Lánská smlouva: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 28. 10. 2017, 16:27

Lánská smlouva (též „Pražská smlouva“) je smlouva uzavřená mezi Československem a Rakouskem, která měla mezi těmito dvěma státy potvrdit politiku přátelské spolupráce. Byla podepsána 16. prosince 1921 v prezidentské rezidenci na zámku v Lánech během návštěvy rakouského prezidenta Michaela Hainische a kancléře Johanna Schobera. Později měla značnou politickou váhu, jelikož její zásluhou bylo i to, že Rakousko bylo v následujících letech, i přes drobné neshody, nejlepším sousedem Československé republiky.^[zdroj⁠?!]

Uspořádání sousedských vztahů

Konec první světové války znamenal též konec Rakousko-Uherska a mezi mnoha novovzniklými státy byly i Československo a Rakousko. Tyto dva státy byly navíc i sousedící a proto bylo nutné vyřešit mnoho nesrovnalostí, a to od stanovení hranic až po otázky hospodářské. To vyústilo ve vznik mnohých smluvních ujednání. Základem pro všechny smluvy byla Saint Germainská mírová smlouva. Už v lednu 1920 během návštěvy rakouského kancléře Karla Rennera byly spolu s československým ministrem Edvardem Benešem podepsány směrnice, které jako první zajišťovaly politickou spolupráci těchto dvou zemí. Všechno bylo nakonec sepsáno do tzv. lánské smlouvy. Ta byla slavnostně podepsaná na zámku v Lánech za přítomnosti prezidenta Masaryka a ministra Beneše na straně československé a prezidenta Hainische a kancléře Schobera na straně rakouské. Týkala se mnoha bodů. Především se potvrdila otázka státních hranic z pařížských mírových ujednání. Dále se tyto dva státy zavázaly k neutralitě, kdyby byla jedna ze stran napadena, slíbily si podporu v případě, žeby se Habsburgové opět pokoušeli dostat k moci a též diplomatickou i ekonomickou pomoc. Tahle smlouva ale měla být platná jenom 5 let a když mělo přijít k jejímu obnovení, rakouský ministr zahraničí žádost odmítl. Ekonomická a finanční pomoc avšak nadále fungovala a ve druhé polovině 20. let byla dokonce podepsaná nová smlouva, arbitrážní, vycházející z rezoluci Valného shromáždění Společnosti národů ze září 1922 a z Locarna. Tato smlouva byla považovaná za jakousi náhradu lánské smlouvy a vztahy Rakouska a Československa zůstaly i nadále velice příznivé.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 == Uspořádání sousedských vztahů ==
-Konec první světové války znamenal též konec Rakousko-Uherska a mezi mnoha novovzniklými státy byly i Československo a Rakousko. Tyto dva státy byly navíc i sousedící a proto bylo nutné vyřešit mnoho nesrovnalostí, a to od stanovení hranic až po otázky hospodářské. To vyústilo ve vznik mnohých smluvních ujednání. Základem pro všechny smluvy byla Saint Germainská mírová smlouva. Už v lednu 1920 během návštěvy rakouského kancléře Karla Rennera byly spolu s československým ministrem Edvardem Benešem podepsány směrnice, které jako první zajišťovaly politickou spolupráci těchto dvou zemí. Všechno bylo nakonec sepsáno do tzv. lánské smlouvy. Ta byla slavnostně podepsaná na zámku v Lánech za přítomnosti prezidenta Masaryka a ministra Beneše na straně československé a prezidenta Hainische a kancléře Schobera na straně rakouské.
+Konec první světové války znamenal též konec Rakousko-Uherska a mezi mnoha novovzniklými státy byly i Československo a Rakousko. Tyto dva státy byly navíc i sousedící a proto bylo nutné vyřešit mnoho nesrovnalostí, a to od stanovení hranic až po otázky hospodářské. To vyústilo ve vznik mnohých smluvních ujednání. Základem pro všechny smluvy byla Saint Germainská mírová smlouva. Už v lednu 1920 během návštěvy rakouského kancléře Karla Rennera byly spolu s československým ministrem Edvardem Benešem podepsány směrnice, které jako první zajišťovaly politickou spolupráci těchto dvou zemí. Všechno bylo nakonec sepsáno do tzv. lánské smlouvy. Ta byla slavnostně podepsaná na zámku v Lánech za přítomnosti prezidenta Masaryka a ministra Beneše na straně československé a prezidenta Hainische a kancléře Schobera na straně rakouské. Týkala se mnoha bodů. Především se potvrdila otázka státních hranic z pařížských mírových ujednání. Dále se tyto dva státy zavázaly k neutralitě, kdyby byla jedna ze stran napadena, slíbily si podporu v případě, žeby se Habsburgové opět pokoušeli dostat k moci a též diplomatickou i ekonomickou pomoc. Tahle smlouva ale měla být platná jenom 5 let a když mělo přijít k jejímu obnovení, rakouský ministr zahraničí žádost odmítl. Ekonomická a finanční pomoc avšak nadále fungovala a ve druhé polovině 20. let byla dokonce podepsaná nová smlouva, arbitrážní, vycházející z rezoluci Valného shromáždění Společnosti národů ze září 1922 a z Locarna. Tato smlouva byla považovaná za jakousi náhradu lánské smlouvy a vztahy Rakouska a Československa zůstaly i nadále velice příznivé.
 {{Portály|Politika|Právo}}