Přeskočit na obsah

František Plánička: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
přidána informace a odkaz
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro Android Aplikace: vybraný zdroj
−redundance
 
Řádek 57: Řádek 57:
Fotbal hrál nejdříve s kamarády na ulici, střídavě v útoku nebo brance. V roce 1919 podepsal přihlášku do fotbalového klubu Slovan Holešovice, protože si myslel, že tam půjdou i ostatní kamarádi, kteří se však mezitím stali členy SK Bubeneč. Plánička do Bubenče přestoupil na pozici brankáře o dva roky později.<ref>Plánička, str. 26</ref> V 18 letech sehrál na přání svého otce několik utkání za Rudou hvězdu Praha. Později jej zvala na tréninky prvoligová [[AC Sparta Praha|Sparta]], ale kvůli malé výšce ho nakonec odmítli.<ref>Plánička, str. 32</ref> Plánička zůstával brankářem Bubenče a od března 1923 navíc trénoval ve [[SK Slavia Praha|Slavii Praha]], která měla o talentovaného hráče zájem. Pláničkův přestup provázely spory mezi funkcionáři obou klubů, které byly řešeny i před disciplinární komisí, když Plánička nastoupil za zraněného brankáře Slávie při utkání ve Vídni. Slavia byla za přestupek potrestána pokutou, ale v říjnu 1923 byla uzavřena dohoda a Plánička se stal slávistou.<ref name=":0" /> Kuriozitou je, že do [[SK Slavia Praha|Slavie]] přestoupil z SK Bubeneč za 800 Kč. Z této částky dokonce neměl ani haléř.<ref>Plánička, str. 34–36</ref>
Fotbal hrál nejdříve s kamarády na ulici, střídavě v útoku nebo brance. V roce 1919 podepsal přihlášku do fotbalového klubu Slovan Holešovice, protože si myslel, že tam půjdou i ostatní kamarádi, kteří se však mezitím stali členy SK Bubeneč. Plánička do Bubenče přestoupil na pozici brankáře o dva roky později.<ref>Plánička, str. 26</ref> V 18 letech sehrál na přání svého otce několik utkání za Rudou hvězdu Praha. Později jej zvala na tréninky prvoligová [[AC Sparta Praha|Sparta]], ale kvůli malé výšce ho nakonec odmítli.<ref>Plánička, str. 32</ref> Plánička zůstával brankářem Bubenče a od března 1923 navíc trénoval ve [[SK Slavia Praha|Slavii Praha]], která měla o talentovaného hráče zájem. Pláničkův přestup provázely spory mezi funkcionáři obou klubů, které byly řešeny i před disciplinární komisí, když Plánička nastoupil za zraněného brankáře Slávie při utkání ve Vídni. Slavia byla za přestupek potrestána pokutou, ale v říjnu 1923 byla uzavřena dohoda a Plánička se stal slávistou.<ref name=":0" /> Kuriozitou je, že do [[SK Slavia Praha|Slavie]] přestoupil z SK Bubeneč za 800 Kč. Z této částky dokonce neměl ani haléř.<ref>Plánička, str. 34–36</ref>


Po přestupu do Slávie Plánička, který předtím pracoval jako dělník v různých továrnách, absolvoval základní vojenskou službu u protiletadlového pluku v Praze. Oženil se se svou láskou z dětství Boženou Chvojkovou a jejich manželství trvalo celý život. Vychovali spolu dvě dcery. Plánička si uvědomoval krátkost sportovní kariéry a aby zabezpečil rodinu, vystudoval obchodní školu. Získal místo v účtárně ve Všeobecném pensijním ústavu a volný čas věnoval fotbalu a rodině. V lednu 1926 podepsal ve Slavii profesionální smlouvu.<ref>Plánička, str. 62–65</ref> V roce 1928 se v Praze oženil s Boženou Chvojkovou, profesí dámskou krejčovou.<ref>{{Citace elektronické monografie
Po přestupu do Slávie Plánička, který předtím pracoval jako dělník v různých továrnách, absolvoval základní vojenskou službu u protiletadlového pluku v Praze. Plánička si uvědomoval krátkost sportovní kariéry a aby zabezpečil rodinu, vystudoval obchodní školu. Získal místo v účtárně ve Všeobecném pensijním ústavu a volný čas věnoval fotbalu a rodině. V lednu 1926 podepsal ve Slavii profesionální smlouvu.<ref>Plánička, str. 62–65</ref> V roce 1928 se v Praze oženil se svou láskou z dětství Boženou Chvojkovou, profesí dámskou krejčovou,<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Matrika ČSHOL O2, sn. 33
| titul = Matrika ČSHOL O2, sn. 33
| url = https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=9E58FE8D8F2B45E3A211EDDA350C2402&scan=33#scan33
| url = https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=9E58FE8D8F2B45E3A211EDDA350C2402&scan=33#scan33
| datum přístupu = 2024-11-02
| datum přístupu = 2024-11-02
| vydavatel = AHMP
| vydavatel = AHMP
}}</ref> a jejich manželství trvalo celý život. Vychovali spolu dvě dcery.
}}</ref>


Od roku 1939, kdy ukončil aktivní sportovní kariéru, pracoval jako úředník, ale fotbalu zůstal věrný až do vysokého věku. Pomáhal trenérům, pracoval ve výboru Slavie, hrával za internacionály.<ref name=":0" /><ref>Plánička, str. 105</ref>
Od roku 1939, kdy ukončil aktivní sportovní kariéru, pracoval jako úředník, ale fotbalu zůstal věrný až do vysokého věku. Pomáhal trenérům, pracoval ve výboru Slavie, hrával za internacionály.<ref name=":0" /><ref>Plánička, str. 105</ref>

Aktuální verze z 27. 12. 2024, 08:49

Možná hledáte: Františka Pláničku, amerického kameramana českého původu, viz článek Franz Planer.
František Plánička
František Plánička
František Plánička
Osobní informace
Datum narození2. června 1904
Místo narozeníŽižkov
Datum úmrtí20. července 1996 (ve věku 92 let)
Místo úmrtíPraha
Klubové informace
Pozicebrankář
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1923–1939 Československo SK Slavia Praha 196 (0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1926–1938 Československo Československo 73 (0)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Stříbrná medaile MS 1934 Československo
Fotbalová liga Československa
Zlatá medaile 1928/1929 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1929/1930 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1930/1931 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1932/1933 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1933/1934 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1934/1935 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1936/1937 SK Slavia Praha
Další informace
Povolánífotbalista
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plánička chytá míč v zápase Itálie – Československo v roce 1931.

František Plánička (2. června 1904 Žižkov[1] – 20. července 1996 Praha) byl český fotbalový brankář a reprezentant Československa. Za Československou fotbalovou reprezentaci vybojoval stříbrnou medaili na MS 1934. Byl jeden z nejlepších světových fotbalových brankářů. Byla po něm pojmenována cena Františka Pláničky, která hledala nejlepšího fotbalového brankáře v České republice a ve které hlasovali od roku 1998 ligoví a reprezentační trenéři a novináři.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na Žižkově u Prahy do rodiny truhláře Karla Pláničky jako nejstarší ze tří dětí. Jeho dětství poznamenala dlouhá otcova nepřítomnost během 1. světové války, kdy musel pomáhat matce s obživou rodiny. Po skončení školní docházky se šel učit soustružníkem. Po otcově návratu se mohl více věnovat své velké zálibě, kterou byl fotbal.[3][4]

Fotbal hrál nejdříve s kamarády na ulici, střídavě v útoku nebo brance. V roce 1919 podepsal přihlášku do fotbalového klubu Slovan Holešovice, protože si myslel, že tam půjdou i ostatní kamarádi, kteří se však mezitím stali členy SK Bubeneč. Plánička do Bubenče přestoupil na pozici brankáře o dva roky později.[5] V 18 letech sehrál na přání svého otce několik utkání za Rudou hvězdu Praha. Později jej zvala na tréninky prvoligová Sparta, ale kvůli malé výšce ho nakonec odmítli.[6] Plánička zůstával brankářem Bubenče a od března 1923 navíc trénoval ve Slavii Praha, která měla o talentovaného hráče zájem. Pláničkův přestup provázely spory mezi funkcionáři obou klubů, které byly řešeny i před disciplinární komisí, když Plánička nastoupil za zraněného brankáře Slávie při utkání ve Vídni. Slavia byla za přestupek potrestána pokutou, ale v říjnu 1923 byla uzavřena dohoda a Plánička se stal slávistou.[3] Kuriozitou je, že do Slavie přestoupil z SK Bubeneč za 800 Kč. Z této částky dokonce neměl ani haléř.[7]

Po přestupu do Slávie Plánička, který předtím pracoval jako dělník v různých továrnách, absolvoval základní vojenskou službu u protiletadlového pluku v Praze. Plánička si uvědomoval krátkost sportovní kariéry a aby zabezpečil rodinu, vystudoval obchodní školu. Získal místo v účtárně ve Všeobecném pensijním ústavu a volný čas věnoval fotbalu a rodině. V lednu 1926 podepsal ve Slavii profesionální smlouvu.[8] V roce 1928 se v Praze oženil se svou láskou z dětství Boženou Chvojkovou, profesí dámskou krejčovou,[9] a jejich manželství trvalo celý život. Vychovali spolu dvě dcery.

Od roku 1939, kdy ukončil aktivní sportovní kariéru, pracoval jako úředník, ale fotbalu zůstal věrný až do vysokého věku. Pomáhal trenérům, pracoval ve výboru Slavie, hrával za internacionály.[3][10]

Zemřel roku 1996. Poslední rozloučení s Františkem Pláničkou se uskutečnilo v pátek 26. července 1996 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.[11]

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]
František Plánička (vpravo) a Ital Gianpiero Combi – rozhodčím je Švéd Ivan Eklind,   fotografie z fotbalového mistrovství světa (1934).

František Plánička po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný než reprezentační, byl spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále Mistrovství světa, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 2:1.[3] Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Za Slavii sehrál téměř tisíc zápasů, od 1. října 1923 až do svého zranění 14. června 1938. Za národní mužstvo nastoupil poprvé jako 67. reprezentant v řadě (osmý brankář) 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii, celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech. Poslední byl proti Brazílii roku 1938, kdy na mistrovství světa dohrál celý zápas se zlomenou rukou.[3][12] Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů.

Plánička vnesl do hry brankáře nové prvky. Svou menší postavu kompenzoval skvělým výskokem a mrštností, odvážně se vrhal pod nohy útočníků do prostoru před brankou. Proslulé byly jeho robinzonády, bezchybné chytání „do koše“, rybička v pádu, při níž si ztlumil oběma rukama míč na prsou.[3][13]

Známý je jeho výrok: „Penalta se nedá chytit, dá se jen špatně kopnout.“

  • Za Slavii odchytal 969 zápasů
  • Za celý svůj život sehrál 1235 zápasů, v nichž pustil pouze 1073 gólů, což tedy činí průměr 0,86 branky na zápas.

Ligová bilance

[editovat | editovat zdroj]
Ročník Zápasy Góly Klub
Středočeská 1. liga 1925/26 21 0 SK Slavia Praha
Kvalifikační soutěž Středočeské 1. ligy 1927 — 0 SK Slavia Praha
Středočeská 1. liga 1927/28 — 0 SK Slavia Praha
Středočeská 1. liga 1928/29 — 0 SK Slavia Praha
1. asociační liga 1929/30 — 0 SK Slavia Praha
1. asociační liga 1930/31 14 0 SK Slavia Praha
1. asociační liga 1931/32 — 0 SK Slavia Praha
1. asociační liga 1932/33 — 0 SK Slavia Praha
1. asociační liga 1933/34 15 0 SK Slavia Praha
Státní liga 1934/35 — 0 SK Slavia Praha
Státní liga 1935/36 26 0 SK Slavia Praha
Státní liga 1936/37 22 0 SK Slavia Praha
Státní liga 1937/38 — 0 SK Slavia Praha
CELKEM — 0

Přehled zápasů do roku 1957

[editovat | editovat zdroj]
Mužstvo Počet utkání Vítězství Remízy Porážky
11 Rudých hvězd 2 0 0 2
Praha a Svaz 26 16 4 6
Reprezentace ČSR 74 36 16 22
Rudá Hvězda VII 14 12 1 1
SK Bubeneč 108 52 19 37
SK Slavia Praha 969 742 99 128
Slovan Praha VII 22 12 3 7
Staré gardy 38 36 1 1
CELKEM 1253 906 143 204
František Plánička se svým vozem Škoda Popular, 1934

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1985 se mu dostalo vysokého mezinárodního ocenění – od UNESCO převzal čestný diplom fair play. Až do konce svého života sledoval se zájmem veškeré fotbalové dění a radoval se z každého úspěchu českého fotbalu.

Františku Pláničkovi byl v roce 1994 udělen Titul fotbalového rytíře a byl vyznamenán Cenou dr. Václava Jíry. Slavia Praha ho zařadila mezi hráčské legendy a udělila mu plaketu J. Maddena „in memoriam“ s pořadovým číslem 2.[13]

V roce 2000 skončil čtvrtý v anketě o českého fotbalistu století, fanoušci ho zařadili na čtvrté místo.[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Prokopa na Žižkově v Praze
  2. ↑ Maier obhájil titul Brankář roku, iDNES.cz, cit. 29. 12. 2015
  3. ↑ a b c d e f CODR, Milan; CHOBOTSKÝ, Pavel. Přemožitelé času sv. 9. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola František Plánička, s. 182–185. 
  4. ↑ PROCHÁZKA, Pavel. Plánička: brankářská legenda 20. století. Velké Přílepy: Olympia, 2016. ISBN 978-80-7376-428-9. S. 13. Dále jen Plánička. 
  5. ↑ Plánička, str. 26
  6. ↑ Plánička, str. 32
  7. ↑ Plánička, str. 34–36
  8. ↑ Plánička, str. 62–65
  9. ↑ Matrika ČSHOL O2, sn. 33 [online]. AHMP [cit. 2024-11-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ Plánička, str. 105
  11. ↑ Prague Guide Olšanský hřbitov 2. Portal Triobo.com [online]. [cit. 2020-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-31. 
  12. ↑ ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha: Práce, 1980. Kapitola Plánička František, s. 159. 
  13. ↑ a b František Plánička. SK Slavia Praha [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Plánička, str. 166

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • 100 let českého sportu 1918–2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 98–99. 
  • PROCHÁZKA, Pavel. Plánička : brankářská hvězda 20. století. Velké Přílepy: Olympia, 2016. 182 s. ISBN 978-80-7376-428-9. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1934
Itálie Zlatá medaile
Československo Stříbrná medaile
Německo Bronzová medaile
Československá fotbalová reprezentace na mistrovství světa ve fotbale 1938
Fotbalisté debutující v reprezentaci v roce 1926
Zlatá medaile SK Slavia Praha – 1928/1929 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Zlatá medaile SK Slavia Praha – 1929/1930 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Zlatá medaile SK Slavia Praha – 1930/1931 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Zlatá medaile SK Slavia Praha – 1932/1933 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Zlatá medaile SK Slavia Praha – 1933/1934 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Zlatá medaile SK Slavia Praha – 1934/1935 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Zlatá medaile SK Slavia Praha – 1936/1937 Zlatá medaile
Brankáři
Hráči
Síně slávy českého fotbalu
rok 2006: Josef Masopust • rok 2007: Andrej Kvašňák • rok 2008: Antonín Panenka • rok 2009: František Veselý • rok 2010: Josef Jelínek • Jan Lála • Josef Kadraba • Václav Mašek • Svatopluk Pluskal • Tomáš Pospíchal • Jiří Tichý • Rudolf Vytlačil • rok 2011: Ladislav Novák • rok 2012: Ivo Viktor • rok 2013: Josef Bican • Karel Brückner • Štefan Čambal • Josef Čtyřoký • František Junek • Josef Košťálek • Rudolf Krčil • Oldřich Nejedlý • František Plánička • Antonín Puč • Josef Silný • Jiří Sobotka • František Svoboda • Ladislav Ženíšek • rok 2014: Rudolf Baťa • rok 2015: Přemysl Bičovský • Karol Dobiaš • Václav Ježek • Pavel Nedvěd • rok 2016: nikdo • rok 2017: Zdeněk Nehoda • rok 2018: Karel Poborský • rok 2019: Jan Koller
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Plánička&oldid=24512673“