Paris Masters

tenisový turnaj v Paříži

Paris Masters, oficiálně Rolex Paris Masters,[2] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný od roku 1968 ve francouzském hlavním městě Paříži. V roce 2025 se dějištěm stala aréna La Défense s celkovou kapacitou 23 tisíc diváků, po přestěhování z haly Bercy. Na okruhu ATP Tour se turnaj řadí do kategorie ATP Tour Masters 1000. Titulárním partnerem se v roce 2017 stala švýcarská hodinářská firma Rolex. Na spoluorganizaci se podílí Francouzská tenisová federace.[2]

Paris Masters
Rolex Paris Masters
Centrální dvorec v hale Bercy

Založeno1968
OdehránoRolex Paris Masters 2024
MístoPaříž, FrancieFrancie Francie
DějištěParis La Défense Arena
Souřadnice
Povrchtvrdý / hala
Soutěže56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra
Dotace6 946 835 EUR
Prize money5 950 575 EUR
Obdobíříjen a listopad
ŘeditelCédric Pioline[1]
Poznámkajeden ze dvou mastersů v hale
poslední masters sezóny
ATP Tour
1968–1989Grand Prix (okruh)
1990–1995Championship Series, Single Week
1996–1999Mercedes-Benz Super 9
2000–2003Tennis Masters Series
2004–2008ATP Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000

www.rolexparismasters.com/en
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oba hlavní pařížské turnaje – French Open a Paris Masters, vyhrály během jedné sezóny úřadující světové jedničky Ilie Năstase (1973), Andre Agassi (1999) a Novak Djoković (2021 a 2023).

Historie

editovat

Paris Masters byl v období 1968–1989 nejdříve zařazen do okruhu Grand Prix. V jeho závěrečné sezóně 1989 se pařížská událost stala součástí devítičlenné série Grand Prix Super, v níž nahradila tokijský Seiko Super Tennis. Ročník 1989 vyhrál Boris Becker. Po založení okruhu ATP Tour v roce 1990 byla celá série nahrazena nástupnickou kategorií Championship Series, Single Week (1990–1995). Ta postupně měnila název na Mercedes-Benz Super 9 (1996–1999), Tennis Masters Series (2000–2003) a ATP Masters Series (2004–2008), než se z ní v sezóně 2009 stala ATP Tour Masters 1000.

 
Finále ročníku 2016 mezi MurraymIsnerem

Prvním dějištěm pařížského Mastersu byl v letech 1969–1982 Stade Pierre de Coubertin. Mezi roky 1986–2024 se konal v hale Bercy s celkovou kapacitou 16 800 diváků.[1][3] Úvodní ročník 1989 v ní ovládl 18letý Boris Becker při celkové návštěvnosti 82 117 diváků.[3] V roce 2025 se turnaj přestěhoval do Paris La Défense Arena, jejíž kapacita všech dvorců činila 23 tisíc diváků. S přesunem se zvýšil i počet deblových párů z 24 na 28 dvojic.[1] Pro pořádání v hale se turnaj označuje také jako Paris Indoors.

Do sezóny 2006 se hrálo na koberci a následně na tvrdém povrchu. Do roku 2011 byl na kurtech položen jeden z nejrychlejších povrchů mužského okruhu, umožňující agresivní styl útočného tenisu, jenž byl zpomalen ve shodě s přístupem řídící organizace ATP.[4] V sezóně 2012 tak organizátoři přešli na tvrdý GreenSet.[5] Vnitřní ohraničení dvorce získalo zelenou barvu typickou pro firmu Rolex a vnější orámování šedý vzhled.[6]

 
Novak Djoković, držitel rekordů ve dvouhře

Dvouhry se účastní padesát šest hráčů a do čtyřhry nastupuje dvacet osm párů. Tradičním hracím termínem je pozdní říjen či počátek listopadu, v závěru tenisové sezóny. Jedná se o poslední turnaj před vyvrcholením okruhu na Turnaji mistrů. Paris Masters a Shanghai Masters představují jediné části devítidílné série Masters hrané v hale. Po šanghajské události s 96 hráči dvouhry se jedná o druhý největší tenisový turnaj světa na halovém povrchu.[1]

Původní název Paris Open byl roku 2000 změněn na Paris Masters. Se vstupem titulárního partnera, francouzského bankovního domu BNP Paribas, se od sezóny 2002 akce konala jako BNP Paribas Masters. V roce 2017 banku nahradila švýcarská hodinářská firma Rolex, s desetiletou smlouvou, což se odrazilo v pojmenování Rolex Paris Masters. Rolex zajišťoval časomíru turnaje již od roku 2007.[2]

Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal mezi lety 2009–2023 Srb Novak Djoković včetně dvou obhájených trofejí z ročníků 2014 a 2015. Ve čtyřhře dokázali nejvíckrát triumfovat bratři Bob a Mike Bryanovi, když soutěž ovládli čtyřikrát. Prvním francouzským šampionem se v roce 1991 stal Guy Forget po pětisetové finálové bitvě proti Petu Samprasovi. Debutový ročník hraný s novým názvem Paris Masters vyhrál v rocee 2000 Rus Marat Safin, po dalším pětisetovém boji proti Philippoussisovi, který rozhodl až tiebreak závěrečné sady v poměru 10:8.[2]

Bývalé světové jedničky Ilie Năstase, Andre Agassi, Roger Federer a Novak Djoković se staly jedinými vítězi obou velkých pařížských akcí mužského tenisu, když dokázaly vyhrát Paris Masters i grandslamové French Open. V jediné sezóně obě trofeje získali pouze Năstase (1973), Agassi (1999) a dvakrát Djoković (2021 a 2023).[7][8][9] Ve čtyřhře oba pařížské tituly během kalendářního roku vybojoval pouze brazilsko-chorvatský pár Marcelo Melo a Ivan Dodig.

Přehled finále

editovat

Dvouhra

editovat
Rok vítěz finalista výsledek
1968   Milan Holeček   Robert Carmichael 6–4, 10–8, 3–6, 6–3
1969   Tom Okker   Butch Buchholz 8–6, 6–2, 6–1
1970   Arthur Ashe   Marty Riessen 7–6, 6–4, 6–3
1971 nehráno
1972   Stan Smith   Andrés Gimeno 6–2, 6–2, 7–5
1973   Ilie Năstase   Stan Smith 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2
1974   Brian Gottfried   Eddie Dibbs 6–3, 5–7, 8–6, 6–0
1975   Tom Okker (2)   Arthur Ashe 6–3, 2–6, 6–3, 3–6, 6–4
1976   Eddie Dibbs   Jaime Fillol 5–7, 6–4, 6–4, 7–6
1977   Corrado Barazzutti   Brian Gottfried 7–6, 7–6, 6–7, 3–6, 6–4
1978   Robert Lutz   Tom Gullikson 6–2, 6–2, 7–6
1979   Harold Solomon   Corrado Barazzutti 6–3, 2–6, 6–3, 6–4
1980   Brian Gottfried (2)   Adriano Panatta 4–6, 6–3, 6–1, 7–6
1981   Mark Vines   Pascal Portes 6–2, 6–4, 6–3
1982   Wojciech Fibak   Bill Scanlon 6–2, 6–2, 6–2
1983 turnaj se nekonal
1985
1986   Boris Becker   Sergio Casal 6–4, 6–3, 7–6
1987   Tim Mayotte   Brad Gilbert 2–6, 6–3, 7–5, 6–7, 6–3
1988   Amos Mansdorf   Brad Gilbert 6–3, 6–2, 6–3
1989   Boris Becker (2)   Stefan Edberg 6–4, 6–3, 6–3
1990   Stefan Edberg   Boris Becker 3–3skreč
1991   Guy Forget   Pete Sampras 7–6(11–9), 4–6, 5–7, 6–4, 6–4
1992   Boris Becker (3)   Guy Forget 7–6(7–3), 6–3, 3–6, 6–3
1993   Goran Ivanišević   Andrij Medveděv 6–4, 6–2, 7–6(7–2)
1994   Andre Agassi   Marc Rosset 6–3, 6–3, 4–6, 7–5
1995   Pete Sampras   Boris Becker 7–6(7–5), 6–4, 6–4
1996   Thomas Enqvist   Jevgenij Kafelnikov 6–2, 6–4, 7–5
1997   Pete Sampras (2)   Jonas Björkman 6–3, 4–6, 6–3, 6–1
1998   Greg Rusedski   Pete Sampras 6–4, 7–6(7–4), 6–3
1999   Andre Agassi (2)   Marat Safin 7–6(7–1), 6–2, 4–6, 6–4
2000   Marat Safin   Mark Philippoussis 3–6, 7–6(9–7), 6–4, 3–6, 7–6(10–8)
2001   Sébastien Grosjean   Jevgenij Kafelnikov 7–6(7–3), 6–1, 6–7(5–7), 6–4
2002   Marat Safin (2)   Lleyton Hewitt 7–6(7–4), 6–0, 6–4
2003   Tim Henman   Andrei Pavel 6–2, 7–6(8–6), 7–6(7–2)
2004   Marat Safin (3)   Radek Štěpánek 6–3, 7–6(7–5), 6–3
2005   Tomáš Berdych   Ivan Ljubičić 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, 6–4
2006   Nikolaj Davyděnko   Dominik Hrbatý 6–1, 6–2, 6–2
2007   David Nalbandian   Rafael Nadal 6–4, 6–0
2008   Jo-Wilfried Tsonga   David Nalbandian 6–3, 4–6, 6–4
2009   Novak Djoković   Gaël Monfils 6–2, 5–7, 7–6(7–3)
2010   Robin Söderling   Gaël Monfils 6–1, 7–6(7–1)
2011   Roger Federer   Jo-Wilfried Tsonga 6–1, 7–6(7–3)
2012   David Ferrer   Jerzy Janowicz 6–4, 6–3
2013   Novak Djoković (2)   David Ferrer 7–5, 7–5
2014   Novak Djoković (3)   Milos Raonic 6–2, 6–3
2015   Novak Djoković (4)   Andy Murray 6–2, 6–4
2016   Andy Murray   John Isner 6–3, 6–7(4–7), 6–4
2017   Jack Sock   Filip Krajinović 5–7, 6–4, 6–1
2018   Karen Chačanov   Novak Djoković 7–5, 6–4
2019   Novak Djoković (5)   Denis Shapovalov 6–3, 6–4
2020   Daniil Medveděv   Alexander Zverev 5–7, 6–4, 6–1
2021   Novak Djoković (6)   Daniil Medveděv 4–6, 6–3, 6–3
2022   Holger Rune   Novak Djoković 3–6, 6–3, 7–5
2023   Novak Djoković (7)   Grigor Dimitrov 6–4, 6–3
2024   Alexander Zverev   Ugo Humbert 6–2, 6–2

Čtyřhra

editovat
Rok vítězové finalisté výsledek
1972   Pierre Barthès
  François Jauffret
  Andrés Gimeno
  Juan Gisbert
6–7, 6–2, 6–3
1973   Juan Gisbert
  Ilie Năstase
  Arthur Ashe
  Roscoe Tanner
6–3, 6–4
1974   Patrice Dominguez
  François Jauffret (2)
  Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
7–5, 6–4
1975   Wojciech Fibak
  Karl Meiler
  Ilie Năstase
  Tom Okker
6–3, 9–8
1976   Tom Okker
  Marty Riessen
  Fred McNair
  Sherwood Stewart
6–2, 6–2
1977   Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
  Jeff Borowiak
  Roger Taylor
6–2, 6–0
1978   Bruce Manson
  Andrew Pattison
  Ion Țiriac
  Guillermo Vilas
7–6, 6–2
1979   Jean-Louis Haillet
  Gilles Moretton
  John Lloyd
  Tony Lloyd
7–6, 7–6
1980   Paolo Bertolucci
  Adriano Panatta
  Brian Gottfried
  Raymond Moore
6–4, 6–4
1981   Ilie Năstase
  Yannick Noah
  Andrew Jarrett
  Jonathan Smith
6–4, 6–4
1982   Brian Gottfried (2)
  Bruce Manson (2)
  Jay Lapidus
  Richard Meyer
6–4, 6–2
1983 turnaj se nekonal
1985
1986   Peter Fleming
  John McEnroe
  Mansour Bahrami
  Diego Pérez
6–3, 6–2
1987   Jakob Hlasek
  Claudio Mezzadri
  Scott Davis
  David Pate
7–6, 6–2
1988   Paul Annacone
  John Fitzgerald
  Jim Grabb
  Christo van Rensburg
6–2, 6–2
1989   John Fitzgerald (2)
  Anders Järryd
  Jakob Hlasek
  Eric Winogradsky
7–6, 6–4
1990   Scott Davis
  David Pate
  Darren Cahill
  Mark Kratzmann
7–6, 7–6
1991   John Fitzgerald (3)
  Anders Järryd (2)
  Kelly Jones
  Rick Leach
7–6, 6–4
1992   John McEnroe (2)
  Patrick McEnroe
  Patrick Galbraith
  Danie Visser
7–6, 6–3
1993   Byron Black
  Jonathan Stark
  Tom Nijssen
  Cyril Suk
4–6, 7–5, 6–2
1994   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Byron Black
  Jonathan Stark
3–6, 7–6, 7–5
1995   Grant Connell
  Patrick Galbraith
  Jim Grabb
  Todd Martin
6–3, 7–6
1996   Jacco Eltingh (2)
  Paul Haarhuis (2)
  Jevgenij Kafelnikov
  Daniel Vacek
6–4, 4–6, 7–6
1997   Jacco Eltingh (3)
  Paul Haarhuis (3)
  Rick Leach
  Jonathan Stark
6–2, 7–6
1998   Maheš Bhúpatí
  Leander Paes
  Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
7–6, 7–6
1999   Sébastien Lareau
  Alex O'Brien
  Paul Haarhuis
  Jared Palmer
6–1, 6–3
2000   Nicklas Kulti
  Max Mirnyj
  Paul Haarhuis
  Daniel Nestor
7–6(8–6), 7–5
2001   Ellis Ferreira
  Rick Leach
  Maheš Bhúpatí
  Leander Paes
5–7, 7–6(7–2), 6–4
2002   Nicolas Escudé
  Fabrice Santoro
  Gustavo Kuerten
  Cédric Pioline
6–3, 6–3
2003   Wayne Arthurs
  Paul Hanley
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
6–3, 1–6, 6–3
2004   Jonas Björkman
  Todd Woodbridge
  Wayne Black
  Kevin Ullyett
6–3, 6–4
2005   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
6–4, 6–7(3–7), 6–4
2006   Arnaud Clément
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
  Nenad Zimonjić
7–6(7–4), 6–2
2007   Bob Bryan (2)
  Mike Bryan (2)
  Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
6–3, 7–6(7–3)
2008   Jonas Björkman (2)
  Kevin Ullyett
  Jeff Coetzee
  Wesley Moodie
6–2, 6–2
2009   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Marcel Granollers
  Tommy Robredo
6–3, 6–4
2010   Maheš Bhúpatí (2)
  Max Mirnyj (2)
  Mark Knowles
  Andy Ram
7–5, 7–5
2011   Rohan Bopanna
  Ajsám Kúreší
  Julien Benneteau
  Nicolas Mahut
6–2, 6–4
2012   Maheš Bhúpatí (3)
  Rohan Bopanna (2)
  Ajsám Kúreší
  Jean-Julien Rojer
7–6(8–6), 6–3
2013   Bob Bryan (3)
  Mike Bryan (3)
  Alexander Peya
  Bruno Soares
6–3, 6–3
2014   Bob Bryan (4)
  Mike Bryan (4)
  Marcin Matkowski
  Jürgen Melzer
7–6(7–5), 5–7, [10–6]
2015   Ivan Dodig
  Marcelo Melo
  Vasek Pospisil
  Jack Sock
2–6, 6–3, [10–5]
2016   Henri Kontinen
  John Peers
  Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–4, 3–6, [10–6]
2017   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo (2)
  Ivan Dodig
  Marcel Granollers
7–6(7–3), 3–6, [10–6]
2018   Marcel Granollers
  Rajeev Ram
  Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
6–4, 6–4
2019   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
  Karen Chačanov
  Andrej Rubljov
6–4, 6–1
2020   Félix Auger-Aliassime
  Hubert Hurkacz
  Mate Pavić
  Bruno Soares
6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2]
2021   Tim Pütz
  Michael Venus
  Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–3, 6–7(4–7), [11–9]
2022   Neal Skupski
  Wesley Koolhof
  Austin Krajicek
  Ivan Dodig
7–6(7–5), 6–4
2023   Santiago González
  Édouard Roger-Vasselin
  Rohan Bopanna
  Matthew Ebden
6–2, 5–7, [10–7]
2024   Wesley Koolhof
  Nikola Mektić
  Lloyd Glasspool
  Adam Pavlásek
3–6, 6–3, [10–5]

Rekordy

editovat

Dvouhra

editovat
Nejvíce titulů   Novak Djoković 7
Nejvíce finále   Novak Djoković 9
Nejvíce titulů v řadě   Novak Djoković
(2013, 2014, 2015)
3
Nejvíce finále v řadě   Novak Djoković
(2013, 2014, 2015)
(2021, 2022, 2023)
3
Nejvíce odehraných zápasů   Novak Djoković 59
Nejvíce vyhraných zápasů   Novak Djoković 50
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě   Novak Djoković
2013 (5), 2014 (5),
2015 (5), 2016 (2)
17
Nejvíce odehraných ročníků   Novak Djoković
17

Čtyřhra

editovat
Nejvíce titulů   Bob Bryan
  Mike Bryan
4
Nejvíce finále   Paul Haarhuis[a] 6
Nejvíce titulů v řadě   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
(1996, 1997)
2
  Bob Bryan
  Mike Bryan
(2013, 2014)

Vysvětlivky

  1. Haarhuis si finále zahrál se třemi různými spoluhráči.

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Masters na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Rolex Paris Masters’ to be held in the Paris La Défense Arena. ATP Tour, Inc [online]. 2024-01-29 [cit. 2024-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Tonny Connelly. Rolex becomes title sponsor of Paris Masters after BNP Paribas ends 19-year partnership [online]. The Drum, 2017-06-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Tonny Connelly. History. The other big tournament in Paris [online]. www.rolexparismasters.com [cit. 2017-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. (anglicky) 
  4. Players debate court speed at Paris Masters [online]. Tennis.com, 2011-11-09 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GreenSet. www.greensetusa.com [online]. GreenSet USA [cit. 2023-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-04. (anglicky) 
  6. Gatto Luigi. Paris Masters to increase prize money and change court colour [online]. Tennis.com, 2017-10-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Djokovic in a row with Agassi and Nastase. Tennisnet.com [online]. 2021-11-08 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. (anglicky) 
  8. Djokovic Wins Record 37th Masters 1000 Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-07. 
  9. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič zvládl odvetu proti Medveděvovi a má rekordní 37. titul z Masters. Halu Bercy dobyl už pošesté. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat