Hovor
výměna mluvených slov mezi dvěma či více osobami, které střídavě mluví a poslouchají se
V dílech
editovat- Mezi hovorem při jídle tázal se D. Juan D. Quijota, jakých zvěstí má o seňoře Dulcinei del Toboso, vdala-li se, slehla-li, aneb je-li outěžkem, aneb zachovávajíc svou panenskou čistotu a počestnost pamatuje-li ve své něžnosti na milostné touhy pana D. Quijota. Dulcinea jest svobodna, odpověděl D. Quijote, a touha moje jest větší než kdy jindy, dopisování naše trvá jako dříve bez výsledku, sličnost její proměněna jest v ohyzdnost vesničanky.[1]
— Miguel de Cervantes, Don Quijote de la Mancha
Lidová slovesnost
editovatReference
editovat- ↑ CERVANTES, Miguel de. Don Quijote de la Mancha. Překlad Kristian Stefan. [s.l.] : I. L. Kober, 1868. Díl druhý. Kapitola 59. Dostupné online. S. 347-352.