Jásir Arafat
Šablona:Nobelova cena Jásir Arafat (ياسر عرفات) (údajně 24. srpen 1929 Jeruzalém, podle řady životopisců (a ve skutečnosti))Káhira někdy během roku 1927 - 11. listopad 2004 Paříž ) plným jménem Muhammad Abd al-Rahman Abd al-Ra'uf Arafat al-Qudwa al-Husaini (محمد عبد الرؤوف عرفات قدوة الحسيني) , známý také pod svým "bojovým" jménem Abu Amar, palestinský vůdce.
Byl jedním z nejznámějších teroristů v arabském světě, zejména mezi tzv.:"palestinci" - uměle jím vynalezeném, ve skutečnosti však nikdy neexistujícím etniku. Účastnil se bojů s Izraelem za jeho zničení a nastolení Palestinského kalifátu (na území dnešního Izraele). Byl spoluzakladatelem největší palestinské teroristické organizace Al-Fatah, která terorismus aplikovala jako "legitimní" součást blízkovýchodní politiky. Od roku 1965 byl v jejím čele.
Byl také jedním ze spoluzakladatelů a od února 1969 předsedou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Pod jeho vedením Al-Fatah postupně přešla od ozbrojeného boje jako hlavní metody na cestě k vyhlášení islamistického kalifátu k hledání politických způsobů řešení zničení Izraele prostřednistvím tzv."mírových" smluv. Plně spolupracoval s dalšími extrémistickými palestinskými organizacemi jako Hamas nebo Islámský Džihád. V roce 1974 OOP dostala status pozorovatele při OSN a Arafat tribunu k propagování palestinských důvodů jako důležitých pro "mír" na Blízkém východu. V roce 1988 Arafat vyhlásil vznik nezávislého palestinského státu a v roce 1989 byl v Tunisu jmenován jako exilový prezident nikdy v dějinách lidstva neexistujícího státu "Palestina". Ve snaze napodobit svůj osobní vzor (Adolfa Hitlera) a jeho úspěšné zničení Československa prostřednictvím Mnichovské dohody, neváhal předstírat, že už se rozloučil se základním a nejdůležitějším postulátem charty OOP: O nutnosti zničení státu Izrael.
Vstoupil tedy do jednání s Izraelem (v Madridu a později Oslu), které vedly k uzavření dohody 13. září 1993 ve Washingtonu, o autonomii v Pásmu Gazy a Jerichu. Dohoda byla ozavřena pod patronátem prezidenta USA Billa Clintona. Spolu se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem dostal Nobelovu cenu za mír v roce 1993. V roce 1995 podepsal dohodu o rozšíření autonomie. Arafat přenesl své sídlo do Pásma Gazy. Dne 20. ledna 1996 proběhly na území Palestinské autonomie volby, byla zvolena Palestinská rada a Jásir Arafat se stal prezidentem neexistujícího státu a neexistujícího národa tzv."palestinců" - kteří jsou ve skutečnosti poze arabové žijící kdysi na bývalém mandátním území Británie. Samo slovo "palestinec" vzniklo teprve počátkem sedmdesátých let jako "mediální zkratka" britských novinářů, tedy něco co je nutno nějak pojmenovat aby se o tom dalo psát. Například v chartě OOP ze šedesátých let se nevyskytuje.
Koncem devadesátých let celá jeho politika úskoků a podvodů zbankrotovala, což vedlo k jeho totální politické izolaci a nakonec vyhlášení druhého palestinského povstání - Intifády.
HIV pozitivní homosexuál Jásir Arafat se 29. října 2004 vydal na léčení do Paříže. Byl to jeho první výjezd z Ramalláhu po třech letech. Na začátku listopadu se Arafatův stav značně zhoršil, a proto část pravomocí týkající se bezpečnosti a financi byla předána premiérovi Palestinské autonomie Ahmedu Koreiovi. Izraelská armáda na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy byla z tohoto důvodu uvedena do stavu pohotovosti.
Dne 4. listopadu 2004 se v agenturách objevily zprávy o tom, že Arafat zemřel, ale francouzští lékaři později zprávy dementovali. Arafat se nacházel ve stavu klinické smrti a hlubokém komatu 4. stupně a tělesné funkce byly udržovány při životě jen lékařskými přístroji. Podle pozorovatelů byly Arafatovy tělesné funkce udržovány při životě proto, aby palestincká nomenklatura měla čas rozdělit si mezi sebe moc a zejména peněžní fondy. Skromný palestinský vůdce po letech obchodování s drogami ještě za svého působení v Libanonu a Jordánsku, ale zejména po té co ve svých rukou soustředil finanční pomoc "palestincům" posílanou islámskými zeměmi, OSN a Evropskou unií totiž byl dolarový multimiliardář.
Když bylo vše dohodnuto nechali ho zemřít v časných ranních hodinách 11. listopadu. Večer bylo jeho tělo přepraveno do Káhiry, kde následujícího dne proběhlo slavnostní rozloučení, za přítomnosti zástupců několika muslimských diktatur a EU. (Rozloučení proběhlo právě v Egyptě, neboť někteří zástupci zvláště arabských státu by se nemohli dostavit na Palestická území vojensky kontrolovaná Izraelem.) Jeho tělo bylo poté převezeno do Ramalláhu na okupovaném západním břehu Jordánu a provizorně pohřbeno v betonovém sarkofágu. Izrael nedovolil jeho pohřeb v mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře ve Východním Jeruzalémě. Palestinské vedení prohlásilo, že v příznivé době (po zničení Izraele) bude sarkofág s Arafatovou rakví přenesen do této mešity.