Otranto
Otranto je město v Itálii na poloostrově Salento. Patří k provincii Lecce v kraji Apulie. Žije zde přibližně 5 600[1] obyvatel. Otranto je nejvýchodnějším městem Itálie a od Albánie je odděleno Otrantským průlivem, širokým okolo 80 km.[2] Je také sídlem Otrantské arcidiecéze, pro svou polohu bývá nazýváno „brána Orientu“.
| Otranto | |
|---|---|
 Pohled z moře | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 40°8′52″ s. š., 18°29′9″ v. d. |
| Nadmořská výška | 15 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Itálie |
| Region | Apulie |
| Provincie | Lecce |
  Otranto | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 77,2 km² |
| Počet obyvatel | 5 892 (31. 12. 2018) |
| Hustota zalidnění | 76,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Pierpaolo Cariddi (nezávislý) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0836 |
| PSČ | 73028 |
| Označení vozidel | LE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město založili Řekové pod názvem Ὑδροῦς, což se v římských dobách polatinštilo na Hydruntum. Ve středověku bylo součástí Byzantské říše a většina obyvatel mluvila řecky, žila zde také významná židovská komunita. V roce 1480 Otranto dobyli Turci, které vedl Gedik Ahmed Paša, a povraždili okolo osmi set místních obyvatel, kteří odmítli přijmout islám. Oběti byly roku 2013 kanonizovány jako mučedníci z Otranta.[3] O strategický přístav se bojovalo za napoleonských válek, za první světové války i druhé světové války. Dne 28. března 1997 se nedaleko města potopila albánská loď Kateri i Radës a zahynulo okolo osmdesáti osob.
Otranto je členem sdružení historických měst I borghi più belli d’Italia. Významnou památkou je Otrantská katedrála zasvěcená Zvěstování Panny Marie, postavená v období normanské nadvlády a vysvěcená roku 1088. V katedrále se nachází největší mozaiková dlažba v Itálii.[4] Za pozornost stojí rovněž pevnost Aragonců z konce 15. století, Chiesa di San Pietro, která je jediným dochovaným chrámem z byzantských dob na Apeninském poloostrově, a nedaleký klášter San Nicola di Casole. Oblíbenými výletními cíli v okolí jsou maják Faro di Punta Palascia, bauxitové jezírko a jeskyně Grotta Romanelli, nachází se zde také řada pláží. Podnebí je středozemní.
Město proslavil gotický román Horace Walpolea Otrantský zámek z roku 1764, známý i z filmového zpracování Jana Švankmajera.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ Rady na cestu Dostupné online
- ↑ Te Deum Dostupné online
- ↑ Itálie na Světadílech Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otranto na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
