Salomon Kleiner: Porovnání verzí
m oprava parametru galerie |
m oprava titulu |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Kleiner byl synem [[prokurátor]]a a pozdějšího [[notář]]e stejného jména, který přišel do Augsburgu z [[Lindau|Lindau (Bodamského jezera)]]. Jeho matka, Maria Rosina Roggin narozená v [[Augsburg]]u, zemřela záhy po jeho narození. Jako 15. či 16. letý nastoupil do učení k augsburskému [[Mědiryt|mědirytci]] [[Johann August Corvinus|Johannu Augustu Corvinovi]] (1683-1738). |
Kleiner byl synem [[prokurátor]]a a pozdějšího [[notář]]e stejného jména, který přišel do Augsburgu z [[Lindau|Lindau (Bodamského jezera)]]. Jeho matka, Maria Rosina Roggin narozená v [[Augsburg]]u, zemřela záhy po jeho narození. Jako 15. či 16. letý nastoupil do učení k augsburskému [[Mědiryt|mědirytci]] [[Johann August Corvinus|Johannu Augustu Corvinovi]] (1683-1738). |
||
Od roku [[1720]] žil ve [[Vídeň|Vídni]], kam ho poslal augsburští nakladatelé [[Johann Andreas Pfeffel]] a [[Jeremias Wolff]] (1663-1724) kreslit [[klášter]]y, [[kostel]]y, světské stavby, ulice a náměstí císařského města. Jeho [[reprodukce]] vídeňských [[veduta|vedut]] z let [[1724]] a [[1737]] byly vydávány ve velkém nákladu. Vídeň opouštěl několikrát na delší dobu, když dostal objednávky na kreslení jiných míst. V letech 1723–1726 kreslil zámky rodiny Schönborn ([[Weißenstein (Pommersfelden)|Zámek Weißenstein]] v [[Pommersfelden]], a Schönbornský dvůr a letohrádek Favorite v [[Mohuč]]i). Jeho práce byly vysoce ceněny a v roce [[1724]] získal titul "inženýr |
Od roku [[1720]] žil ve [[Vídeň|Vídni]], kam ho poslal augsburští nakladatelé [[Johann Andreas Pfeffel]] a [[Jeremias Wolff]] (1663-1724) kreslit [[klášter]]y, [[kostel]]y, světské stavby, ulice a náměstí císařského města. Jeho [[reprodukce]] vídeňských [[veduta|vedut]] z let [[1724]] a [[1737]] byly vydávány ve velkém nákladu. Vídeň opouštěl několikrát na delší dobu, když dostal objednávky na kreslení jiných míst. V letech 1723–1726 kreslil zámky rodiny Schönborn ([[Weißenstein (Pommersfelden)|Zámek Weißenstein]] v [[Pommersfelden]], a Schönbornský dvůr a letohrádek Favorite v [[Mohuč]]i). Jeho práce byly vysoce ceněny a v roce [[1724]] získal titul "inženýr [[Arcidiecéze mohučská|kurfiřství Mohučského]]" (Chur-Mainzischer Ingenieur). |
||
Po této zakázce se vrátil pravděpodobně roku [[1727]] do Vídně a pokračoval v práci na vedutách. V roce [[1744]] vznikly jeho mědirytiny [[Klášter Göttweig|kláštera Göttweig]].<!-- <ref>[http://dbw.donau-uni.ac.at/gssg/ Graphische Sammlung von Stift Göttweig]</ref> adresa aktualizována, ale nějak mi nefunguje--> |
Po této zakázce se vrátil pravděpodobně roku [[1727]] do Vídně a pokračoval v práci na vedutách. V roce [[1744]] vznikly jeho mědirytiny [[Klášter Göttweig|kláštera Göttweig]].<!-- <ref>[http://dbw.donau-uni.ac.at/gssg/ Graphische Sammlung von Stift Göttweig]</ref> adresa aktualizována, ale nějak mi nefunguje--> |
Verze z 16. 5. 2010, 20:53
Salomon Kleiner (4. března 1700, Augsburg - 25. března 1761, Vídeň) byl německým kreslířem a rytcem architektury, který působil především ve Vídni.
Životopis
Kleiner byl synem prokurátora a pozdějšího notáře stejného jména, který přišel do Augsburgu z Lindau (Bodamského jezera). Jeho matka, Maria Rosina Roggin narozená v Augsburgu, zemřela záhy po jeho narození. Jako 15. či 16. letý nastoupil do učení k augsburskému mědirytci Johannu Augustu Corvinovi (1683-1738).
Od roku 1720 žil ve Vídni, kam ho poslal augsburští nakladatelé Johann Andreas Pfeffel a Jeremias Wolff (1663-1724) kreslit kláštery, kostely, světské stavby, ulice a náměstí císařského města. Jeho reprodukce vídeňských vedut z let 1724 a 1737 byly vydávány ve velkém nákladu. Vídeň opouštěl několikrát na delší dobu, když dostal objednávky na kreslení jiných míst. V letech 1723–1726 kreslil zámky rodiny Schönborn (Zámek Weißenstein v Pommersfelden, a Schönbornský dvůr a letohrádek Favorite v Mohuči). Jeho práce byly vysoce ceněny a v roce 1724 získal titul "inženýr kurfiřství Mohučského" (Chur-Mainzischer Ingenieur).
Po této zakázce se vrátil pravděpodobně roku 1727 do Vídně a pokračoval v práci na vedutách. V roce 1744 vznikly jeho mědirytiny kláštera Göttweig.
Od roku 1746 působil jako profesor v "Theresianumu". Po roce 1750 vznikly ilustrace Monumenta Augustae Domus Austriacae.
Kleiner bydlel ve Vídni v Josefstadtu. Tam také zemřel v domě "U zlatého hada".
Dílo
Jeho veduty a zobrazení architektury, které prováděl pro knížecí a bohaté zákazníky, měly především reprezentační účel. Pro pečlivost a věrnost detailu jsou to dnes cenné doklady dobového urbanismu. V mnoha případech jsou jeho rytiny dnes jediným dokladem o podobě staveb (často i s originálním vybavení a nábytkem). Kleinerovo dílo je především jedinečným dokladem barokní architektury v jižním Německu a Rakousku.
- Memorables De l'incomparable Heros de nôtre Siecle ou Representation exacte des Edifices et Jardins de Son Altesse Serenissime Monseigneur Le Prince EUGENE FRANCOIS Duc de Savoye et de Piemont … (Zámek Belveder a přilehlé zahrady (1731–1740)), augsburské vydání dědiců Jeremias Wolff, (Městská knihovna Mohan (Sign. 731 f 1 (R))
-
Pohled na Albrechtův palác, Vídeň, kolem 1726
-
Celkový pohled na letohrádek Favorite, Mohuč, 1726
-
Klášter Göttweig, 1744
-
Palác Kinských, Vídeň, asi 1750
Odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salomon Kleiner na německé Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Salomon Kleiner na Wikimedia Commons
Literatura
- Peter Prange: Salomon Kleiner und die Kunst des Architekturprospekts, Wißner, Augsburg 1997, ISBN 3-89639-046-5 (Zugl. Dissertation, Universität München 1993)
- Constant von Wurzbach: Kleiner, Salomon in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 12. díl. Klacel-Korzistka (1864)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Salomon Kleiner