Wikipedie

Otakar Batlička

český cestovatel a spisovatel

Otakar Batlička (12. března 1895 Královské Vinohrady[1] – 13. února 1942 Mauthausen) byl český radioamatér (volací značka OK1CB), světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu.[2] V rané dospělosti několik let cestoval po světě.[2] Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Ztvárnil v nich zčásti své vlastní zážitky, především do nich však s velkou volností přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal.[2] Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa – Východ, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení se sovětskou zpravodajskou službou NKVD, resp. "Moskvou". Po zatčení byl nakonec uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde zahynul; příčina jeho smrti není zcela jasná. O jeho mládí se traduje řada smyšlených, tzv. batličkovských legend.[2]

Otakar Batlička
Rodné jménoOtokar Jan Batlička
Narození12. března 1895
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 46 let)
Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel, novinář, autor sci-fi, radioamatér, dobrodruh, světoběžník a cestovatel
Témataodboj během druhé světové války a cestopisná literatura
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat

Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Brzy v dětství mu zemřela matka a otec na něj pravděpodobně neměl příliš času. Jako kluk měl Batlička každopádně jeden problém za druhým. Neměl smysl pro disciplínu a často se bouřil. Poctivým srovnáváním dobových dokumentů bylo nicméně doloženo, že není pravda, že by Otakar Batlička ještě někdy před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se o něm traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti.[2][3]

Zpátky v republice

editovat

Navzdory legendám se po návratu z cest po světě rychle dostal do svízelné životní situace.[2] Neměl maturitu a těžko hledal práci. Zkoušel různá zaměstnání, nabízel se tajné policii, pojišťoval psy, nakonec si otevřel vlastní soukromou školu boxu, kde byl instruktorem. Údajně získal vavříny ve střelbě, závodil na motorce. Na jedné výstavě v Nuslích se později seznámil s radiotelegrafií. Znovu tak začal cestovat, tentokrát jen éterem na vlnách, ale zato po celé planetě. Mezi smyšlenky patří, že by se spojil s Nobileho vzducholodí (v době jejího letu se radioamatérství ještě nevěnoval) a podobné velikášské kousky, které opět zmiňují batličkovské legendy. Batlička pracoval jako obyčejný řidič pražské tramvaje a pomalu se z něj stával usedlý pán.[3]

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století se Batlička stal prvně výrazně populární mezi českou mládeží, a to díky psaní dobrodružných povídek, které mu vycházely v časopise Mladý hlasatel, vydávaném koncernem Melantrich. V redakci měl společnou kancelář s Jaroslavem Foglarem.[4]

Boj proti nacismu, smrt

editovat

V období nacistické okupace se Batlička jako radiotelegrafista zapojil do činnosti ilegální skupiny Obrana národa – Východ, konkrétně na spojení s Moskvou. Na podzim roku 1941 došlo k odhalení a zatčení jejích členů.[2] Byl vyslýchán, vězněn ve věznici na Pankráci, v Terezíně, a poté jej čekal už koncentrační tábor Mauthausen. Podle oficiálních záznamů Batlička zemřel v roce 1942. Podle svědectví tehdejších vězňů a poválečných vyšetřování o činnosti v táboře se předpokládá, že jako ostatní vězňové zemřel benzinovou injekcí do srdce,[3][5] rukou nacistického lékaře Eduarda Krebsbacha nebo některého z jeho pomocníků, některé zdroje uvádí i zastřelení.

Existuje nedoložená verze, podle níž Batlička úspěšně utekl z Mauthausenu. Následně se však měl omylem střetnout s pancéřovou divizí SS a být zastřelen na útěku. Vzhledem ke všem souvislostem je třeba tuto verzi považovat za nepravdivou. O podobném incidentu se v dokumentech koncentračního tábora nenašla zmínka a přeživší vězňové považovali tento příběh za nesmysl.[3]

Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Znovuobjevení díla

editovat
 
Pamětní deska Otakara Batličky na domě v Čiklově ulici 7, Praha

Jako téměř zapomenutého autora objevil Batličku pro socialistickou veřejnost v polovině šedesátých let 20. století Petr Sadecký, který se od mládí zajímal o kresby Konečného, Buriana a dalších tradičních ilustrátorů dobrodružných knih.[2] To Sadeckého také přivedlo k zájmu o dílo Jaroslava Foglara, které v polovině šedesátých let pomáhal znovu propagovat.[6] Následně Sadecký svůj zájem nasměroval na již téměř zapomenutého Batličku. Po domluvě s vdovou po Batličkovi sehnal vhodného editora, který původní povídky z přelomu třicátých a čtyřicátých let přepracoval.[2] Výsledkem byla kniha Na vlně 57 metrů a po jejím úspěchu následovaly další. Ukázalo se, že Batličkovy knihy vlastně ani nejsou nijak odlišné od ostatních státem tolerovaných indiánek. Některé Batličkovy tituly díky tomu mohly vyjít i v době pozdější normalizace.

Vedle jednoznačného přínosu zanechal kontroverzní Sadecký i na Batličkově osobě svůj neblahý stín. Aby totiž zvýšil zájem veřejnosti o pozapomenutého autora, vytvořil okolo Batličkova mládí obrovskou legendu, složenou z údajných dobrodružství samotného Batličky. Dodnes se dokonce v některých ohledech nepodařilo úplně přesně odhalit, co vše je v Batličkově posmrtném životopise mýtus a co je pravda. Sadecký totiž svými mystifikacemi o Batličkově dobrodružném mládí hojně zásobil dobová periodika a propašoval je i do záložek a doslovů knih s Batličkovými povídkami.[3]

Ukázkovým příkladem rozšířenosti těchto mystifikací je i vážně míněné přetištění některých z nich v prestižní vědecké revue Vesmír.[7] Existenci přinejmenším některých dávno překonaných legend z marketingových důvodů podporuje i vydavatel nového knižního vydání Batličkových povídek.[8]

Jeho povídky byly také zpracovány jako dramatizace Českého rozhlasu Praha v rámci pořadů Rádio na polštář a Domino, namluvil je Stanislav Oubram a pro rozhlas upravil Eduard Kára.

In memoriam

editovat

Za odbojovou činnost byl roku 1946 vyznamenán válečným křížem in memoriam tehdejším ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou. Jeho pamětní deska je umístěna v Čiklově ulici na domě číslo 7 v Nuselském údolí v Praze.

Bibliografie knižních vydání

editovat

první (nečasopisecká) vydání:

  • Rájem i peklem, Melantrich, Praha 1940, 1 delší povídka (jediné nerevidované vydání jakéhokoli díla O.Batličky je toto v Melantrichu), znovu Profil, Ostrava 1969, obsaženo ve výborech Na vlnách odvahy a dobrodružství a Kavalíři odvahy, dále Millennium 2013,
  • Na vlně 57 metrů, Profil, Ostrava 1965, povídky, znovu 1968, dále Millennium 2013,
  • Tábor ztracených, Profil, Ostrava 1970, povídky,
  • Tanec na stožáru, Albatros, Praha 1979, povídky, dále Millennium 2013,
  • Sázka v klubu AGS, Šebek & Pospíšil, Mladá Boleslav 1991, 1 delší povídka, obsažena ve výborech Muž v podpalubí, Dotyk smrti a jiné povídky, Sázka v klubu AGS: a jiné povídky a kreslené seriály ze starých časopisů Mladý hlasatel a Vpřed z let 1939-1948, dále Millennium 2013.

výbory z díla, (vč. komiksů podle jeho děl):

  • Na vlnách odvahy a dobrodružství, Profil, Ostrava 1987, povídky, znovu 1989 a 1997,
  • Muž v podpalubí, Sfinga, Ostrava 1992, povídky,
  • Kavalíři odvahy, Sfinga, Ostrava 1992, povídky,
  • Sázka v klubu AGS a jiné povídky a kreslené seriály ze starých časopisů Mladý hlasatel a Vpřed z let 1939–1948, Leprez, Praha 2002,
  • Příběhy statečných: povídky a kreslené seriály ze starých časopisů Mladý hlasatel a Vpřed z let 1938–1946, Leprez, Praha 2003,
  • Dotyk smrti a jiné povídky, XYZ, Praha 2011,
  • Povídky pro dobrodruhy, Olympia, Velké Přílepy, 2016,
  • Příběhy statečných, Toužimský & Moravec, Praha, 2018.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Vinohrady (kostel sv. Ludmily)
  2. ↑ a b c d e f g h i Dobrodruh Otakar Batlička: Zavražděn nacisty injekcí do srdce. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Havlík, Přemysl: Předčasná úmrtí 3. Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Otakar Batlička. Praha, World Circle Foundation, 2002.
  4. ↑ FOGLAR, Jaroslav: Život v poklusu, vyd. Olympia, Praha 1997.
  5. ↑ "POHNUTÉ OSUDY: Batličkův život jako legenda. Spisovatele zabil sadistický nacista". Lidové noviny. 31. srpna 2015 [cit. 02.09.15]. Dostupné online.
  6. ↑ Proč mlčí Jaroslav Foglar?, Zlatý máj č. 3/1964, str. 105–108
  7. ↑ Otakar Batlička (12. 3. 1895 – únor 1942). Časopis Vesmír [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ Foglar a rychlé šípy. www.bohousek.cz [online]. 2001 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • HAVLÍK, Přemysl: Předčasná úmrtí 3. Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Otakar Batlička. Praha, World Circle Foundation, 2002. ISBN 80-86591-00-X
  • JAKL, Tomáš: Otakar Batlička v prvním odboji. Historie a vojenství LXVI (2017), č. 2, s. 146-147. ISSN 0018-2583
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 36. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas-Bend. Praha: Libri, 2005. 264-375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 278. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_Batlička&oldid=23530886“