Barevná televize

Princip barevné televize

Na rozdíl od mono televizního vysílání nestačí při barevném televizním vysílání pouze přenášet informace o jasu, ale musí zároveň přenášet informaci o barvách. Každou barvu z barevného spektra lze složit ze tří základních barev. Místo jednoho modulačního signálu se tak přenáší tři, které základním barvám odpovídají. Pro dosažení efektu co největšího rozsahu reprodukovaných barev by tyto barvy měly být syté. Jako tři základní barvy byly zvoleny červená (red, R), zelená (green, G) a modrá (blue, B) - odtud zkratka RGB. Jakákoliv barevná televize musí být oboustranně kompatibilní s televizí monochromatickou. Nelze přenášet informace pouze o základních barvách, je nutné tyto tři různé informace zakódovat.

Historie

Historie barevné televize ve světě

Barevná mechanická televize byla veřejnosti poprvé představena 3. července 1928. Jejím vynálezcem, „otcem televize“, je skotský inženýr John Logie Baird. Byl to právě on, kdo o dva roky dříve představil také černobílou mechanickou televizi. Baird pak následně 4. února 1938 také poprvé vysílal barevný obraz. S vysíláním se začalo experimentovat v roce 1929 v britské stanici BBC. Vývoj technologie poznamenala druhá světová válka, která dosavadní výzkumy a experimenty přerušila.

První veřejně vysílaný televizní pořad v barvě byl však k vidění ve Spojených státech amerických, a to až v roce 1951 na vlnách stanice CBS po udělení schválení od FCC, americké instituce fungující obdobně jako je česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 1950. Prvním pořadem odvysílaným v barvě byl zábavný pořad, ve kterém účinkovaly soudobé celebrity. Během pořadu bylo odvysíláno také dvacet reklamních spotů. Po odvysílání tohoto prvního pořadu začala CBS vysílat pořady v barvě pravidelně. V roce 1953 FCC svůj souhlas s barevným vysíláním stanice CBS stáhla a udělila jej konkurenční společnosti RBA, která nabídla jiný, plně elektronický systém přenosu. Přechod k barevné televizi byl ve Spojených státech amerických ukončen v roce 1956.

Vysílání v barvě následovalo na Kubě a poté v Japonsku. V Evropě se barevná mechanická televize dostala až v roce 1967. V roce 1972 měla až polovina televizních přijímačů na světě být schopná přijímat barevné vysílání.

Historie barevné televize v Československu

Do Československa se pak tento vynález dostal v polovině 60. let, kdy začaly ve Výzkumném ústavu pro rozhlas a televizi práce na barevném vysílání. To se uskutečnilo až v 14. února 1970, kdy ve Vysokých Tatrách na Slovensku probíhalo mistrovství světa ve sjezdovém lyžování, jehož podmínkou byl barevný přenos. Tato podmínka však byla platná pouze pro zahraničí. První barevný obraz přímo v Československu byl odvysílán až o několik let později, konkrétně v květnu 1973, kdy slavila Československá televize 20 let od jejího prvního černobílého vysílán. V té době byly k dispozici již dva kanály, přičemž barevné vysílání bylo doménou nejprve toho druhého.

V Československu byl pro barevné analogové vysílání použit francouzský systém SÉCAM. K tomuto systému bylo přistoupeno i přesto, že anglický konkurent, systém PAL, byl doporučen technickými experty a byl jednodušší a praktičtější. Svou roli sehrály události v roce 1968. Anglický systém nemohl být použit, neboť Sovětský svaz měl dohodu právě s Francií a po roce 1968 kvůli následujícími období normalizace muselo Československo následovat Sovětský svaz. Vznikl tak kříženec, kdy byl systém provozován v systému PAL, ale transkódován v systému SÉCAM. K plnému přechodu na anglický systém došlo až po pádu komunismu v Československu, kdy v 90. Letech začala pomocí systému PAL vysílat televizní stanice TV NOVA.

Společně s vysíláním přišly také první barevné přístroje. Prvním televizním přijímačem československé výroby byl v roce 1972 model Tesla Color výrobce Tesla Orava. Její úhlopříčka měřila 59 cm a použito v ní bylo devět elektronek. Televiizní přijímače byly velmi drahé. Při průměrném platu 1200 Kč stál televizní přijímač 12 400 Kč

Barevná televize v České republice v současnosti

Následný technologický vývoj byl ve srovnání se západními zeměmi pomalejší. Vývoj se začal dohánět až po pádu komunismu, mimo jiné přechodem na vysílací systém PAL či zpřístupněním a rozšiřováním satelitního vysílání. Programy satelitního vysílání však byly převážně v angličtině. České programy satelitního vysílání se začaly rozšiřovat až s příchodem komerční televize. V současnosti je podle Českého statistického úřadu barevný televizní přijímač součástí 96 % domácností.

Zdroje

• ČESKÝ ROZHLAS. Barevná televize, nedílná součást domácností, slaví už 85. narozeniny [online]. Rev. 2013-07-03 [cit. 2014-05-19]. 
• ČT24. Skotský televizní průkopník Baird vynalezl také barevnou televizi [online]. [cit. 2014-05-19]. Dostupné online. 
• DLABOS.WZ.CZ. Princip barevné televize [online]. Rev. 2008-07-03 [cit. 2014-05-19]. Dostupné online. 
• POISL, Zdeněk. Malá encyklopedie televizní techniky 2 - historie televizního vysílání v Československu a dnešním Česku [online]. Rev. 2007-09-03 [cit. 2014-05-19]. Dostupné online.