Helene von Taussig: Porovnání verzí

Helene von Taussig
	Studie sedící ženy, 1920
Rodné jméno	Helena Taussigová
Narození	10. května 1879; Vídeň; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	před 21. dubnem 1942; (ve věku 62 let); ghetto Izbica; Německá říše
Místo pohřbení	neznámé
Povolání	malířka
Rodiče	Theodor rytíř von Taussig; Sidonie, rozená Schiff
Příbuzní	11 sourozenců
Významná díla	portréty
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 27. 3. 2024, 19:48

Helene von Taussig, také Helene Taussig, česky Helena Taussigová (10. května 1879 Vídeň, † před 21. dubnem 1942 ghetto Izbica, Polsko) byla česko-rakouská malířka a grafička.

Životopis

Narodila se jako páté dítě v rodině Theodora rytíře von Taussig (1849–1909) a jeho manželky Sidonie, rozené Schiffové (1855–1936). Měla tři bratry a osm sester. Její otec Theodor Taussig pocházel z Prahy. Byl významným bankéřem a guvernérem c. a k. privilegované Allgemeine Österreichische Boden-Credit-Anstalt. Do šlechtického stavu byl povýšen ve 30 letech za to, že jako mladý bankovní expert restrukturalizoval banku Boden-Credit-Anstalt, která byla po krachu vídeňské burzy v roce 1873 insolventní a která mimo jiné spravovala soukromý majetek císařské rodiny. V průběhu let rozšířil banku na přední bankovní dům v monarchii. Theodor Ritter von Taussig byl rovněž zastoupen ve správní radě Židovské obce ve Vídni a byl jedním z nejvýznamnějších představitelů asimilované vzdělané židovské vyšší střední třídy habsburské monarchie.

Helena se mohla naplno věnovat svým uměleckým zájmům až po otcově smrti v roce 1909. Navštěvovala umělekcoprůmyslovou školu ve Vídni. V letech 1911–1914 absolvovala dlouhodobý studijní pobyt v Paříži u Emmy Schnurhausen. Za první světové války se zapojila do humanitární pomoci a zdravotní služby, odjela na italskou frontu a v letech 1915–1918 pracovala jako sestra Červeného kříže v Isonzu.

Po první světové válce se Helene přestěhovala do Salzburgu s přítelkyněmi umělkyněmi, které znala z uměleckoprůmyslové školyː s Marií Cyrenius, Hildou Exner, Magdou Mautner Markhof a Emmou Schwerthausen. V roce 1919 se usadila v Anifu u Salzburgu. V roce 1934 si objednala u salcburského architekta Otto Prossingera stavbu extravagantního domu v Anifu.

Helene pocházela z nábožensky pasivní židovské rodiny a v roce 1923 konvertovala na katolickou víru. Proto byla po anšlusu Rakouska v roce 1938 zpprvu ušetřena represí. Ale již 28. února 1940 byla gestapem zatčena a deportována do Vídně, odkud se vrátila do Salcburku. 29. dubna 1940 byla znovu zatčena a deportována do Vídně. Musela se přestěhovat do pokoje v karmelitánském klášteře na Töllergasse ve Vídni-Floridsdorfu 15. Útočiště tam našlo přes sedmdesát Židů, kteří konvertovali ke katolíkům, včetně Franzisky van Alderwerelt a Rudolfa Ericha Müllera, kteří byli také vyhnáni ze Salcburku. V roce 1941 byl Heleně Taussigové zabaven majetek a 9. dubna 1942 byla deportována do tábora Izbica, odkud byla 21. dubna 1942 hlášena jako zemřelá. Podle webu „Stolpersteine Salzburg“^[1] byla zavražděna buď v ghettu Izbica nebo v některém z vyhlazovacích táborů Belzec, Sobibor nebo Majdanek.

Při arizaci Helenina majetku v říjnu 1941 získal její dům s ateliérem v Anifu č. 106 státní úředník Josef Wojtek a v roce 1943 jej daroval své dceři Leopoldine Wojtek, nacistické výtvarnici, která v roce 1928 vytvořila plakát a dodnes platné logo Salcburského hudebního festivalu. V letech 1932–1941 byla manželkou nacistického historika umění a lupiče uměleckých děl Kajetana Mühlmanna.

Po pádu „Třetí říše“ se legitimními dědičkami domu staly Heleniny neteře Silvie a Marietta, ale nacistické sítě restituci zdržovaly, k soudnímu vyrovnání došlo až 23.11.1953. Mezitím byl nekonvenční dům prodán a zbořen. Na chodníku uprostřed Anifu byl teprve v roce 2014 zasazen pamětní stolperstein.^[2]

Rodina

Otec Theodor, rytíř von Taussig (22.7.1849 Praha–24.11.1909 Vídeň) byl synem pražských měšťanů Hermann Eliase Taussiga (1813-1891) a jeho manželky Klary, rozené Klaberové^[3], zemřel náhle na močovou infekci a je pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově.

Oběťmi holocaustu se stali nejméně dva z jejích deseti sourozencůː

Sestra Clara von Hatvany-Deutsch (nar. 1875) zemřela v maďarském tranzitním táboře Kistarcsa.
Sestra Alice von Wassermann-Verheyden (1874–1943) a její syn Robert von Wassermann (1897–1943) byli nacisty dopadeni v Belgii, deportováni do koncentračního tábora Osvětim a tam zavražděni.
Bratr Dr. Karl von Taussig (nar. 1878) zemřel 25. května 1944 v Budapešti za nevyjasněných okolností.

Sestra Hedwig May-Weisweillerová (nar. 1884) zmizela beze estop, není známo místo ani datum její smrti.
Sestry Emmy Redlich (1876–1962), Flora Paul-Schiff (1881–1950), Gertrude Schüller (1886–1946), Herma Artaria (narozena 1890) a Adele Mayer (1893–1972) válku přežily.
Bratři Georg von Taussig (nar. 1887) a Felix von Taussig (1889–1958) také přežili.

Dílo

Stejně jako její avantgardní vrstevnice, malířky školené v Paříži a Berlíně (například Malva Schalek), byla Helene Taussig feministkou, nevdala se a nejraději malovala portréty žen, nevyhýbala se ani ženským aktům. Stylově její práce oscilují mezi expresionismem (barevnost olejomaleb a výraz tváří) a kubismem (kresby žen). Tvořila buď olejomalby, portréty, polopostavy, ale i zátiší. Nervní kresby prováděla černou či barevnými křídami a někdy kolorovala akvarelem. Většina obrazů z její pozůstalosti zmizela již před koncem druhé světové války. Některé z nich pravděpodobně zničili nacisté jako "zvrhlé umění". Pouze tři díla jsou evidována v soukromém vlastnictví a 19 obrazů, které údajně nalezl salcburský malíř Wilhelm Kaufmann v suterénu salcburského Künstlerhausu, daroval salcburskému Museum Carolino Augusteum teprve v roce 1988. Tam byly obrazy zveřejněny roku 1991 na výstavě „Umělkyně v Salcburku“. Bylo to první upozornění na malířčin tragický osud a zapomenuté dílo. Samostatná výstava s katalogem tam byla Heleně Taussigové uspořádána v roce 2002.

Počátkem roku 2012 bylo 19 obrazů ze salcburského muzea vráceno dědicům a ti je prodali zpět do muzea, takže dnes je tam 11 obrazů uloženo legálně. Obrazy Taussigové se sporadicky objevují i v současných v aukcích, například v roce 2021 to byl reprezentatiní a vtipný portrét mladé ženy s cvrčkem na ruce.^[4] jednotlivá díla získala muzea v Salcburku a ve Vídni.

Dáma ve žlutém klobouku, olej na plátně, 1920
Ženský akt na modré židli, akvarel, 1920
Tři studie ženského aktu, kresby barevnými křídami, 1932
Tanečník Harald Kreutzberg (1902-1968), kresba křídou; Harald Kreutzberg (1902-1968) byl sudetoněmecký tanečník narozený v Liberci, označovaný někdy za nejlepšího představitele meziválečné německé scény výrazového tance, ale jen vzácně se obejvil ve filmu, takže po smrti upadl na dlouhá léta do zapomnění.^[5]

Galerie

Ženský akt na modré židli
Dáma s žlutým kloboukem (1920)
Studie aktu (1932)
Studie aktu (1932)
Studie aktu (1932)
krajina (1932)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helene von Taussig na německé Wikipedii.

Literatura

SCHAFFER, Nikolaus. Helene von Taussig (1879–1942). Die geretteten Bilder.. Salzburg: Salzburger Museum Carolino Augusteum, 2002.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Helene von Taussig na Wikimedia Commons

[1] [1]

[2] webu Stolpersteine Orte & Biographien je rovněž životopis Taussigové

[3] Rodokmen na geni.com

[4] Aukce Mutual Art

[5] Liberecké oslavy 110. výročí narození Haralda Kreutzberga

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 91: / Řádek 91: @@
 [[Kategorie:Oběti holokaustu]]
 [[Kategorie:Ženy]]
+[[Kategorie:Narození 10. května]]