Klement XIV.: Porovnání verzí

Klement XIV.
Jeho Svatost; Klement XIV.
	249. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	19. května 1769
Uveden do úřadu	4. června 1769 (intronizace)
Pontifikát skončil	22. září 1774
Předchůdce	Klement XIII.
Nástupce	Pius VI.
Zasvěcený život
Institut	minorité
Sliby	18. května 1724, přijal řádové jméno Lorenzo Francesco
Svěcení
Biskupské svěcení	28. května 1769 ; světitel Federico Marcello Lante Montefeltro Della Rovere ; 1. spolusvětitel Giovanni Francesco Albani ; 2. spolusvětitel Henry Benedict Stuart
Kardinálská kreace	24. září 1759 ; kreoval Klement XIII.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kardiná-kněz u kostela San Lorenzo in Panisperna (1759-1762); kardiná-kněz v bazilice Dvanácti sv. apoštolů (1762-1769);
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Vincenzo Antonio Ganganelli
Datum narození	31. října 1705
Místo narození	Sant'Arcangelo di Romagna, Papežský stát
Datum úmrtí	22. září 1774 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Bazilika minor Svatých apoštolů
	Seznam papežů nosících jméno Klement; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 25. 7. 2016, 13:54

Klement XIV., vlastním jménem Giovanni Vincenzo Antonio Ganganelli (31. října 1705 Sant´Arcangelo di Romagna – 22. září 1774 Vatikán) byl papežem mezi lety 1769 až 1774. Roku 1773 rozpustil jezuitský řád.

Životopis

Mládí

G. V. Antonio Ganganelli se narodil ve městě Santarcangelo di Romagna. Dostalo se mu vzdělání jezuitů z Rimini a piaristů z Urbina a v roce 1724. Ve věku devatenácti let se rozhodl vstoupit do Řádu menších bratří koventuálů, kde přijal jméno Lorenzo Francesco. V roce 1741 byl zvolen Generálním definitorem řádu. Gangenelli se stal přítelem papeže Benedikta XIV. (1740 - 1758), který jej v roce 1758 pověřil prozkoumáním problematiky urážek Židů, které se však později neprokázaly. Papež Klement XIII. jej na naléhání Lorenza Ricciho, generálního představeného jezuitů roku 1759 v Persiperně, jmenoval kardinálem-knězem ze San Lorenza.

Ganganelli byl již od 15. února 1769 silně ovlivňován politickými manévry katolických panovníků, kteří utlačovali jezuity. Některé tlaky byly velmi lstivé, jako např. bezprecedentní improvizované návštěvy Josefa II. (1765 - 1790) a jeho bratra Leopolda, velkovévody Toskánska. Další návštěva konkláve byla ingognito. Rakušané kontrolovali situaci s velkým zájmem. Během předchozího pontifikátu byli jezuité vyhnáni z Portugalska a ze všech dvorů rodu Bourbonů z Francie, Španělska, Neapole a Parmy. Právě potlačení řádu bylo dílem lidí s názvem „Dvůr kardinálů“, kteří byli proti útlaku jezuitského řádu. Francouzský král Ludvík XV. (1715 - 1774) a ministr duc de Choisel měl předchozí zkušenosti z Říma jako francouzský velvyslanec a byl tak velmi zkušeným evropským diplomatem.

Zvolení papežem

Ganganelli byl 19. května 1769 po konkláve zvolen papežem, zvolil si jméno Klement XIV. a 4. června 1769 proběhla inaugurace. Z velké části došlo ke zvolení díky podpoře Bourbonů, u kterých se očekávalo, že budou potlačovat Tovaryšstvo Ježíšovo.

Pontifikát

Politika vládnutí Klementa XIV. byla již od začátku cílená směrem ke zmenšení nedostatků ve vedení církve, které se objevily během předchozího pontifikátu. Spory mezi světskými a duchovními orgány katolické církve byly vnímány jako hrozba, kterou tenkrát byla církevní autorita. Klement XIV. pracoval na upevňování vztahů mezi evropskými panovníky. Hádky a boje mezi Evropskými vládci poukazovaly na to, že v Evropě se schyluje k těžké mezinárodní konkurenci. Podle svých požadavků získal Avignon a Benevento, zkrátka se mu podařilo zlepšit vztahy mezi duchovními a světskými úřady. Stále pokračoval v utlačování jezuitů sepsáním dekretu v listopadu 1772, a jeho následným podepsáním v červenci 1773. Díky tomuto opatření se za něj katolíci v 19. stol. hanbili a došlo v jejich řadách k mnoha sporům. Anglická kniha Catholic Encyclopedia vyjadřuje papeži podporu s argumentem, že potlačení bylo „skutečně odůvodněné“.

Práce Klementa XIV., jehož ustanovení byla velmi silná, byla s vynaložením úsilí dovršena již před ním. Později upadl v chřadnoucí nemoc, která se prokázala jako otrava. Toto však nikdy nebylo dokázáno. Skutečnost, že byl papež otráven, byla navíc zamítnuta jeho nejbližšími. V ročním výkazu pro rok 1774 je uvedeno, že mu bylo již přes 70 let a již nějakou dobu byl ve zdravotní indispozici. Klement XIV. zemřel 22. září 1774 zbaven autority ultramontanistickou stranou. Široká veřejnost ale nad ním truchlila, kvůli jeho populární administraci papežských států.

Útlak jezuitů

Jezuité byli vyhnáni z Brazílie (1754), Portugalska (1759), Francie (1764), Španělska a jeho kolonií (1767) a Parmy (1768). Přestože Klement XIII. musel čelit silnému tlaku ze strany velvyslanců bourbonských soudů, vždy odmítal vyhovět jejich požadavkům na potlačování jezuitů. Jeho nástupce Klement XIV. se snažil o uklidnění nepřátel jezuitů, tím, že s nimi krutě zacházel. Odmítl se setkat s generálním představeným jezuitů Lorenzem Riccim a nařídil jezuitům, že nebudou přijímat novice atd. Nátlak se vystupňoval až do té míry, že katolické státy hrozily odtržením od církve. Klement XIV. nakonec řekl: "ve jménu míru v církvi, a zabránění odtržení Evropy" a potlačil jezuity v krátkém spisu Dominus ac Redemptor 21. července 1773. Nicméně v několika nekatolických zemích, zejména v Rusku a Prusku, kde nebyl papež autoritou, bylo nařízení ignorováno. Byl to výsledek řady politických tahů, spíše než teologické diskuze.

Klement XIV. a Mozart

Papež Klement XIV a zvyklosti katolické církve v Římě jsou popisovány v dopisech od W. A. Mozarta a jeho otce Leopolda Mozarta. Tyto dopisy byly psány z Říma v dubnu a květnu 1770 během jejich turné po Itálii. Leopold považoval vyšší církevní představitele za urážlivě povýšené. Přesto byl se svým synem přijat u papeže, kde Amadeus předvedl svou úžasnou hudební paměť. Sixtinská kaple byla známá díky představení acappellové skladby Miserere mei, Deus od komponisty Gregoria Allegriho, jehož hudba se nesměla opisovat mimo kapli, pod trestem exkomunikace. 14letý Wolfgang byl schopný přepsat skladbu v celém rozsahu po jediném poslechu. Klement ocenil mladého Mozarta Řádem zlaté ostruhy.

Významné události pontifikátu

Za jeho pontifikátu nikoho nesvatořečil, ale blahoslavil několik jedinců.

Beatifikace

4. června 1769: František Caracciola
16. září 1769: Juliana Puricelli, Bernard z Badenu & Kateřina z Pallanza
1771: Tomáš Bellacci
14. prosince 1771: Martyrs z Otranta
8. června 1772: Pavel Burali d’Arezzo
29. srpna 1772: Jan del Bastone
1773: Papež Benedikt XI. (formální blahořečení)
1774: Beatrix z Este mladší

Smrt a pohřeb

Poslední měsíce svého života byl rozhořčen a zarmoucen nad svými zdravotními problémy. Dne 10. září 1774, byl upoutaný na lůžko a 21. září 1774 dostal poslední pomazání. Traduje se, že mu díky bilokaci v posledních hodinách života pomáhal svatý Alfons Liguori. Klement XIV. zemřel 22. září 1774, proklet Ultramontanistickou stranou. Velmi však truchlili zastánci populární administrace papežských států. Když jeho tělo podstoupilo pitvu, bylo zjištěno, že zemřel na kurděje a krvácení konečníku, které bylo způsobeno dlouhodobým stáním. Navíc došlo ještě ke zhoršení kvůli nadměrné práci a podněcování těla k umělému pocení, přestože k tomu nebyl důvod. Jeho hrobka byla navržena v novoklasicistním stylu a vytesána Antoniem Canovou, která se dnes nachází v kostele Svatých apoštolů v Římě.

Externí odkazy

(anglicky) Pope Clement XIV

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papež
Předchůdce: Klement XIII.	1769–1774 Klement XIV.	Nástupce: Pius VI.

@@ Řádek 118: / Řádek 118: @@
  | wikicitáty = Klement XIV.
 }}
-'''Klement XIV.,''' vlastním jménem '''Giovanni Vincenzo Antonio Ganganelli''' ([[31. říjen|31. října]] [[1705]] – [[22. září]], [[1774]]) byl papežem mezi lety [[1769]] až [[1774]]. Roku [[1773]] rozpustil [[jezuitský řád]].
+'''Klement XIV.,''' vlastním jménem '''Giovanni Vincenzo Antonio Ganganelli''' ([[31. říjen|31. října]] [[1705]] [[Sant´Arcangelo di Romagna]] – [[22. září]] [[1774]] [[Vatikán]]) byl papežem mezi lety [[1769]] až [[1774]]. Roku [[1773]] rozpustil [[jezuitský řád]].
 == Životopis ==

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.