Kurapaty

Kurapaty
Stát	Bělorusko Bělorusko
Souřadnice	53°57′55,8″ s. š., 27°36′40,8″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kurapaty (bělorusky Курапаты, rusky Куропаты) je místo hromadných poprav běloruských občanů v období Stalinovy velké čistky. V roce 1993 byly Kurapaty zapsány na seznam běloruského národního kulturního dědictví. Počet obětí je utajován a archivy NKVD jsou v Bělorusku nepřístupné. Zveřejněné odhady popravených se pohybují od třiceti tisíc po čtvrt milionu osob. Kurapaty je lesní komplex o rozloze přes deset hektarů, ležící na severním okraji běloruského hlavního města Minsku. Jsou pouze jedním z osmi míst v Bělorusku, kde NKVD konala masové vraždy tamních civilních občanů. V hrobech leží především obyvatelé západních oblastí Běloruska i tisíce polských důstojníků.

Historie

Poprvé byly kosti a prostřelené lebky v Kurapaty odhaleny při stavbě silnice Minsk-Zaslavl roku 1957, ale orgány v Minsku přikázaly ve stavbě pokračovat. Před rokem 1988 byly ostatky zavražďených odkryty také při stavbě plynovodu firmou "Belspetsmontazh", ale vedení firmy nařídilo těla znovu pohřbít aniž by se zahájilo policejní vyšetřování.

V červnu 1988 uveřejnili historikové Zjanon Pazňak a Jauhen Šmyhalev v časopise Літаратура і мастацтва článek „Kurapaty, cesta smrti“, vycházející ze svědectví obyvatel okolních vesnic a z průzkumu odkrytých hromadných hrobů. Vyšlo najevo, že v letech 1937 až 1941 sem každou noc příslušníci NKVD přiváželi nákladními automobily zatčené obyvatele Běloruska, kteří byli postříleni a zahrabáni do písku. Článek, který vyšel už v době perestrojky a koloval ve 30 000 kopiích, je považován za nejvlivnější v běloruské historii 20. století. V roce 1993 byly Kurapaty zapsány na seznam běloruského národního kulturního dědictví, o rok později místo navštívil americký prezident Bill Clinton.

Poslední studie o pohřebišti Kurapaty z roku 1997, kterou vypracovali historici z Národní akademie věd, prokurátoři, KGB a veřejnost, dospěla k jednomyslnému závěru, že popravy byly dílem NKVD. Pro běloruský režim je tento historický poznatek stále choulostivou záležitostí. Archeolog Andrei Myatelsky viděl dopis generální prokuratury prezidentské administrativě s návrhem "nezveřejňovat materiály vyšetřování a neinformovat o nich veřejnost".

Běloruský Lukašenkův režim se pokouší pietní místo zlikvidovat. Od září 2001 do června 2002 zřídili aktivisté na místě stanový tábor, aby zamezili stavbě dálničního obchvatu, který měl pietní místo protnout. V roce 2002 zde přesto byla postavena část dálničního obchvatu Minsku. Vláda se pokouší rozprodat parcely v blízkosti Kurapat. Roku 2012 schválila minská radnice plány na vybudování obchodního a zábavního centra v těsném sousedství pietního místa, proti kterému opoziční aktivisté protestují. V únoru 2017 byly stavební práce zahájeny a stanový tábor odpůrců stavby napadla skupina maskovaných mužů.

Vedoucí běloruského Dobrovolného sdružení pro ochranu historických a kulturních památek Anton Astapovič upozornil, že výstavba obchodního centra je v rozporu se zákonem o ochraně historického a kulturního dědictví. Astapovič již zaslal stížnosti KGB a Hlavní stavební expertní agentuře. Zpochybnil legitimitu současného projektu a vyslovil podezření na korupci.

Odhalení pravdy o Kurapatech bylo patrně nejvýznamnějším činem demokratické opozice předLukašenkovského Běloruska. Hroby obětí a kříže umístěné v Kurapatech i různé památníky, jako lavička Billa Clintona nebo památník věnovaný vládou USA (From the people of the United States to the people of Belarus for memory), jsou od druhé poloviny 90. let pravidelně vandalizovány. Policie viníky nestíhá a soud vandalství posuzuje pouze jako "chuligánství" a viníky amnestuje. Většina ze 142 on-line linků v běloruském článku Курапаты ve Wikipedii je patrně obětí cenzury a nejsou funkční. Od 4. dubna 2019 začala vláda na osobní příkaz prezidenta Alexandra Lukašenka kříže odstraňovat. Odstranila nejdříve cca 150 vysokých kovových a dřevěných křížů. V Minsku se konala 7. 4. 2019 jedna z několika mší za popravené politické vězně a navrácení křížů. Dne 13. 4. 2019 se na křižovatce všech tří cest začala stavět kovová zvonice, jejíž návrh vzešel z veřejné soutěže.

• 
  Kurapaty 1989, lidský řetěz
• 
  kříže označující místo masových poprav v Kurapaty
• 
  Kurapaty- symbolicky nahnutý kříž
• 
  Lavička věnovaná Spojenými státy, 2013
• 
  Zvonice - nový památník z roku 2019

Oběti sovětského režimu v Bělorusku

Podle odhadu historiků bylo v letech 1917-1957 v Bělorusku postiženo různými represemi 600 000 až 1 500 000 lidí. Z toho bylo 35 868 odsouzeno k smrti za "kontrarevoluční zločiny", uvězněno bylo z etnických důvodů 23 439 občanů jiné národnosti, především Poláků. Při akci proti "kulakům" bylo k nejvyššímu trestu odsouzeno 386 798 rolníků. Represe byly namířeny také k potlačení běloruského jazyka a inteligence - Unie spisovatelů ztratila polovinu členů, Běloruská akademie věd prakticky zanikla.

K masovým popravám docházelo na 20 místech v Minsku a 120 místech v celém Bělorusku - kromě Kurapaty byly takovými místy též Bobruisk, Borisov, Vitebsk, Gomel, Mogilev, Mozyr, Orsha, Polotsk, Slutsk, Cherven.

Masové hroby obětí NKVD v Bělorusku

Chajsy (Vitebská oblast)

Toto místo masových poprav bylo odkryto až roku 2014. Běloruský režim pohřbil mrtvé na jiném místě a označil je jako oběti války. Způsob popravy kulkou do týla i svědectví místních pamětníků roku 1938 dosvědčuje, že vraždy má na svědomí NKVD.

Park Chelyuskintsev

Park byl až do začátku války spravovaný tajnou ruskou policií OGPU (Объединённое государственное политическое управление). V letech 1937-1941 a v době ústupu sovětské armády z Minsku zde byli popravováni vězni z minské věznice NKVD. Je zde pohřbeno také asi 10 000 vojáků a civilistů z doby druhé světové války.

Loshitskiy Yar

Podle odhadů zde NKVD zavraždila kolem 10 000 lidí. V 80. letech, když se o toto místo začala zajímat veřejnost, zde byly postaveny garáže, aby nebylo možné oběti exhumovat.

Minská observatoř

Observatoř je postavena na místě starého hřbitova, který zde existoval až do 90. let. Za sovětského režimu ve 20. a 30. letech byli na hřbitově popravováni lidé.

Stanice metra "Uruchye"

Stanice je v místě starého hřbitova, kde ve 20.-30. letech důstojníci NKVD konali masové popravy.

Dača Lavrentije Tsanavy

Lavrentij Fomich Tsanava byl blízkým přítelem Lavrentije Beriji a v Bělorusku vykonával neomezenou moc po 14 let. Na chatě zneužíval mladé dívky, které pro něj unášela jaho garda. Jeho chta byla také místem brutální vraždy rusko-židovského režiséra Solomona Mikhoelse a jeho přítele.

Masyukovshchina

Masyukovshchina (nyní Minská aréna) bylo původně místo poprav NKVD, za války německý koncentrační tábor, po válce koncenrační tábor pro německé zajatce. Hroby zde tvoří několik vrstev těl.

Minské kino Aurora

Kino stojí na místě, kde ministr železnic Lazar Kaganovič nechal popravit a pohřbít železniční dělníky, kteří odmítli vypravit vlaky s odsouzenými do sibiřských lágrů sítě Gulag. Kaganovič nechával popravit i výpravčí nebo posádky vlaků pouze za zpoždění.

Trostenets

Jde o německý koncentrační tábor, kde bylo zabito nejvíce vězňů na území SSSR a čtvrtá největší továrna na smrt vůbec. Před válkou operovala na stejném místě NKVD, která na kvapném ústupu zmasakrovala tamní vězně.

Literatura

• David R. Marples, Veranika Laputska, Kurapaty: Belarus’ Continuing Debates, Slavic Review Volume 79, Issue 3, 2020, pp. 521 - 543 on line
• Jan Zaprudnik, Historical Dictionary of Belarus, 338 s., The Scarecrow Press, Inc., London 1998, ISBN 978-0810834491
• Kuropaty: The Investigation of a Stalinist Historical Controversy by David R. Marples - Slavic Review Vol. 53, No. 2 (Summer, 1994), pp. 513–523
• Георгий Тарнавский, Валерий Соболев, Куропаты. Следствие продолжается, Юридическая литература 1990, ISBN 5-7260-0305-5

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurapaty na Wikimedia Commons
• Zianon Pazniak, Jauhien Smyhalou, Kurapaty - the road of death, 1996
• Alexander Melekhovetz, Minsk repressions map. 10 scary places associated with the NKVD
• https://news.tut.by/culture/606056.html?crnd=26283 Archivováno 26. 6. 2020 na Wayback Machine.

Autoritní data	LCCN: sh98000972 NLI: 987007559082205171

Portály: Bělorusko