Letov Š-16
| Letov Š-16 | |
|---|---|
 Letov Š-116 | |
| Určení | bombardovací letoun |
| Výrobce | Letov |
| Šéfkonstruktér | Ing. Alois Šmolík |
| První let | 1926 |
| Zařazeno | 1928 |
| Uživatel | Československo Lotyšsko, Turecko |
| Vyrobeno kusů | 89 ks |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Letov Š-16 byl československý dvoumístný jednomotorový bombardovací a průzkumný letoun a první čs. letoun s celokovovou kostrou.
Vývoj
Jeho vývoj začal roku 1925 a v sobotu 30. října 1926 se na letišti Vojenské továrny na letadla v Letňanech zalétával nový typ letadla. Šlo o první celokovovou konstrukci v Československu. Trup byl vyroben z ocelových trubek a křídla z duralaminu. Motorové lože bylo k trupu upevněno pomocí 4 svorníků. Ocasní plochy byly kovové a jejich osy uloženy v kuličkových ložiscích. Letadlo bylo původně zamýšleno k průzkumu - při plném výkonu vydrželo ve vzduchu 5 a půl hodiny. Letadlo bylo opatřeno motorem Lorraine-Dietrich a neslo označení Š-16. V prosinci téhož roku se prototyp Š-16.1 s motorem Lorraine Dietrich účastnil s úspěchem letecké výstavy v Paříži, kde budil pozornost vojenských představitelů z Lotyšska i jiných zemí.
První z objednaných 21 letounů Š-16L s motory Hispano Suiza se v Lotyšsku objevily na podzim roku 1927. Dne 13. října 1927 ustanovil letoun Š-16L s šéfpilotem A. Ježkem světový rychlostní rekord na uzavřeném okruhu 500 km se zatížením 1000kg výkonem 230,9 km/h. V listopadu téhož roku zadalo čs. ministerstvo národní obrany testy dvou prototypů, které dopadly dobře a tak byl stroj v roce 1928 objednán k potřebám armády.
Následující osmikusová série Š-16R, realizovaná v roce 1930 se vyznačovala nižším trupem, upravenými ocasními plochami a změněným podvozkem. V roce 1938 došlo k jeho vyřazení z první linie, přesto dál sloužil u druhosledových jednotek.
Varianta Letov Š-16T byla určena pro export do Turecka, kam bylo dodáno v rozmezí let 1929-30 12 letounů. Na rozdíl od strojů pro československé letectvo, poháněných licenčními motory Škoda Lorraine Dietrich, byly turecké letouny opatřeny původními francouzskými pohonnými jednotkami Hispano Suiza o výkonu 367 kW.
Plovákový Š-16J s reduktorovým motorem Hispano Suiza postavený v jednom exempláři v roce 1929 pro Jugoslávii však exportní úspěch nepřinesl. Plováky zkonstruované podle německé dokumentace firmy Dornier trpěly netěsností a nadměrnou korozí. Po krátkých zkouškách v námořním učilišti v Divulji u Splitu byl vyřazen z provozu a od dalšího vývoje bylo upuštěno.
Dne 27. července 1929 dosáhl polní pilot rotmistr Vojtěch Matěna s četařem Bromským národního rekordu, když s letounem Š-116.3 (vodou chlazený dvanáctiválcový motor Škoda L 500 ks) absolvoval trať 1 000 km (10× okruh 100 km) s užitečným zatížením 540 kg průměrnou rychlostí 209,74 km/hod.[1] Celková produkce dala tři letouny této varianty.
V roce 1930 byl u letounu Š-116.3 vyměněn motor za nový Škoda L s reduktorem o výkonu 367 kW. Byl určen jako záložní pro IV. ročník závodu Malou dohodou a Polskem. Označení této verze bylo změněno na Letov Š-716.1.
Jeden kus základního typu s hvězdicovým reduktorovým motorem GR Jupiter VIII o výkonu 353 kW nesl označení Letov Š-216.1. Takto modifikovaný letoun zvítězil ve II. ročníku závodu Malou dohodou a Polskem v roce 1928 s osádkou škpt. Kalla a mech. čet. Taufer. O rok později byl testován ve VLÚS, kde se ukázalo, že stroj trpí neodstranitelnými vibracemi motoru. Ten byl vyměněn za kapalinou chlazený motor Hispano Suiza 12Lb o výkonu 441 kW, stroj byl přeznačen na Letov Š-316.3 a vojenská správa stroj převzala 4. června 1931. V Československé armádě létaly celkem tři Š-316 s těmito originálními francouzskými motory.
Přestavbou Š-316.2 v roce 1930 na licenční motor firmy Isotta Fraschini, osmnáctiválec chlazený vodou Praga Asso o výkonu 588 kW, vznikl typ Letov Š-516.2. Tuto nejvýkonnější pohonnou jednotku ze všech modifikací Š-16 obdržel také Letov Š-416.1 výměnou za původní motor Breitfeld-Daněk o výkonu 367 kW, který se ukázal jako nevyhovující. Tento letoun nesl označení Letov Š-516.1. Osádka tohoto stroje, mjr. Klepš a npor. Frank, obsadila druhé místo v posledním IV. ročníku závodu Malou dohodou a Polskem v roce 1930.
Dva prototypy varianty Letov Š-616 poháněly francouzské motory Hispano Suiza 12Nbr o výkonu 477 kW, následnou desetikusovou sérii licenční Avia Vr-36 o stejném výkonu.
S označením Letov Š-816 létaly dva stroje s motory Praga ESV, vodou chlazenými dvanáctiválci do V o výkonu 477 kW. Tyto motory však nevynikaly přílišnou spolehlivostí.
Uživatelé
- Československé letectvo (115 letounů)
.svg){kind=small}
- Jugoslávské královské námořnictvo (1 letoun)
- Letecký pluk (21 letounů)
- Turecké letectvo (16 letounů)
Hlavní technické údaje
- Rozpětí: 15,30 m
- Délka: 10,22 m
- Výška: 3,23 m
- Nosná plocha: 46,40 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1400 kg
- Vzletová hmotnost : 2450 kg
- Maximální rychlost: 230 km/h (u země)
- Cestovní rychlost: 190 km/h
- Dostup: 6500 m
- Čas výstupu do 5000 m: 33 min
- Vytrvalost: 5 hod 30 min
- Pohonná jednotka: motor Lorraine-Dietrich 12Eb
- Max. výkon motoru: 490 k (360 kW) při 2050 ot/min
Výzbroj
- 1× synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm a jeden pohyblivý Lewis stejné ráže.
- Pumové závěsníky: 3 velké pro 50-200 kg bomby, 12 malých pro 10-20 kg bomby
Odkazy
Reference
- ↑ Letec, 8/1929, str. 405
Literatura
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
- KRUMBACH, Jan. Letov Š-16. Letectví a kosmonautika. 1983, roč. LIX., čís. 12, 13 a 14.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Letov Š-16 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Letov Š-16
