Přeskočit na obsah

Eduard Peithner von Lichtenfels

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Eduard Peithner von Lichtenfels
Narození18. listopadu 1833
Vídeň
Úmrtí22. ledna 1913 (ve věku 79 let)
Berlín
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánímalíř, vysokoškolský učitel, grafik a učitel
ZaměstnavatelAkademie výtvarných umění ve Vídni
DětiPaula von Lichtenfels
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Peithner von Lichtenfels (18. listopadu 1833, Vídeň22. ledna 1913, Berlín) byl rakouský malíř a grafik, profesor krajinomalby a po několik let i rektor Akademie výtvarných umění ve Vídni.

Eduard Peithner von Lichtenfels byl synem filozofa, profesora Johanna Peithnera, rytíře z Lichtenfelsu (1793-1866). Studoval na vídeňské Akademii u krajinářů Thomase Endera a Franze Steinfelda. V letech 1857-1858 pokračoval ve studiu v Düsseldorfu, kde se stal členem místního spolku Malkasten. Nebyl přímým žákem Karla Friedricha Lessinga, ale byl ovlivněn jeho malířským stylem.

Po návratu do Vídně byl od roku 1859 v armádě jako podporučík pěchoty. Od roku 1871 byl pedagogem na vídeňské Akademii a roku 1872 byl jmenován profesorem a převzal vedení ateliéru krajinomalby. Se svými studenty jezdil často malovat do plenéru v romantické oblasti Wachau a nakonec vytvořil celou krajinářskou školu, z níž někteří malíři se ve Wachau trvale usadili.[1] V letech 1878-80 a 1897-1899 byl rektorem Akademie. Byl členem spolků Wiener Künstlergenossenschaft a Societé Belge des Aquarellistes.[2]

Po odchodu do důchodu v roce 1902 Eduard Peithner von Lichtenfels dočasně pobýval v Norimberku a Berlíně, kde zemřel v roce 1913. Jeho dcera Paula byla klavíristka, operní zpěvačka (sopranistka) a učitelka zpěvu.

Eduard Peithner von Lichtenfels vychoval řadu rakouských krajinářů (Ferdinand Andri, Wilhelm Bernatzik, Heinrich Tomec, Hans Wilt, Johann Nepomuk Geller, Maximilian Suppantschitsch). Někteří jeho žáci, jako Eduard Zetsche, byli s výukou nespokojeni a odešli na Akademii do Mnichova, Karlsruhe nebo Düsseldorfu. Z českých malířů patřili k jeho žákům Václav Jansa, Václav Radimský, Karel Liebscher, Adolf Zdrazila a František Pečinka. Inspiroval i Julia Mařáka.

Eduard Peithner von Lichtenfels vystavil poprvé svůj obraz ještě během studia roku 1854 (Iffingen v Jižním Tyrolsku) a v dalších letech maloval scenérie z rakouských a bavorských hor. Řada jeho obrazů zachycuje různé lesnaté a říční krajiny v Dolním Rakousku v okolí Weißenkirchen a Dürnsteinu a také z okolí Břeclavi (Lundenburg). Maloval olejem na dřevě i na plátně, temperou i pastelem, často užitou technikou byla také kresba barevnými tušemi kombinovaná s akvarelem. Jeho pozdně romantické kompozice zdůrazňují prvky divoké přírody nebo zvláštní atmosférické jevy jako je bouřka, ale malířské podání je již realistické.[3]

Známá díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Horská krajina (70. léta), Národní galerie v Praze, odkaz Josefa Hlávky[4]
  • Břeh jezera (1874), Národní galerie v Praze, odkaz Josefa Hlávky
  • Město na skále (1877), Národní galerie v Praze, odkaz Josefa Hlávky
  • Krajina před bouřkou (80. léta), Národní galerie v Praze, odkaz Josefa Hlávky


  1. Wolfgang Krug:Wachau. Bilder aus dem Land der Romantik, 2003
  2. Lichtenfels, Eduard Peithner, Ritter von. In: Friedrich von Boetticher: Malerwerke des neunzehnten Jahrhunderts. Beitrag zur Kunstgeschichte. Band I, Dresden 1895, S. 863 f.
  3. Jana Moravcová, in: Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 96-101
  4. Vlnas V (ed.), Obrazárna v Čechách 1796-1918, Národní galerie v Praze 1996, s. 126

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • R. Schmidt: Peithner von Lichtenfels Eduard. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 7, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1978, ISBN 3-7001-0187-2, s. 392on line

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]