Gerard Sagredo
| Sv. Gerard Sagredo | |
|---|---|
_-_Statue_of_Saint_Gerard_of_Csan%C3%A1d.jpg) | |
| Mučedník | |
| Narození | 23. dubna 980 nebo 977 Benátky |
| Úmrtí | 24. září 1046 Budín |
| Příčina úmrtí | ukamenování a utonutí |
| Svátek | 24. září |
| Místo působení | San Giorgio Monastery (Desetiletí od 1010 – 1030) |
| Státní občanství | Benátská republika |
| Řád | Řád svatého Benedikta |
| Vyznání | katolicismus |
| Svatořečen | 1083 papežem Řehořem VII. |
| Úřady | biskup, řeholník - benediktin |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev |
| Patronem | Maďarska, Budapešti, vychovatelů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Gerard (nebo svatý Gerhard; maď. Gellért) (982 – 1046), vlastním jménem Giorgio di Sagredo[1], je čanádský biskup, který zahynul mučednickou smrtí během povstání v Uhersku v roce 1046.
Život
Svatý Gerard pocházel z Benátek. Podle legendy o sv. Gerardovi pocházel z benátské rodiny Morosiniů. Jako mladý vstoupil do benediktinského řádu. Vzdělání získal v klášteře ve francouzském městečku Cluny. Později působil jako opat v opatství San Giorgio Maggiore.
Poté co se loď, se kterou se Gerard plavil na pouť do Palestiny, ztroskotala u pobřeží Istrijského poloostrova, rozhodl se žít jako poustevník v blízkosti Puly. Uherský král Štěpán I. ho pozval do Uherska a pověřil výchovou svého syna Imricha. Během vojenských nepokojů žil v poustevně v Bakonybélu, ale už roku 1030 (podle jiných zdrojů 1035)[2] byl povolán na biskupský stolec do nově zřízeného biskupství v Čanádu.
V roce 1038, po smrti krále Štěpána nastoupil na uherský trůn Petr Orseolo, který roku 1041 byl svržen Samuelem Abou. Aba Samuel byl krutý panovník, nechal prý popravit 50 velmožů loajálních s Petrem Orseolem, navíc alespoň podle legendy nedodržoval velikonoční půst a proto jej Gerard odmítl korunovat a předpověděl, že do tří let na něj bude seslán meč pomsty, který mu odebere království. Aba Samuel byl pak opravdu poražen v bitvě u Menfö roku 1044 a Petr Orseolo se navrací na uherský trůn. Když na jaře roku 1046 vypuklo v Uhersku povstání proti králi, součástí nespokojenců se stali také pohanští šlechtici pod vedením vůdce Vaty, kteří odmítli katolizaci a žili v exilu v Zadunají a v Potisí. Má se za to, že Peter Orseolo utekl z území zasaženého povstáním do Stoličného Bělehradu (maď. Székesfehérvár), kde byl zabit a za krále se prohlásil Vazulův syn Ondřej, čímž obnovil Arpádovskou dynastii.
Po zprávě, že se předtím vyhnaní kralevici Ondřej a Levente, které měli biskupové korunovat, blíží k Budínu, se biskupové rozhodli jít je přivítat. Když se blížili k Budínu dostihlo je u Dunaje Vatovo vojsko. Gerarda přivázali na vůz, který spustili z hory do Dunaje, a když po pádu do hlubiny ještě žil, rozrazili mu hlavu o kámen a hruď probodli kopím. Stalo se to 29. srpna 1046. Kopec z kterého ho vrhli do Dunaje, leží na pravém břehu v dnešní Budapešti a na památku umučení svatého Gerarda je pojmenovaný jako Gellértův vrch (maď. Gellért-hegy).
Úcta
Svatý Gerard je patronem Maďarska, Budapešti a vychovatelů, byl kanonizován zásluhou krále Ladislava I. v roce 1083 papežem Řehořem VII. a spolu s ním byli svatořečeni také jeho společníci sv. Buldus a sv. Bystrík, které povstalci také umučili. Jejich společný svátek stanovila na 24. září Sabolčská synoda v roce 1092.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Svätý Gerard (Uhorsko) na slovenské Wikipedii.
Literatura
- Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 125-131.