Thaddäus Anton Dereser
Thaddäus Anton Dereser, také Thaddaeus a Sancto Adamo, OCD (13. února 1757, Fahr, dnes součást Volkachu – 15. nebo 16. června 1827?, Vratislav) byl německý vysokoškolský profesor a odborník na hermeneutiku a orientální jazyky.[1] Patřil k Řádu bosých karmelitánů a byl katolickým představitelem osvícenství, který prosazoval rozumový výklad bible. Měl výrazný sklon popírat autority a zaujímat nezávislá stanoviska – ve světském i náboženském směru. Kvůli tomu se často dostával do sporů a během Francouzské revoluce za to téměř zaplatil životem.
| Thaddäus Anton Dereser | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. února 1757 Fahr, dnes součást Volkachu  Franky |
| Úmrtí | 15. nebo 16. června 1827? ve věku 70 let Vratislav .svg){kind=small} Pruské království |
| Národnost | německá |
| Alma mater | Würzburská univerzita Univerzita Heidelberg |
| Povolání | vysokoškolský profesor |
| Zaměstnavatelé | akademie v Bonnu Univerzita Heidelberg Vratislavská univerzita |
| Nábož. vyznání | bosý karmelitán |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Katolická encyklopedie z roku 1913 o něm říká, že „Dereserova bojovná povaha jej neustále přivádí do problémů, kdekoli se ocitne. Ačkoli se sám považuje za dobrého katolíka, bývá spojován spíše s racionalistickými, protiřímskými názory a plytkým racionalismem své doby“ a člověka majícího potřebu „rozumem vysvětlovat jakékoli nadpřirozeno z Písma a víry“.[2] Z těchto důvodů byly všechny jeho spisy považovány katolickými autoritami za „poskvrněné“, ačkoli na Index librorum prohibitorum se dostal pouze jediný a bez uvedení autorova jména. To svědčí o tom, že církev – navzdory svému odporu vůči racionalismu – jeho talent uznávala.
Život
editovatČlenem Řádu bosých karmelitánů se stal 18. října 1777 v Kolíně nad Rýnem a vysvěcen byl roku 1780 v Mohuči. Studoval filosofii a teologii na univerzitách ve Würzburgu a Heidelbergu. Ve svém oboru dosáhl takového věhlasu, že mu (v rozporu s řeholními pravidly) bylo umožněno přijmout místo profesora hermeneutiky a orientálních jazyků nejprve na jeho alma mater a později na akademii v Bonnu (1783–1791).
Roku 1791 odešel do Štrasburku, kde se stal profesorem exegetické teologie a zastával místo kněze a rektora na místním biskupském semináři. Zde také přišel do konfliktu s Francouzskou revolucí. Dereser odmítl Občanskou ústavu duchovenstva, která stanovila, že kněží budou podléhat francouzským světským autoritám. Tímto začal být označován za protirevolučního kněze. Během Jakobínského teroru byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, ovšem absolutní trest mu byl zmírněn na deportaci. Není potvrzeno, že by toto zmírnění trestu bylo ovlivněno popravou Robespierra, jisté však je, že se Dereser roku 1796 vrátil s podlomeným zdravím do Heidelbergu a pobýval v místním klášteře.[3]
V roce 1799 se stal profesorem orientálních jazyků, exegeze a pastorální teologie na Heidelberské univerzitě. Karel Fridrich – markrabě bádenský, odvolal jmenování Antona Deresera do funkce biskupa koadjutora Štrasburské diecéze. Dereser se poté přestěhoval do města Freiburg im Breisgau (1807) a učil na místní univerzitě. Zde se však roku 1810 dopustil přestupku při pohřební mši a odešel do Karlsruhe (zde pracoval jako pastor) a poté do Kostnice.
Roku 1811 odešel do Lucernu, kde po následující tři roky vykonával funkci rektora biskupského semináře. Kvůli svému racionalismu byl však ze školy vyloučen[1] a odešel do Vratislavi, kde působil jako kanovník a profesor dogmatické teologie na místní univerzitě.[3] V letech 1819–1820 zde vykonával funkci rektora[4] a roku 1827 ve Vratislavi také zemřel.[5]
Dílo
editovat- Commentatio biblica in effatum Christi Matth. 16, 18. 19. Tu es Petrus (Bonn, 1798) – toto dílo bylo umístěno na Index librorum prohibitorum
- překlad Starého zákona z hebrejštiny do němčiny – tímto Dereser dokončil práci započatou Dominicem von Brentanem, který přeložil Nový zákon a Tóru. Německý překlad bible těchto dvou autorů byl později revidován Johannem Scholzem.
- další díla, především latinská:
- Nezbytnost znalosti orientálních jazyků pro studium Písma (Kolín nad Rýnem, 1783)
- Hermeneutika Starého a Nového zákona (1784 a 1786)
- Disertační práce o zničení Sodomy (1784)
- o Svatém Janu Křtiteli (1785)
- Moc a povinnosti papežů podle svatého Bernarda (1787)
- o Kristově pokušení (1789)
- Jeho Božství a Farizeové (Štrasburk, 1791)
- Založení univerzity v Bonnu (1786)
- Německý breviář (Augsburg, 1793, několikrát přetištěno)
- Německá modlitební knížka (1808)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Dereser na anglické Wikipedii.
- ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Allgemeine Deutsche Biographie. Svazek 5. Lipsko: Duncker & Humblot, 1877. Dostupné online. Kapitola Dereser, Thaddaeus a Sancto Adamo, s. 60. (německy)
- ↑ HERBERMANN, Charles George; PACE, Edward A.; PALLEN, Condé Benoist, SHARAN, Thomas Joseph; WYNNE, J. Catholic Encyclopedia. [s.l.]: Encyclopedia Press, 1913. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b XIBERTA OCARM, Bartolomé. Neue Deutsche Biographie. Berlín: Duncker & Humboldt, 1957. Dostupné online. Kapitola Dereser, Thaddaeus a Sancto Adamo, s. 605. (německy)
- ↑ Rektoratsreden im 19. und 20. Jahrhundert – Online-Bibliographie; Schlesische Friedrich-Wilhelms-Universität zu Breslau [online]. Mnichov: Historische Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften [cit. 2014-11-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KEMPER, K. Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon. Nordhausen: Traugott Bautz, 2003. ISBN 3-88309-110-3. Kapitola Dereser, Thaddaeus a Sancto Adama, s. 229. (německy)
Literatura
editovat- MÜNCH, Franz Xaver. Der äußere Lebensgang des Aufklärungstheologen Thaddäus Anton Dereser. Bonn: [s.n.], 1929. (německy)
- HEGEL, Eduard. Thaddaeus Anton Dereser und sein Verhältnis zum Karmelitenorden. Kolín nad Rýnem: [s.n.], 1962. S. 157–172. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Thaddäus Anton Dereser na Wikimedia Commons - Thaddäus Anton Dereser – Deutsche Biographie (německy)
- digitalizovaná díla – Google Books
