Petr Semjonovič Saltykov
Pjotr Semjonovič Saltykov | |
---|---|
Narození | 11.jul. / 21. prosince 1698greg., 1697 nebo 1698 Nikolskoje |
Úmrtí | 26. prosince 1772jul. / 6. ledna 1773greg. Marfino |
Choť | Praskovja Jurjevna Saltykovová |
Děti | Ivan Petrovič Saltykov Anastasija Petrovna Saltykovová Jekatěrina Petrovna Saltykovová |
Rodiče | Semjon Andrejevič Saltykov a Fekla Jakovlevna Volynskaja |
Příbuzní | Vladimir Semjonovič Saltykov (sourozenec) Pjotr Ivanovič Saltykov, Anna Ivanovna Saltykovová a Praskovja Ivanovna Saltykovová (vnoučata) |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | generálmajor, generálporučík, vrchní generál a generál polní maršál |
Bitvy | válka o polské následnictví sedmiletá válka rusko-švédská válka bitva u Kunersdorfu |
Vyznamenání | rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád bílé orlice Řád sv. Ondřeje zlatá zbraň Za chrabrost |
multimediální obsah na Commons |
Generál Pjotr Semjonovič hrabě Saltykov (rusky Пётр Семёнович Салтыков, 11. prosincejul./ 21. prosince 1698greg. / podle jiných pramenů 1697 nebo 1700 / Kogajevo - 26. prosince 1772jul./ 6. ledna 1773greg., Marfino) byl ruský šlechtic a polní maršál imperiální armády. [1] [2] [3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho rodiči byli Semjon Andrejevič Saltykov a Fekla Jakovovna Volynskaja.
Car Petr I. v roce 1714 vyslal Saltykova do Francie, aby tam studoval námořní vojenství. [1]
V roce 1729 Saltykov od koupil zadluženého Sergeje Borisoviče Golicyna panství Marfino a tamní zámek nechal přebudovat na patrové barokní sídlo s postranními křídly.
Za panování Anny Ivanovny se stal generálmajorem. V roce 1733 byl jemu a jeho otci udělen hraběcí titul.[2]
V roce 1734 se účastnil bojů války o polské dědictví a v roce 1742 rusko-švédské války. [3]
Od roku 1759 během sedmileté války byl vrchním velitelem ruské armády. Dne 23. července 1759 porazil v bitvě u Kijí pruského generála Wedela a poté 12. srpna, kdy spojil svá vojska s jednotkami rakouského generála Laudona, v bitvě u Kunovic samotného krále Bedřicha II. Za to byl odměněn hodností polního maršála a později se stal generálním guvernérem Moskvy (1764–1771). [1]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1731 se oženil s Praskovjí Jurjevnou, rozenou kněžnou Trubeckou (1704–1767), sestrou generálního prokurátora Nikity Jurjeviče Trubeckého. [2] Manželé měli několik dětí, mj.:
- hraběnka Anastázie Petrovna Saltykovová (26. listopadu 1731 – 24. března 1830), provdaná za Petra Kvašnina-Samarina (? - 19. října 1815)
- hrabě Ivan Petrovič Saltykov (29. června 1739 - 14. listopadu 1805), polní maršál a generální guvernér Moskvy
- Jekatěrina Petrovna Šuvalova (2. října 1743 – 13. října 1816 v Římě), pozdější dvorní dáma carevny Kateřiny II.[4], od roku 1762 provdaná hraběte Andreje Petroviče Šuvalova (23. června 1743 – 24. dubna 1789). Měli několik dětí. Jejich dcera Alexandra Andrejevna se provdala za rakouského diplomata generálmajora Františka Josefa z Ditrichštejna, kde se manželům narodil jediný syn Josef František.[5]
- hraběnka Varvara Petrovna Saltykovová, od 4. listopadu 1754 provdaná za knížete Vasilije Borisoviče Golicyna (? – po 1793), později provdaná podruhé. Bezdětná.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Semjonovič Saltykov na Wikimedia Commons
- Saltykovova zpráva o bitvě u Kunic pro carevnu Alžbětu Petrovnu
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pjotr Semjonowitsch Saltykow na německé Wikipedii.
- ↑ a b c Chronos: Петр Семенович Салтыков (abgerufen am 30. Oktober 2017).
- ↑ a b c [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.]
- ↑ Johann Heinrich Merck. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-8353-0105-4.
- ↑ 7 MZA Brno, RAD, inv. č. 2454, sing. 1263, kart. 583, Plans de mes Mémoires.