Sádhu

Sádhu v hidnuistickém chrámu (Káthmándú, Nepál)

Sádhu je v hinduismu obecný termín označující asketu či žebravého poutníka, který se vzdal světského života, aby dosáhl nejvyššího duchovního cíle. Sádhu se vzdal tří živoních cílů: kama (potěšení), artha (bohatsví a síla) a dokonce dharma (povinnost) a je jednostranně zaměřen na dosažení mókši (osvobození) prostřednictvím meditace a kontemplace Boha.

Sádhuové v indické společnosti

Jsou to „poustevníci“, kteří zanechali všech materiálních a sexuálních vazeb a žijí v jeskyních, lesích nebo chrámech po celé Indii. Slovo pochází ze sanskrtského „praktikovat“ a praxe meditace je právě to, čemu se věnují.

V současné době existuje 4 nebo 5 milionů sadhuů v Indii a jsou stále široce respektováni, uctíváni a dokonce i obáváni. Nikdo se nepřeje, aby byl proklet sádhuem. Také se míní, že přísné praxe sadhuů pomohou vykořenit karmu nejen jim samotným, ale i celé společnosti. Proto jsou indickou společností materiálně podporováni.

Sekty sádhuů

Sadhuové tvoří mnoho sekt či duchovních směrů, že je obtížné provést systematické rozčlenění. Někteří žijí v horách o samotě, jedí jen trochu ovoce denně. Jiní chodí po desetiletí dokola s jednou rukou zvednutou, dokud prsty nestuhnou v mrtvý pahýl. Nebo kouří ručně vyráběný hašiš a následně hledají Boha v kouři. Existují např. tzv. nazí Nágá-sadhuové, kteří nosí meče. A údajně existuje několik sadhuů v rámci sekty Aghora, kteří jedí rituálně lidské maso. Tvrdí, že konzumací lidských těl hozených do řeky Gangy vykonávají povinnosti bohy Šivy jako Pána smrti. Avšak přes jejich rituální holdování kanibalismu vedou jinak asketický život. Vše toto má své místo v Indii, kde existuje nespočet duchovních cest k Bohu. Například dokonce je možné dosáhnout osvícení i při dojení posvátných krav.

Jak se stát sádhuem

Každý se nemůže stát sádhuem, přepokládá se, že je nutné být ve čtvrté životní fázi, jak ji chápe hinduismus, tozn. poté co byl adept studentem, otcem a hospodářem. Avšak tento požadavek pro většinu nemá praktický význam. Stát se sádhuem i tak není jednoduchá volba. Adept musí nejdříve sám symbolicky zemřít a bývá požadováno, aby se účastnil svého vlastního pohřbu před tím, než je možno následovat gurua po mnoho let. Nový žák musí nosit gurovi věci, rozdělávat oheň, nosit vodu atd., dokud nezíská dostatek zkušeností, aby se mohl duchovně osamostatnit. Zatímco se vede mnoho diskusí nad tím, zda-li se „zápaďák“ může stát hinduistou, je jisté, že se může stát sádhuem, nalezne-li gurua, který ho přijme.

Život sádhua

Sádhu se svým učedníkem (Ásam, Indie)

Takové praktiky jako povinná ranní koupel ve studené horské řece má vést k odulpění od běžného luxusu, na nějž jsou obyčejní lidé zvyklí. Poté se sadhuové shromažďují kole dhuni - svatého ohniště a začínají se svými modlitbami a celodenní meditací.

Někteří sádhuové se věnují černé magii nebo bylinkářství a dodávají léky místní komunitě, odstraňují kletby nebo žehnají novomanželům. Pro průměrného hinduistu jsou sádhuové přítomnou připomínku božskosti. Je jim obecně dovoleno bezplatně cestovat vlakem. Někteří z nich bývali za starých časů vojensky organizovaní a dokonce i nyní Nágá-sádhuové nosí sebou své meče.

Jsou také jogíni, kteří se zahrabávají do země, jiní drží své dlaně uzavřené v pěst tak dlouho, dokud jim neprorostou nehty skrz. Mnoho sádhuů je zapsáno v Guinessově knize rekordů pro kousky nadlidské výdrže jako je stání 17 let, pobyt na jednom místě déle než dvě desetiletí, plazení se v délce 1400 km a mnoho podobných výkonů, které podstupují za účelem realizace duchovních cílů.

Velkým shromážděním sádhuů je Kumbh Mela, která se koná každé čtyři roky na různých místech podél svaté řeky Gangy. Tuto akci navštěvují sádhuové z celé Indie.