2
La Jolla 1960 USA Katherine D. Chabotová USA Karen Hantzeová 4–6, 7–5, 7–5
1961 USA Nancy Richeyová USA Dottie Knodeová 6–1, 6–1
Seattle 1962 USA Carol Hanks Aucampová USA Marilyn Montgomeryová 7–5, 6–3
La Jolla 1963 USA Darlene Hardová USA Tory Fretzová 6–1, 8–6
Sacramento 1964 USA Kathy Harterová USA Kathy Blakeová 6–1, 6–0
1965 USA Rosemary Casalsová USA Kathy Harterová 6–4, 4–6, 6–2
La Jolla 1966 USA Billie Jean Kingová USA Patti Hogan Fordyceová 7–5, 6–0
Sacramento 1967 USA Jane Bartkowiczová USA Valerie Ziegenfussová 6–4, 6–4
La Jolla 1968 Jižní Afrika Maryna Godwinová USA Janet Newberryová 6–3, 8–6
Sacramento 1969 USA Eliza Pandeová USA Kris Kemmerová 7–5, 6–4
1970 turnaj se nekonal
1987
San Antonio 1988 Německo Steffi Grafová Bulharsko Katerina Malejevová 6–4, 6–1
1989 Německo Steffi Grafová (2) USA Ann Henrickssonová 6–1, 6–4
1990 Jugoslávie Monika Selešová Švýcarsko Manuela Malejevová 6–4, 6–3
1991 Německo Steffi Grafová (3) Jugoslávie Monika Selešová 6–4, 6–3
1992 USA Martina Navrátilová Francie Nathalie Tauziatová 6–2, 6–1
Stratton Mountain 1993 Španělsko Conchita Martínezová USA Zina Garrisonová 6–3, 6–2
1994 Španělsko Conchita Martínezová (2) Španělsko Arantxa Sánchezová Vicariová 4–6, 6–3, 6–4
  1995 turnaj se nekonal
1996
Stone Mt. 1997 USA Lindsay Davenportová Francie Sandrine Testudová 6–4, 6–1
New Haven 1998 Německo Steffi Grafová Česko Jana Novotná 6–4, 6–1
1999 USA Venus Williamsová USA Lindsay Davenportová 6–2, 7–5
2000 USA Venus Williamsová (2) USA Monika Selešová 6–2, 6–4
2001 USA Venus Williamsová (3) USA Lindsay Davenportová 7–6(8–6), 6–4
2002 USA Venus Williamsová (4) USA Lindsay Davenportová 7–5, 6–0
2003 USA Jennifer Capriatiová USA Lindsay Davenportová 6–2, 4–0skreč
2004 Rusko Jelena Bovinová Francie Nathalie Dechyová 6–2, 2–6, 7–5
2005 USA Lindsay Davenportová (2) Francie Amélie Mauresmová 6–4, 6–4
2006 Belgie Justine Heninová USA Lindsay Davenportová 6–0, 1–0skreč
2007 Rusko Světlana Kuzněcovová Maďarsko Ágnes Szávayová 4–6, 3–0skreč
2008 Dánsko Caroline Wozniacká Rusko Anna Čakvetadzeová 3–6, 6–4, 6–1
2009 Dánsko Caroline Wozniacká (2) Rusko Jelena Vesninová 6–2, 6–4
2010 Dánsko Caroline Wozniacká (3) Rusko Naděžda Petrovová 6–3, 3–6, 6–3
2011 Dánsko Caroline Wozniacká (4) Česko Petra Cetkovská 6–4, 6–1
2012 Česko Petra Kvitová Rusko Maria Kirilenková 7–6(11–9), 7–5
2013 Rumunsko Simona Halepová Česko Petra Kvitová 6–2, 6–2
2014 Česko Petra Kvitová (2) Slovensko Magdaléna Rybáriková 6–4, 6–2
2015 Česko Petra Kvitová (3) Česko Lucie Šafářová 6–7(6–8), 6–2, 6–2
2016 Polsko Agnieszka Radwańská Ukrajina Elina Svitolinová 6–1, 7–6(7–3)
2017 Austrálie Darja Gavrilovová Slovensko Dominika Cibulková 4–6, 6–3, 6–4
2018 Bělorusko Aryna Sabalenková Španělsko Carla Suárezová Navarrová 6–1, 6–4

Čtyřhra žen

[editovat | editovat zdroj]
Místo rok vítězky finalistky výsledek
New Haven 2018 Česko Andrea Sestini Hlaváčková
Česko Barbora Strýcová
Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Německo Laura Siegemundová
6–4, 6–7(7–9), [10–4]
2017 Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan
Austrálie Ashleigh Bartyová
Austrálie Casey Dellacquová
3–6, 6–3, [10–8]
2016 Indie Sania Mirzaová
Rumunsko Monica Niculescuová
Ukrajina Kateryna Bondarenková
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
7–5, 6–4
2015 Německo Julia Görgesová
Česko Lucie Hradecká
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Čína Liang Čchen
6–3, 6–1
2014 Slovinsko Andreja Klepačová
Španělsko Sílvia Soler Espinosová
Nový Zéland Marina Erakovicová
Španělsko Arantxa Parra Santonjaová
7–5, 4–6, [10–7]
2013 Indie Sania Mirzaová
Čína Čeng Ťie
Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Slovinsko Katarina Srebotniková
6–3, 6–4
2012 USA Liezel Huberová
USA Lisa Raymondová
Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
4–6, 6–0, [10–4]
2011 Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Bělorusko Olga Govorcovová
Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
7–5, 6–2
2010 Česko Květa Peschkeová
Slovinsko Katarina Srebotniková
USA Bethanie Mattek-Sandsová
USA Meghann Shaughnessyová
7–5, 6–0
2009 Španělsko Nuria Llagostera Vivesová
Španělsko María José Martínez Sánchezová
Česko Iveta Benešová
Česko Lucie Hradecká
6–2, 7–5
2008 Česko Květa Peschkeová
USA Lisa Raymondová
Rumunsko Sorana Cîrsteaová
Rumunsko Monica Niculescuová
4–6, 7–5, [10–7]
2007 Indie Sania Mirzaová
Itálie Mara Santangelová
Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová
6–1, 6–2
2006 Čína Jen C’
Čína Čeng Ťie
USA Lisa Raymondová
Austrálie Samantha Stosurová
6–4, 6–2
2005 USA Lisa Raymondová
Austrálie Samantha Stosurová
Argentina Gisela Dulková
Rusko Maria Kirilenková
6–2, 6–7(1–7), 6–1
2004 Rusko Naděžda Petrovová
USA Meghann Shaughnessyová
USA Martina Navrátilová
USA Lisa Raymondová
6–1, 1–6, 7–6(7–4)
2003 Španělsko Virginia Ruano Pascualová
Argentina Paola Suárezová
Austrálie Alicia Moliková
Španělsko Magüi Sernaová
7–6(8–6), 6–3
2001 Zimbabwe Cara Blacková
Rusko Jelena Lichovcevová
Jugoslávie Jelena Dokićová
Rusko Naděžda Petrovová
6–0, 3–6, 6–2
2000 Francie Julie Halard-Decugisová
Japonsko Ai Sugijamová
Španělsko Virginia Ruano Pascualová
Argentina Paola Suárezová
6–4, 5–7, 6–2
1999 USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová
Rusko Jelena Lichovcevová
Česko Jana Novotná
7–6(7–1), 6–2
1998 Francie Alexandra Fusaiová
Francie Nathalie Tauziatová
Jižní Afrika Mariaan de Swardtová
Česko Jana Novotná
6–1, 6–0
Stone Mountain 1997 USA Nicole Arendtová
Nizozemsko Manon Bollegrafová
Francie Alexandra Fusaiová
Francie Nathalie Tauziatová
6–7(5–7), 6–3, 6–2
  1995 turnaj se nekonal
1996
Stratton
Mountain
1994 Austrálie Elizabeth Smylieová
USA Pam Shriverová
Španělsko Conchita Martínezová
Španělsko Arantxa Sánchezová Vicariová
7–6(7–4), 2–6, 7–5
1993 Austrálie Elizabeth Smylieová
Česko Helena Suková
Švýcarsko Manuela Malejevová
Argentina Mercedes Pazová
6–1, 6–2
San Antonio 1992 USA Martina Navrátilová
USA Pam Shriverová
USA Patty Fendicková
Česko Andrea Strnadová
3–6, 6–2, 7–6(7–4)
1991 USA Patty Fendicková
Jugoslávie Monika Selešová
Kanada Jill Hetheringtonová
USA Kathy Rinaldiová
7–6(7–2), 6–2
1990 USA Kathy Jordanová
Austrálie Elizabeth Smylieová
USA Gigi Fernándezová
USA Robin Whiteová
7–5, 7–5
1989 USA Katrina Adamsová
USA Pam Shriverová
USA Patty Fendicková
Kanada Jill Hetheringtonová
3–6, 6–1, 6–4
1988 USA Lori McNeilová
Česko Helena Suková
Jižní Afrika Rosalyn Fairbanková
USA Gretchen Magersová
6–3, 6–7(5–7), 6–2

Dvouhra mužů

[editovat | editovat zdroj]
Místo rok vítěz finalista výsledek
Long Island
(exhibice)
1981 USA Brian Teacher Francie Yannick Noah 4–6, 6–3, 6–4
1982 USA Gene Mayer USA Johan Kriek 6–2, 6–3
1983 USA Gene Mayer Švýcarsko Heinz Günthardt 6–7(9–11), 6–4, 6–0
1984 Česko Ivan Lendl Ekvádor Andrés Gómez 6–2, 6–4
1985 Česko Ivan Lendl USA Jimmy Connors 6–1, 6–3
1986 Česko Ivan Lendl USA John McEnroe 6–2, 6–4
1987 Švédsko Jonas Svensson USA David Pate 7–6, 3–6, 6–3
1988 USA Andre Agassi Francie Yannick Noah 6–3, 0–6, 6–4
1989 Česko Ivan Lendl Švédsko Mikael Pernfors 4–6, 6–2, 6–4
Long Island 1990 Švédsko Stefan Edberg Jugoslávie Goran Ivanišević 7–6, 6–3
1991 Česko Ivan Lendl Švédsko Stefan Edberg 6–3, 6–2
1992 Česko Petr Korda USA Ivan Lendl 6–2, 6–2
1993 Švýcarsko Marc Rosset USA Michael Chang 6–4, 3–6, 6–1
1994 Rusko Jevgenij Kafelnikov Francie Cédric Pioline 5–7, 6–1, 6–2
1995 Rusko Jevgenij Kafelnikov Nizozemsko Jan Siemerink 7–6(7–0), 6–2
1996 Ukrajina Andrij Medveděv Česko Martin Damm 7–5, 6–3
1997 Španělsko Carlos Moyà Austrálie Patrick Rafter 6–4, 7–6(7–1)
1998 Austrálie Patrick Rafter Španělsko Félix Mantilla 7–6(7–3), 6–2
1999 Švédsko Magnus Norman Španělsko Àlex Corretja 7–6(7–4), 4–6, 6–3
2000 Švédsko Magnus Norman Švédsko Thomas Enqvist 6–3, 5–7, 7–5
2001 Německo Tommy Haas USA Pete Sampras 6–3, 3–6, 6–2
2002 Thajsko Paradorn Srichaphan Argentina Juan Ignacio Chela 5–7, 6–2, 6–2
2003 Thajsko Paradorn Srichaphan USA James Blake 6–2, 6–4
2004 Austrálie Lleyton Hewitt Peru Luis Horna 6–3, 6–1
New Haven 2005 USA James Blake Španělsko Feliciano López 3–6, 7–5, 6–1
2006 Rusko Nikolaj Davyděnko Argentina Agustín Calleri 6–4, 6–3
2007 USA James Blake USA Mardy Fish 7–5, 6–4
2008 Chorvatsko Marin Čilić USA Mardy Fish 6–4, 4–6, 6–2
2009 Španělsko Fernando Verdasco USA Sam Querrey 6–4, 7–6(8–6)
2010 Ukrajina Serhij Stachovskyj Uzbekistán Denis Istomin 3–6, 6–3, 6–4

Čtyřhra mužů

[editovat | editovat zdroj]
Místo rok vítězové finalisté výsledek
Long Island 1990 Francie Guy Forget
Švýcarsko Jakob Hlasek
Německo Udo Riglewski
Německo Michael Stich
2–6, 6–3, 6–4
1991 Německo Eric Jelen
Německo Carl-Uwe Steeb
USA Doug Flach
Itálie Diego Nargiso
0–6, 6–4, 7–6
1992 USA Francisco Montana
USA Greg Van Emburgh
Itálie Gianluca Pozzi
Finsko Olli Rahnasto
6–4, 6–2
1993 Německo Marc-Kevin Goellner
Německo David Prinosil
Francie Arnaud Boetsch
Francie Olivier Delaître
6–7, 7–5, 6–2
1994 Francie Olivier Delaître
Francie Guy Forget
Austrálie Andrew Florent
Spojené království Mark Petchey
6–4, 7–6
1995 Česko Cyril Suk
Česko Daniel Vacek
USA Rick Leach
USA Scott Melville
5–7, 7–6, 7–6
1996 USA Luke Jensen
USA Murphy Jensen
Německo Hendrik Dreekmann
Rusko Alexandr Volkov
6–3, 7–6
1997 Jižní Afrika Marcos Ondruska
Německo David Prinosil
USA Mark Keil
USA T. J. Middleton
6–4, 6–4
1998 Španělsko Julian Alonso
Španělsko Javier Sánchez
USA Brandon Coupe
USA Dave Randall
6–4, 6–4
1999 Francie Olivier Delaître
Francie Fabrice Santoro
USA Jan-Michael Gambill
USA Scott Humphries
7–5, 6–4
2000 USA Jonathan Stark
Zimbabwe Kevin Ullyett
USA Jan-Michael Gambill
USA Scott Humphries
6–4, 6–4
2001 USA Jonathan Stark
Zimbabwe Kevin Ullyett
Česko Leoš Friedl
Česko Radek Štěpánek
6–1, 6–4
2002 Indie Maheš Bhúpatí
USA Mike Bryan
Česko Petr Pála
Česko Pavel Vízner
6–3, 6–4
2003 Jižní Afrika Robbie Koenig
Argentina Martín Rodríguez
Česko Martin Damm
Česko Cyril Suk
6–3, 7–6
2004 Francie Antony Dupuis
Francie Michaël Llodra
Švýcarsko Yves Allegro
Německo Michael Kohlmann
6–2, 6–4
New Haven 2005 Argentina Gastón Etlis
Argentina Martín Rodríguez
USA Rajeev Ram
USA Bobby Reynolds
6–4, 6–3
2006 Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
6–3, 6–3
2007 Indie Maheš Bhúpatí
Srbsko Nenad Zimonjić
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
6–3, 6–3
2008 Brazílie Marcelo Melo
Brazílie André Sá
Indie Maheš Bhúpatí
Bahamy Mark Knowles
7–5, 6–2
2009 Rakousko Julian Knowle
Rakousko Jürgen Melzer
Brazílie Bruno Soares
Zimbabwe Kevin Ullyett
6–4, 7–6(7–3)
2010 Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 7–5

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pilot Pen Tennis na anglické Wikipedii.

  1. Tennis tournament continues as New Haven Open at Yale [online]. 2010-10-21 [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. 
  2. ESPN. espn.go.com. Dostupné online [cit. 27 June 2014]. 
  3. Ondřej Jirásek TenisPortal.cz. WTA udělalo změny v kalendáři. Po 21 letech končí turnaj v New Havenu [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-04 [cit. 2019-03-23]. Dostupné online. 
  4. pilotpentennis.com. 2008 Pilot Pen Tennis Press Guide. dps.usta.com. 2008-08-15. Dostupné online [cit. 2008-08-22]. [nedostupný zdroj]
  5. ESPN. espn.go.com. ESPN. Dostupné online [cit. 27-06-2014]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]