Seaborgium

Seaborgium
Atomové číslo	106
Relativní atomová hmotnost	(263) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f14 6d4 7s2 (odhad založen na wolframu)
Skupenství	Pravděpodobně pevné
Registrační číslo CAS	54038-81-2
Atomový poloměr	1,32 Å (132 pm)
Kovalentní poloměr	0,63 Å (63 pm)

Seaborgium, chemická značka Sg (lat. Seaborgium), je čtrnáctým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic.

261Sg decay scheme 2006

Seaborgium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v Periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat wolfram.

Historie

První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena téměř současně ve dvou světových laboratořích roku 1974. V červnu ohlásila skupina vedená Georgiem Flerovem v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu přípravu nového prvku s atomovým číslem 106, relativní atomovou hmotností 249 a poločasem rozpadu 0,48 sekundy. Vznikl bombardováním atomů olova jádry atomů chromu.

 208
82 Pb +  54
24 Cr →  261
106 Sg +  1
0 n

V září téhož roku oznámil tým vedený Albertem Ghiorsem z kalifornské university v Berkeley syntézu izotopu s relativní atomovou hmotností 263 a poločasem rozpadu 1,0 sekundy. Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku.

 249
98 Cf +  18
8 O →  263
106 Sg + 4  1
0 n

Glenn Seaborg

Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium s chemickou značkou Sg.

Izotopy

Dnes je známo celkem 11 izotopů seaborgia, „nejstálejší“ ²⁷¹Sg se jako α-zářič rozpadá s poločasem 1,9 minuty, nejméně stálý izotop ²⁵⁸Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy.

Izotop	Rok objevu	Použitá reakce	Poločas rozpadu
258Sg	1994	209Bi(51V,2n)	2,9 ms
259Sg	1985	207Pb(54Cr,2n)	0,48 s
260Sg	1985	208Pb(54Cr,2n)	3,6 ms
261Sg	1985	208Pb(54Cr,n)	0,18 s
262Sg	2001	207Pb(64Ni,n)	15 ms
263Sgm	1974	249Cf(18O,4n)	0,9 s
263Sgg	1994	208Pb(64Ni,n)	0,3 s
264Sg	2006	238U(30Si,4n)	68 ms
265Sg	1993	248Cm(22Ne,5n)	8,9 s
266Sg	2004	248Cm(26Mg,4n)	0,36 s
267Sg	2004	248Cm(26Mg,3n)	1,4 min
271Sg	2003	242Pu(48Ca,3n)	1,9 min

Literatura

Obrázky, zvuky či videa k tématu seaborgium na Wikimedia Commons

1. N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
2. Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1, S. 1980.