Ze starofrancouzského ordre (11. století), z dřívějšího ordene, z latinského ordinem (nominativ ordo) – „řada, uspořádání“, původně „řada vláken v tkalcovském stavu“.
| pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
order
|
orders
|
- pořadí, uspořádání
- pořádek
- příkaz, rozkaz, směrnice, pravidlo
- objednávka, zakázka
- řád (náboženský, společenský)
- řád (vyznamenání)
- (v biologii) řád, taxonomická skupina pod třídou a nad čeledí
- (v matematice) řád (velikost) grupy, řád prvku (délka posloupnosti tvořené mocněním tohoto prvku do doby, než je výsledkem jednotkový prvek)
- (v matematice) stupeň polynomu (nejvyšší mocnina), stupeň diferenciální rovnice (nejvyšší derivace)
- (v matematice) (v teorii grafů) stupeň vrcholu (počet hran vstupujících či vystupujících z/do vrcholu)
- (v elektrotechnice) řád (stupeň polynomu určujícího funkci elektronického prvku)
- a 3-stage cascade of a 2nd-order bandpass Butterworth filter
- (v chemii) řád reakce
| kategorie
|
tvar
|
| infinitiv
|
order
|
| 3. osoba
|
orders
|
| préteritum
|
ordered
|
| perfektum
|
ordered
|
| vid průběhový
|
ordering
|
- uspořádat, seřadit
- rozkázat, přikázat
- objednat (si)
order (USA)? • info