Sedisvakance: Porovnání verzí
m typografía značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
m Napřímení odkazu. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Sede vacante.svg| |
[[Soubor:Sede vacante.svg|náhled|Znak [[Svatý stolec|Svatého stolce]] v období sedisvakance]] |
||
'''Sedisvakance''' (podle [[latina|lat.]] ''sede vacante'' ([[ablativ]]), [když |
'''Sedisvakance''' (podle [[latina|lat.]] ''sedis vacantia'', prázdnost, neobsazenost stolce, nebo ''sede vacante'' ([[ablativ]]), [když byl] stolec uprázdněn) je slovo označující období, během něhož není obsazen [[církevní úřad]] – nejčastěji úřad [[diecézní biskup|diecézního biskupa]] nebo [[papež]]e. Otázka správy úřadu se v této době řeší podle [[kanonické právo|kanonického práva]]. |
||
== Uprázdnění biskupského úřadu == |
|||
V případě úmrtí [[římskokatolická církev|římskokatolického]] [[diecézní biskup|diecézního biskupa]] přebírá správu [[diecéze]] (dočasně a s omezenými pravomocemi) administrátor diecéze, zvolený do osmi dnů sborem konzultorů. Výjimkou je případ, že diecéze má [[biskup koadjutor|biskupa-koadjutora]] (biskupa-spolusprávce) – ten po úmrtí [[sídelní biskup|sídelního biskupa]] automaticky nastupuje na jeho místo (jako např. [[Jiří Paďour]] po úmrtí [[Antonín Liška|Antonína Lišky]]). |
V případě úmrtí [[římskokatolická církev|římskokatolického]] [[diecézní biskup|diecézního biskupa]] přebírá správu [[diecéze]] (dočasně a s omezenými pravomocemi) administrátor diecéze, zvolený do osmi dnů sborem konzultorů. Výjimkou je případ, že diecéze má [[biskup koadjutor|biskupa-koadjutora]] (biskupa-spolusprávce) – ten po úmrtí [[sídelní biskup|sídelního biskupa]] automaticky nastupuje na jeho místo (jako např. [[Jiří Paďour]] po úmrtí [[Antonín Liška|Antonína Lišky]]). |
||
V případě dlouhodobé sedisvakance může být jmenován [[apoštolský administrátor]]. |
V případě dlouhodobé sedisvakance může být jmenován [[apoštolský administrátor]]. |
||
== Uprázdnění papežského úřadu == |
|||
Nejdelší sedisvakancí papežského stolce bylo více než tříleté období mezi [[pontifikát]]em [[Klement IV.|Klementa IV.]] († [[29. listopad|29. listopadu]] [[1268]]) a [[Řehoř X.|Řehoře X.]] ([[1271]]–[[1276]]), kdy se osmnáct kardinálů, shromážděných v papežském paláci ve [[Viterbo|Viterbu]], nedokázalo shodnout na jednom jméně; jejich zasedání doprovázely nepokoje ve městě. V lednu roku [[1270]] skupina v čele s františkánem Bonaventurou de Bagnoreggio rozhodla uvěznit kardinály, dokud nepadne rozhodnutí. Knížecí rodina Saveliů zorganizovala službu, z níž se měla stát tradice „strážců konkláve“. Kardinálové však nejevili ochotu učinit sporům konec, v květnu tedy obyvatelé města odstranili střechu paláce, do nějž poté jak pršelo, tak pražilo slunce; hodnostáři dostávali jen vodu a chléb. 1. září [[1271]] konečně vybrali Itala Tebalda Viscontiho, jenž byl následně vysvěcen na kněze a biskupa a [[27. březen|27. března]] [[1272]] uveden do úřadu papeže jako [[Řehoř X.|Řehoř X.]] |
Nejdelší sedisvakancí papežského stolce bylo více než tříleté období mezi [[pontifikát]]em [[Klement IV.|Klementa IV.]] († [[29. listopad|29. listopadu]] [[1268]]) a [[Řehoř X.|Řehoře X.]] ([[1271]]–[[1276]]), kdy se osmnáct kardinálů, shromážděných v papežském paláci ve [[Viterbo|Viterbu]], nedokázalo shodnout na jednom jméně; jejich zasedání doprovázely nepokoje ve městě. V lednu roku [[1270]] skupina v čele s františkánem Bonaventurou de Bagnoreggio rozhodla uvěznit kardinály, dokud nepadne rozhodnutí. Knížecí rodina Saveliů zorganizovala službu, z níž se měla stát tradice „strážců konkláve“. Kardinálové však nejevili ochotu učinit sporům konec, v květnu tedy obyvatelé města odstranili střechu paláce, do nějž poté jak pršelo, tak pražilo slunce; hodnostáři dostávali jen vodu a chléb. 1. září [[1271]] konečně vybrali Itala Tebalda Viscontiho, jenž byl následně vysvěcen na kněze a biskupa a [[27. březen|27. března]] [[1272]] uveden do úřadu papeže jako [[Řehoř X.|Řehoř X.]] |
||
Poslední sedisvakance papežského stolce začala 28. února 2013 ve 20 hod. SEČ v důsledku rezignace [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]] a skončila 13. března 2013 v 19:07 SEČ po zvolení papeže [[František (papež)|Františka]]. |
Poslední sedisvakance papežského stolce začala 28. února 2013 ve 20 hod. SEČ v důsledku rezignace [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]] a skončila 13. března 2013 v 19:07 SEČ po zvolení papeže [[František (papež)|Františka]]. V době sedisvakance vykonává důležitá rozhodnutí [[Camerlengo Svaté římské církve|camerlengo]]. |
||
== Odkazy == |
|||
=== Související články === |
|||
* [[Camerlengo]] |
|||
* [[Sedesvakantismus]] |
|||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
* {{Wikislovník|heslo=sedisvakance}} |
|||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Křesťanství|Vatikán}} |
{{Portály|Křesťanství|Vatikán}} |
||
[[Kategorie:Kanonické právo]] |
[[Kategorie:Kanonické právo]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Svatý stolec]] |
||
Aktuální verze z 7. 11. 2022, 22:41
Sedisvakance (podle lat. sedis vacantia, prázdnost, neobsazenost stolce, nebo sede vacante (ablativ), [když byl] stolec uprázdněn) je slovo označující období, během něhož není obsazen církevní úřad – nejčastěji úřad diecézního biskupa nebo papeže. Otázka správy úřadu se v této době řeší podle kanonického práva.
Uprázdnění biskupského úřadu
[editovat | editovat zdroj]V případě úmrtí římskokatolického diecézního biskupa přebírá správu diecéze (dočasně a s omezenými pravomocemi) administrátor diecéze, zvolený do osmi dnů sborem konzultorů. Výjimkou je případ, že diecéze má biskupa-koadjutora (biskupa-spolusprávce) – ten po úmrtí sídelního biskupa automaticky nastupuje na jeho místo (jako např. Jiří Paďour po úmrtí Antonína Lišky).
V případě dlouhodobé sedisvakance může být jmenován apoštolský administrátor.
Uprázdnění papežského úřadu
[editovat | editovat zdroj]Nejdelší sedisvakancí papežského stolce bylo více než tříleté období mezi pontifikátem Klementa IV. († 29. listopadu 1268) a Řehoře X. (1271–1276), kdy se osmnáct kardinálů, shromážděných v papežském paláci ve Viterbu, nedokázalo shodnout na jednom jméně; jejich zasedání doprovázely nepokoje ve městě. V lednu roku 1270 skupina v čele s františkánem Bonaventurou de Bagnoreggio rozhodla uvěznit kardinály, dokud nepadne rozhodnutí. Knížecí rodina Saveliů zorganizovala službu, z níž se měla stát tradice „strážců konkláve“. Kardinálové však nejevili ochotu učinit sporům konec, v květnu tedy obyvatelé města odstranili střechu paláce, do nějž poté jak pršelo, tak pražilo slunce; hodnostáři dostávali jen vodu a chléb. 1. září 1271 konečně vybrali Itala Tebalda Viscontiho, jenž byl následně vysvěcen na kněze a biskupa a 27. března 1272 uveden do úřadu papeže jako Řehoř X.
Poslední sedisvakance papežského stolce začala 28. února 2013 ve 20 hod. SEČ v důsledku rezignace Benedikta XVI. a skončila 13. března 2013 v 19:07 SEČ po zvolení papeže Františka. V době sedisvakance vykonává důležitá rozhodnutí camerlengo.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sedisvakance na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo sedisvakance ve Wikislovníku
