urina
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ʊrɪna]
dělení
editovat- uri-na
etymologie
editovatPřevzato z latiny.
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | urina | uriny |
| genitiv | uriny | urin |
| dativ | urině | urinám |
| akuzativ | urinu | uriny |
| vokativ | urino | uriny |
| lokál | urině | urinách |
| instrumentál | urinou | urinami |
význam
editovat- moč[1]
- Masáž těla urinou, zejména odpařenou, nabíjí tělo energií, aktivuje fermentativní procesy, důsledkem čehož je ozdravení a omlazení organismu.[2]
související
editovatesperanto
editovatpřídavné jméno
editovatskloňování
editovat| Adjektivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | urina | urinaj |
| akuzativ | urinan | urinajn |
význam
editovatsouvisející
editovatlatina
editovatpodstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovat| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | ūrīna | ūrīnae |
| genitiv | ūrīnae | ūrīnārum |
| dativ | ūrīnae | ūrīnīs |
| akuzativ | ūrīnam | ūrīnās |
| vokativ | ūrīna | ūrīnae |
| ablativ | ūrīnā | ūrīnīs |
význam
editovatpoznámky
editovat- ↑ Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Svazek 8. Praha : Diderot, 1999. ISBN 80-902555-2-3. Heslo „urina“, s. 200.
- ↑ PARTYKOVÁ, Vilma. Urinoterapie a nemoci. Praha : Impuls, 2002. ISBN 80-238-8002-0. S. 61.