Tchaj-ťi
Tchaj-ťi (čínsky pchin-jinem tàijí, znaky zjednodušené 太极, tradiční 太極), nejvyší počátek,[1][2] velké nejkrajnější,[1] velký předěl,[1] doslova nejvyšší hřebenová vaznice,[2] je jeden z pojmů čínské filozofie.
Poprvé se termín tchaj-ťi objevil v jednom z komentářů Knihy proměn (I-ťing): podle komentáře tchaj-ťi plodí dva vzory i, ty plodí čtyři obrazce siang a z nich se rodí osm trigramů kua.[1]
Nejstarší komentátoři až po chanskou dobu chápali tchaj-ťi jako chaotickou prvotní energie čchi, synonymum pro tao, a současně jako konec prapůvodní jednoty a počátek kosmogeneze a její příčinu.[3] V období šesti dynastií ho stoupenci učení süan-süe spojovali s nebytím wu[1] a Taem do jednoho pojmu.[4]
Termínu se chopili i sungští neokonfuciáni, Čang Caj ho vysvětloval tradičně v chanském duchu, Šang Jung ho chápal jako počátek vesmíru, absolutno uvnitř srdce/mysli sin. Podle Čou Tun-iho má nejvyšší počátek původ ve vrcholném nebytí wu-ťi, kterým počíná vesmír. Tchaj-ťi poté plodí jang a jin.[1] Analogicky pojímal vtah vrcholného nebytí a z něho zplozeného nejvyššího počátku, bytí, i Lu Ťiou-jüan.[3] Ču Si pak nejvyšší počátek ztožnil s principem li.[1]Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; chybné názvy, např. je jich příliš mnoho Oba termíny pro něj označovaly původní jednotu, ale zatímco nejvyšší počátek znamená, že všechny veškerenstvo je jednoho a téhož původu, princip znamená, že všechny veškerenstvo je jedné a téže podstaty.Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; chybné názvy, např. je jich příliš mnoho
Reference
- ↑ a b c d e f g LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 362–363.
- ↑ a b CHENG, Anne. Dějiny čínského myšlení. Praha: DharmaGaia, 2006. xv + 695 s. ISBN 80-86685-52-7. S. 259, 271. [Dále jen Cheng].
- ↑ a b КОБЗЕВ, А.И. Тай цзи [online]. Синология.Ру, 2009–2014, rev. 2-2-200-11-1. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / Гл. ред. М.Л.Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. - М.: Вост. лит., 2006 – . Т. 1. Философия / ред. М.Л.Титаренко, А. И. Кобзев, А. Е. Лукьянов. – 2006. – 727 с. С. 424-428. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Cheng, s. 314.
Chybná citace: Na <ref> se jménem „yao 639 642“ definovaný uvnitř <references> nejsou v předchozím textu žádné odkazy.