Seaborgium: Porovnání verzí

Seaborgium
(271)	Sg
	106
	↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Seaborgium, Sg, 106
Cizojazyčné názvy	lat. Seaborgium
Skupina, perioda, blok	6. skupina, 7. perioda, blok d
Chemická skupina	Přechodné kovy
Identifikace
Registrační číslo CAS	54038-81-2
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	271,13
Atomový poloměr	132 pm
Kovalentní poloměr	63 pm
Elektronová konfigurace	předpokládaná [Rn] 5f14 6d4 7s2; (založeno na wolframu)
Mechanické vlastnosti
Skupenství	předpokládané pevné
Bezpečnost
	; Radioaktivní
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 4. 1. 2020, 18:27

Seaborgium (chemická značka Sg) je čtrnáctým transuranem, jde o silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic.

Seaborgium doposud nebylo izolováno v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat wolfram.

Historie

První příprava prvku s atomovým číslem 106 byla ohlášena téměř současně ve dvou světových laboratořích roku 1974. V červnu ohlásila skupina vedená Georgijem Fljorovem v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu přípravu nového prvku s atomovým číslem 106, relativní atomovou hmotností 261 a poločasem přeměny 0,48 sekundy. Vznikl bombardováním atomů olova jádry atomů chromu.

208
82 Pb + 54
24 Cr → 261
106 Sg + 1
0 n

V září téhož roku oznámil tým vedený Albertem Ghiorsem z kalifornské university v Berkeley syntézu izotopu s relativní atomovou hmotností 263 a poločasem přeměny 1,0 sekundy. Jejich objev byl jako první potvrzen nezávislým experimentem a Američané navrhli pro nový prvek název seaborgium na počest jaderného fyzika Glena T. Seaborga. Připraven byl reakcí jader kalifornia s jádry prvku kyslíku.

249
98 Cf + 18
8 O → 263
106 Sg + 4 1
0 n

Návrh na pojmenování prvku po dosud žijícím vědci vzbudil značné rozpaky a diskuze ve vědeckém světě. Po mnoha debatách bylo konečně na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku seaborgium a chemická značka Sg.

Izotopy

Dnes je známo celkem 16 izotopů seaborgia, nejstálejší známý izotop ²⁶⁹Sg se jako α zářič rozpadá s poločasem 3,1 minuty, nejméně stálý izotop ²⁵⁸Sg má poločas rozpadu pouhé 2,9 milisekundy. Poločasy přeměny ²⁶⁸Sg, ²⁷⁰Sg, ²⁷²Sg a ²⁷³Sg nejsou známy.

Izotop	Rok objevu	Reakce	Poločas rozpadu
²⁵⁸Sg	1994	²⁰⁹Bi(⁵¹V,2n)	2,9 ms
²⁵⁹Sg	1985	²⁰⁷Pb(⁵⁴Cr,2n)	0,29 s
²⁶⁰Sg	1985	²⁰⁸Pb(⁵⁴Cr,2n)	4,95 ms
²⁶¹Sg	1985	²⁰⁸Pb(⁵⁴Cr,n)	178 ms
²⁶²Sg	2001	²⁰⁷Pb(⁶⁴Ni,n)	6,9 ms
²⁶³Sg^m	1974	²⁴⁹Cf(¹⁸O,4n)	1,0 s
²⁶³Sg^g	1994	²⁰⁸Pb(⁶⁴Ni,n)	0,12 s
²⁶⁴Sg	2006	²³⁸U(³⁰Si,4n)	37 ms
²⁶⁵Sg	1993	²⁴⁸Cm(²²Ne,5n)	14,4 s
²⁶⁶Sg	2004	²⁴⁸Cm(²⁶Mg,4n)	21 s
²⁶⁷Sg	2004	²⁴⁸Cm(²⁶Mg,3n)	?
²⁶⁸Sg			?
²⁶⁹Sg			3,1 min
²⁷⁰Sg			?
²⁷¹Sg	2003	²⁴²Pu(⁴⁸Ca,3n)	2,4 min
²⁷²Sg			?
²⁷³Sg			?

Literatura

N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
Arnold F. Holleman, Nils Wiberg: Lehrbuch der Anorganischen Chemie 102. Auflage, de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-017770-1, S. 1980.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu seaborgium na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo seaborgium ve Wikislovníku

@@ Řádek 153: / Řádek 153: @@
 [[Kategorie:Seaborgium| ]]
 [[Kategorie:Objekty nazvané po osobách za jejich života]]
+[[Kategorie:Transurany]]