Gilbert Stuart: Porovnání verzí
obr., kat. |
nadpisy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 37: | Řádek 37: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
=== Anglie a Irsko === |
|||
[[Soubor:Gilbert_Stuart_Selfportrait.jpg|alt=Highlighted face of a solemn young man, surrounded by a dark background.|vlevo|náhled| Autoportrét z roku 1778]] |
[[Soubor:Gilbert_Stuart_Selfportrait.jpg|alt=Highlighted face of a solemn young man, surrounded by a dark background.|vlevo|náhled| Autoportrét z roku 1778]] |
||
Vyhlídky Stuarta jako portrétisty byly ohroženy nástupem [[Americká revoluce|americké revoluce]] a s ní spojeným sociálním neklidem. Stuart byl [[Loyalisté (Americká revoluce)|loajalistou]]<ref>Park et al. (1926), p. 26.</ref> a podle příkladu [[John Singleton Copley|Johna Singletona Copleyho]] odešel v roce 1775 do Anglie. Jeho malířský styl se v tomto období začal rozvíjet nad rámec relativně lineárního stylu s ostrými čarami, který se naučil od Alexandra.<ref>[https://web.archive.org/web/20070930033456/http://www.nga.gov/exhibitions/2005/stuart/newport.shtm National Gallery of Art]. Retrieved November 24, 2019.</ref> Zpočátku byl neúspěšný, ale v roce 1777 se stal chráněncem [[Benjamin West|Benjamina Westa]] a následujících šest let s ním studoval. Vztah byl pro něho přínosný a poprvé vystavoval v [[Royal Academy of Arts|Královské akademii]] na jaře 1777.<ref name="Grove">Christman, M., & Barlow, M. (2003). Stuart [Stewart], Gilbert. Grove Art Online. Retrieved November 29, 2019.</ref> |
Vyhlídky Stuarta jako portrétisty byly ohroženy nástupem [[Americká revoluce|americké revoluce]] a s ní spojeným sociálním neklidem. Stuart byl [[Loyalisté (Americká revoluce)|loajalistou]]<ref>Park et al. (1926), p. 26.</ref> a podle příkladu [[John Singleton Copley|Johna Singletona Copleyho]] odešel v roce 1775 do Anglie. Jeho malířský styl se v tomto období začal rozvíjet nad rámec relativně lineárního stylu s ostrými čarami, který se naučil od Alexandra.<ref>[https://web.archive.org/web/20070930033456/http://www.nga.gov/exhibitions/2005/stuart/newport.shtm National Gallery of Art]. Retrieved November 24, 2019.</ref> Zpočátku byl neúspěšný, ale v roce 1777 se stal chráněncem [[Benjamin West|Benjamina Westa]] a následujících šest let s ním studoval. Vztah byl pro něho přínosný a poprvé vystavoval v [[Royal Academy of Arts|Královské akademii]] na jaře 1777.<ref name="Grove">Christman, M., & Barlow, M. (2003). Stuart [Stewart], Gilbert. Grove Art Online. Retrieved November 29, 2019.</ref> |
||
Řádek 45: | Řádek 44: | ||
V jednu chvíli s cenou jeho obrazy mohly soutěžit pouze renomovaní angličtí umělci [[Joshua Reynolds|Joshu Reynolds]] a [[Thomas Gainsborough]]. Navzdory mnoha zakázkám však nedokázal udržovat své finance v pořádku a hrozilo mu, že bude poslán do vězení dlužníků. V roce 1787 uprchl do irského Dublinu, kde se stejnou vervou maloval i hromadil dluhy. |
V jednu chvíli s cenou jeho obrazy mohly soutěžit pouze renomovaní angličtí umělci [[Joshua Reynolds|Joshu Reynolds]] a [[Thomas Gainsborough]]. Navzdory mnoha zakázkám však nedokázal udržovat své finance v pořádku a hrozilo mu, že bude poslán do vězení dlužníků. V roce 1787 uprchl do irského Dublinu, kde se stejnou vervou maloval i hromadil dluhy. |
||
=== |
=== Působení v USA === |
||
Stuart ukončil 18letý pobyt v Británii a Irsku v roce 1793 a zanechal po sobě řadu nedokončených obrazů. Do Spojených států se vrátil se zvláštním cílem: namalovat portrét [[George Washington|George Washingtona]], nechat ho reprodukovat jako rytinu a zajistit svou rodinu prodejem těchto rytin.<ref>Park et al. (1926), p. 44.</ref> Krátce se usadil v New Yorku a maloval portréty vlivných lidí, kteří by ho mohli uvést k Washingtonovi.<ref name="Grove">Christman, M., & Barlow, M. (2003). Stuart [Stewart], Gilbert. Grove Art Online. Retrieved November 29, 2019.</ref> V roce 1794 namaloval státníka [[John Jay|Johna Jaye]], od kterého dostal doporučující dopis do Washingtonu. V roce 1795 se Stuart přestěhoval do Germantownu ve Filadelfii, kde si otevřel ateliér.<ref>{{Citace elektronické monografie |
Stuart ukončil 18letý pobyt v Británii a Irsku v roce 1793 a zanechal po sobě řadu nedokončených obrazů. Do Spojených států se vrátil se zvláštním cílem: namalovat portrét [[George Washington|George Washingtona]], nechat ho reprodukovat jako rytinu a zajistit svou rodinu prodejem těchto rytin.<ref>Park et al. (1926), p. 44.</ref> Krátce se usadil v New Yorku a maloval portréty vlivných lidí, kteří by ho mohli uvést k Washingtonovi.<ref name="Grove">Christman, M., & Barlow, M. (2003). Stuart [Stewart], Gilbert. Grove Art Online. Retrieved November 29, 2019.</ref> V roce 1794 namaloval státníka [[John Jay|Johna Jaye]], od kterého dostal doporučující dopis do Washingtonu. V roce 1795 se Stuart přestěhoval do Germantownu ve Filadelfii, kde si otevřel ateliér.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| url = http://www.americanrevolution.org/washstu.html |
| url = http://www.americanrevolution.org/washstu.html |
||
Řádek 59: | Řádek 58: | ||
Další slavný obraz George Washingtona je ''Lansdowneův portrét'', velký portrét, jehož jedna verze visí v [[Bílý dům|Bílém domě]] v sále East Room. Obraz byl zachráněn během vypálení Washingtonu v [[Britsko-americká válka|britsko-americké válce v roce 1812]] díky úsilí první dámy [[Dolley Madisonová|Dolley Madisonové]] a Paula Jenningse, jednoho z otroků prezidenta [[James Madison|Jamese Madisona]]. Čtyři verze portrétu jsou připisovány Stuartovi<ref>[http://www.artnews.com/2004/10/01/the-white-house-washington/ Stretch, Bonnie Barrett, "The White House Washington"], ''Artnews'', October 1, 2004. Accessed: May 11, 2012.</ref> a další kopie byly namalovány jinými umělci pro americké vládní budovy. V roce 1803 si Stuart otevřel ateliér ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. |
Další slavný obraz George Washingtona je ''Lansdowneův portrét'', velký portrét, jehož jedna verze visí v [[Bílý dům|Bílém domě]] v sále East Room. Obraz byl zachráněn během vypálení Washingtonu v [[Britsko-americká válka|britsko-americké válce v roce 1812]] díky úsilí první dámy [[Dolley Madisonová|Dolley Madisonové]] a Paula Jenningse, jednoho z otroků prezidenta [[James Madison|Jamese Madisona]]. Čtyři verze portrétu jsou připisovány Stuartovi<ref>[http://www.artnews.com/2004/10/01/the-white-house-washington/ Stretch, Bonnie Barrett, "The White House Washington"], ''Artnews'', October 1, 2004. Accessed: May 11, 2012.</ref> a další kopie byly namalovány jinými umělci pro americké vládní budovy. V roce 1803 si Stuart otevřel ateliér ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. |
||
=== Boston === |
|||
Stuart se v roce 1805 přestěhoval do Devonshire Street v [[Boston|Bostonu]] a pokračoval v tradici úspěchů u uměleckých kritiků a finančních problémů.<ref>{{Citace monografie |
Stuart se v roce 1805 přestěhoval do Devonshire Street v [[Boston|Bostonu]] a pokračoval v tradici úspěchů u uměleckých kritiků a finančních problémů.<ref>{{Citace monografie |
||
| url = http://cdm.bostonathenaeum.org/cdm/ref/collection/p16057coll32/id/9 |
| url = http://cdm.bostonathenaeum.org/cdm/ref/collection/p16057coll32/id/9 |
Verze z 13. 1. 2021, 21:31
Gilbert Stuart | |
---|---|
Rodné jméno | Gilbert Charles Stuart |
Narození | 3. prosince 1755 North Kingstown |
Úmrtí | 9. července 1828 (ve věku 72 let) Boston |
Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
Místo pohřbení | Massachusetts |
Povolání | malíř a portrétista |
Rodiče | Gilbert Stuart, Sr. a Elizabeth Stuart |
Děti | Jane Stuart |
Významná díla | John Jones of Frankley Mrs. Stephen Peabody Lansdowne Portrait |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gilbert Charles Stuart (nar. Stewart; 3. prosince 1755 - 9. července 1828) byl americký malíř z kolonie Rhode Island, který je obecně považován za jednoho z nejdůležitějších amerických portrétistů. Jeho nejznámějším dílem je portrét George Washingtona, započatý v roce 1796, který je někdy označován jako Portrét z Athenaea (Athenaeum Portrait). Stuart si portrét ponechal a použil jej k malování desítek kopií, které si objednávali zákaznícii v Americe i v zahraničí. Portrét se již více než století objevuje na americké dolarové bankovce[1] a byl na různých poštovních známkách 19. a počátku 20. století.[2]
Stuart vytvořil portréty více než 1000 lidí, včetně prvních šesti prezidentů USA.[3] Jeho práce lze dnes najít v muzeích po celých Spojených státech a Velké Británii, zejména v Metropolitním muzeu umění a Frickově galerii v New Yorku, Národní galerii ve Washingtonu, Národní portrétní galerii v Londýně, Muzeum umění ve Worcesteru v Massachusetts a Muzeu výtvarného umění v Bostonu.[4]
Život
Mládí
Gilbert Stuart se narodil v Saunderstownu, vesnici v North Kingstownu v kolonii Rhode Island and Providence Plantations, a byl pokřtěn 11. dubna 1756 v kostele Old Narragansett Church.[5][6] Byl třetím dítětem skotského přistěhovalce Gilberta Stewarta,[7] výrobce šňupacího tabáku, a Elizabeth Anthony Stewartové, členky prominentní rodiny vlastnící půdu z Middletownu na Rhode Islandu.[3] Stuartův otec vlastnil první dílnu na šňupací tabák v Americe, která se nacházela v přízemí rodinné usedlosti.[8]
Stuart se v šesti letech přestěhoval do Newportu na Rhode Island, kde jeho otec obchodoval. V Newportu poprvé začal projevovat malířský talent. V roce 1770 se seznámil se skotským umělcem Cosmem Alexanderem, návštěvníkem kolonií, který tvořil portréty místní honorace a stal se Stuartovým učitelem.[9][10] Když mu bylo 14 let, namaloval Stuart pod vedením Alexandera obraz Španělé Dr. Huntera, dnes visící v Hunter House Mansion v Newportu.[6]
V roce 1771 se Stuart přestěhoval s Alexandrem do Skotska, aby dokončil studium; Alexander však o rok později zemřel v Edinburghu. Stuart se snažil uživit a rozvíjet se jako malíř, ale nedařilo se mu, a tak se v roce 1773 vrátil do Newportu.[11]
Vyhlídky Stuarta jako portrétisty byly ohroženy nástupem americké revoluce a s ní spojeným sociálním neklidem. Stuart byl loajalistou[12] a podle příkladu Johna Singletona Copleyho odešel v roce 1775 do Anglie. Jeho malířský styl se v tomto období začal rozvíjet nad rámec relativně lineárního stylu s ostrými čarami, který se naučil od Alexandra.[13] Zpočátku byl neúspěšný, ale v roce 1777 se stal chráněncem Benjamina Westa a následujících šest let s ním studoval. Vztah byl pro něho přínosný a poprvé vystavoval v Královské akademii na jaře 1777.[14]
V roce 1782 zažil Stuart úspěch, a to především díky obrazu Bruslař, portrétu Williama Granta. Byl to Stuartův první portrét celé postavy a podle historičky umění Margaret C. S. Christmanové „popíral převládající názor, že Stuart dokáže přijatelně zobrazit obličej, ale pokud jde o postavu, nedokáže se dostat pod pátý knoflík“.[15] Stuart řekl, že ho „najednou proslavil jediný obraz“.
V jednu chvíli s cenou jeho obrazy mohly soutěžit pouze renomovaní angličtí umělci Joshu Reynolds a Thomas Gainsborough. Navzdory mnoha zakázkám však nedokázal udržovat své finance v pořádku a hrozilo mu, že bude poslán do vězení dlužníků. V roce 1787 uprchl do irského Dublinu, kde se stejnou vervou maloval i hromadil dluhy.
Působení v USA
Stuart ukončil 18letý pobyt v Británii a Irsku v roce 1793 a zanechal po sobě řadu nedokončených obrazů. Do Spojených států se vrátil se zvláštním cílem: namalovat portrét George Washingtona, nechat ho reprodukovat jako rytinu a zajistit svou rodinu prodejem těchto rytin.[16] Krátce se usadil v New Yorku a maloval portréty vlivných lidí, kteří by ho mohli uvést k Washingtonovi.[14] V roce 1794 namaloval státníka Johna Jaye, od kterého dostal doporučující dopis do Washingtonu. V roce 1795 se Stuart přestěhoval do Germantownu ve Filadelfii, kde si otevřel ateliér.[17][18] Washingtona pak namaloval později v tomtéž roce.
Stuart namaloval řadu známých portrétů Washingtona, z nichž každý vyvolal poptávku po kopiích, což Stuarta zaměstnalo a dobře zaplatilo na celé roky. Nejslavnější a nejznámější z těchto podobizen je známá jako Portrét z Athenaea a je zobrazena na americké jednodolarové bankovce. Stuart namaloval asi 75 reprodukcí Portrétu z Athenaea.[19] Původní verzi však nikdy nedokončil; po dokončení Washingtonovy tváře si ji ponechal nezměněnou, aby podle ní tvořil kopie.[20] Prodal až 70 jejích reprodukcí za cenu 100 tehdejších dolarů za kus, ale původní portrét zůstal ještě v době jeho smrti v roce 1828 nedokončený. Obraz byl v roce 1980 společně zakoupen Národní portrétní galerií a Muzeem výtvarného umění v Bostonu a obvykle bývá vystaven v Národní portrétní galerii.[21][22]
Další slavný obraz George Washingtona je Lansdowneův portrét, velký portrét, jehož jedna verze visí v Bílém domě v sále East Room. Obraz byl zachráněn během vypálení Washingtonu v britsko-americké válce v roce 1812 díky úsilí první dámy Dolley Madisonové a Paula Jenningse, jednoho z otroků prezidenta Jamese Madisona. Čtyři verze portrétu jsou připisovány Stuartovi[23] a další kopie byly namalovány jinými umělci pro americké vládní budovy. V roce 1803 si Stuart otevřel ateliér ve Washingtonu.
Stuart se v roce 1805 přestěhoval do Devonshire Street v Bostonu a pokračoval v tradici úspěchů u uměleckých kritiků a finančních problémů.[24] Svá díla vystavoval v místních galeriích Doggett's Repository[25] a Julien Hall. [26] Jeho radu vyhledávali další umělci, jako byli John Trumbull, Thomas Sully, Washington Allston a John Vanderlyn.[15]
Osobní život
Stuart se někdy kolem září 1786 oženil s Charlotte Coatesovou; byla o 13 let mladší a „mimořádně hezká“. Měli 12 dětí, z nichž pět bylo roku 1815 již mrtvých a další dvě pak zemřely mladé. Jejich dcera Jane (1812–1888) se také stala malířkou. Měla ateliéry v Bostonu a Newportu na Rhode Islandu, a tam prodala mnoho obrazů svého otce i jejich replik, které sama namalovala.[27]
V roce 1824 Stuart utrpěl mrtvici, po která částečně ochrnul. Pokračoval však v práci a malovat přestal až dva roky před svou smrtí v Bostonu 9. července 1828 ve věku 72 let.[28] Byl pohřben na hřbitově Old South Burial Ground ve čtvrti Boston Common.
Stuart zanechal svou rodinu těžce zadluženou a jeho manželka a dcery si nemohly koupit upravené hrobové místo. Byl proto pohřben v neoznačeném hrobě, který levně koupily od místního truhláře Benjamina Howlanda. [29] Rodina se vzpamatovala z finančních potíží o 10 let později a plánovala přemístit jeho tělo na hřbitov v Newportu. Nemohli si však vzpomenout na přesné umístění jeho hrobu, takže ostatky zůstaly na místě.[30] Na hřbitově v Newportu je památník Stuarta, jeho manželky a jejich dětí.
Bostonské Athenæum uspořádalo v srpnu 1828 benefiční výstavu Stuartových děl ve snaze finančně pomoci jeho rodině. Pro tuto kriticky uznávanou a dobře obeslanou výstavu bylo zapůjčeno více než 250 portrétů. Tam byl také poprvé veřejně představen jeho nedokončený Washingtonův <i>Portrét z</i> <i id="mwlw">Athenaea</i> z roku 1796.[31]
Odkaz
Během své kariéry Gilbert Stuart namaloval podobizny více než 1000 amerických osobností.[32] Kritikové vyzvedávali vitalitu a přirozenost jeho portrétů a jím portrétovaní lidé se v jeho společnosti cítili dobře. John Adams řekl:
Stuart byl známý tím, že pracoval bez pomoci skic, začal přímo na plátně, což bylo v té době velmi neobvyklé. Jeho přístup naznačuje rada, kterou dal svému žákovi Matthew Harrisovi Jouettovi: „Nikdy nešetři barvami, maluj důkladně, ale udržuj své barvy tak oddělené, jak jen můžeš. Žádné míchání barev, to ničí jasný a krásný účinek.“[15]
John Henri Isaac Browere sejmul kolem 1825 sádrový otisk Stuartovy tváře.[33] V roce 1940 vydala americká pošta sérii poštovních známek s názvem „Famous Americans Series“ na památku slavných umělců, autorů, vynálezců, vědců, básníků, pedagogů a hudebníků. Gilbert Stuart se nachází na jednocentové známce v kategorii umělců, spolu s Jamesem McNeilem Whistlerem, Augustem Saint-Gaudensem, Danielem Chesterem Frenchem a Fredericem Remingtonem.
Dnes je Stuartův rodný dům v Saunderstownu na Rhode Islandu přístupný veřejnosti jako Rodný dům a muzeum Gilberta Stuarta. Muzeum se skládá z původního domu, kde se umělec narodil. Po celém domě visící kopie jeho obrazů. Muzeum bylo otevřeno v roce 1930.[34]
-
Pamětní deska umístěná v bostonské společné
-
Životní maska Johna HI Browereho portrét Stuarta, c. 1825
-
Gilbert Stuart
Stuartovy obrazy Washingtona, Jeffersona a dalších sloužily jako modely pro desítky amerických poštovních známek.
-
1861
-
1861
-
1903
-
1954
Galerie portrétů
-
John Banister, Jr., 1774–1775
-
Christian Stelle Zábradlí a syn, 1774
-
Jacob Rodriguez Rivera, c. 1775
-
Benjamin Waterhouse, 1775
-
Americký umělec Benjamin West, 1783–1784
-
Anglický umělec Joshua Reynolds, 1784
-
Americký umělec John Singleton Copley, c. 1784
-
John Jones z Frankley, 1785, Birmingham Museum of Art
-
Vedoucí Mohawk Joseph Brant, 1785, Britské muzeum, Londýn
-
William Bayard, 1794, Princeton University Art Museum
-
Peter Gansevoort, 1794
-
Peter Stuyvesant, vlastník půdy a obchodník v New Yorku, Šablona:Circa -95
-
George Washington, 1795, Metropolitní muzeum umění v New Yorku
-
Lansdowne portrét George Washington, 1797
-
George Washington (The Constable-Hamilton Portrait, 1797) Crystal Bridges Museum of American Art, Bentonville, Arkansas
-
George Gibbs, 1798, Newport Art Museum, Rhode Island
-
Jérôme Bonaparte, bratr Napoleona Bonaparteho, 1804
-
George Calvert, politik a plantážník, 1804
-
Rosalie Stier Calvert, belgická dědička a manželka George Calvert
-
John Carroll, první katolický biskup Spojených států, c. 1804, Georgetown University Art Collection, Washington, DC
-
George Washington At Dorchester Heights, 1806, Boston Museum of Fine Arts
-
Paní Harrison Gray Otis, 1809, Reynolda House Museum of American Art, Winston-Salem, NC
-
Druhá první dáma Spojených států, Abigail Adams, c. 1800–1815
-
Generálmajor Henry Dearborn 1812-1815 [?]
-
Henry Rice, obchodník z Bostonu a státní zákonodárce v Massachusetts, c. 1815
-
Americký umělec John Trumbull, c. 1818
-
Pátý prezident Spojených států, James Monroe, c. 1820–1822
-
Šestá první dáma Spojených států, Louisa Catherine Adamsová c. 1821–1826, snacha Jana a Abigail Adamsové
Odkazy
Reference
- ↑ Gilbert Stuart Birthplace and Museum. Gilbert Stuart Biography. Accessed July 24, 2007.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Dostupné online., The Story of Gilbert Stuart. Woonsocket Connection. Retrieved on July 25, 2007. Chybná citace: Neplatná značka
<ref>
; název „gsm2“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ Gilbert Stuart. ArtCyclopedia. Paintings in Museums and Public Art Galleries. Accessed July 24, 2007.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b Dostupné online. Chybná citace: Neplatná značka
<ref>
; název „Stuart Museum“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ Dostupné online.
- ↑ McLanathan 1986, p. 13.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Park et al. (1926), p. 26.
- ↑ National Gallery of Art. Retrieved November 24, 2019.
- ↑ a b Christman, M., & Barlow, M. (2003). Stuart [Stewart], Gilbert. Grove Art Online. Retrieved November 29, 2019.
- ↑ a b c Christman, Margaret C. S. "Stuart, Gilbert." In Grove Art Online. Oxford Art Online, retrieved October 1, 2012
- ↑ Park et al. (1926), p. 44.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ "George Washington Portrait by Gilbert Stuart", www.mountvernon.org. Retrieved September 14, 2019.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Museum of Fine Arts, Boston, George Washington Accessed December 12, 2014.
- ↑ National Portrait Gallery Collections Search, p. 9. Accessed December 12, 2014.
- ↑ Stretch, Bonnie Barrett, "The White House Washington", Artnews, October 1, 2004. Accessed: May 11, 2012.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Daily Advertiser, March 2, 1822
- ↑ Boston Commercial Gazette December 1, 1825
- ↑ Dostupné online.
- ↑ McLanathan 1986, p. 148.
- ↑ McLanathan 1986, p. 150.
- ↑ Wolpaw, Jim. Gilbert Stuart: A Portrait from Life (9-Minute Trailer). Documentary.
- ↑ Swan, Mabel Munson The Athenæum Gallery 1827–1873: The Boston Athenæum as an Early Patron of Art (Boston: The Boston Athenæum, 1940) pp. 62–73
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Charles Henry Hart. Browere's life masks of great Americans. Printed at the De Vinne Press for Doubleday and McClure Company, 1899. Internet Archive
- ↑ Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gilbert Stuart na Wikimedia Commons