Wikipedie

Oldřich Navrátil

český herec

Oldřich Navrátil (* 21. října 1952 Třebíč[1]) je český herec. Absolvoval brněnskou JAMU a později hrál v několika většinou experimentálních divadlech.

Mgr. Oldřich Navrátil
Oldřich Navrátil při Letních Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě, 2007
Oldřich Navrátil při Letních Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě, 2007
Narození21. října 1952 (72 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materJanáčkova akademie múzických umění
ChoťDagmar, roz. Kovářová (1985–2009)
Monika Navrátilová (od 2011)
DětiTereza (dcera)
Milan (nemanželský syn)
SídloPraha - Košíře
Významné roleEmil Nádeníček (Jak svět přichází o básníky, Konec básníků v Čechách)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v roce 1952 v Třebíči, kde také vystudoval gymnázium.[2] V roce 1976 vystudoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně[3] pod vedením Jarmily Lázničkové.[2] Po skončení školy začal hrát v Divadle na provázku v Brně, kde vydržel dva roky. Následně se přestěhoval do Prahy, kde rok působil v pražském experimentálním souboru Dílna 24. Poté začal hrát v Divadle Ta Fantastika. Hostoval i v jiných divadlech, např. Divadle Minor, v Činoherním klubu, hrál i v Čechově prozatímně osvobozeném divadle.[1] Zde hrál například v Perníkové chaloupce (2000) nebo v Noci s modelkou (2002). V sezóně 2012/2013 měl roční angažmá ve Studiu Ypsilon.[4] V Ypsilonce a rovněž ve Studiu DVA hrál také v sezóně 2016/2017.[5]

Od ledna 2019 nahradil Václava Postráneckého v hlavní roli Jana Krejzy v seriálu TV Prima Krejzovi.[6][7] Již od 14. října 2018 zastoupil Postráneckého také v úloze moderátora kutilského televizního pořadu Receptář prima nápadů.[6][8]

Osobní život a politické angažmá

editovat

Z prvního, 24letého manželství se ženou Dagmar, rozenou Kovářovou, dnes Frulovou (* 1965) má dceru Terezu (* 1987), která vystudovala v Itálii dějiny umění.[9] Z jednorázového románku s hotelovou recepční na Jižní Moravě v roce 1981 má ještě nemanželského syna Milana Kočího (* 1982), na kterého platil výživné, ale s nímž neudržuje žádné styky, a který žije ve Veselí nad Moravou.[10] Dne 11. listopadu 2011 se podruhé oženil s přítelkyní Monikou.[11] Ke konci roku 2016 měl tři vnoučata: Emu, Viktora a Nelu.[5] Vlastní chalupu v Číhalíně nedaleko Třebíče, je jí přestavěný starý mlýn.[12]

V roce 2012 obdržel u příležitosti svých 60. narozenin Cenu města Třebíče.[13] V roce 2022 obdržel čestné občanství města Třebíče.[14]

V roce 2014 kritizoval předsedu vlády Bohuslava Sobotku za jeho výrok odsuzující přítomnost vojáků NATO v České republice.[15] V únoru 2018 oznámil, že bude v obvodu č. 53 – Třebíč kandidovat s podporou TOP 09 v senátních volbách v roce 2018.[16] V květnu téhož roku však svou kandidaturu stáhl.[17]

Dílo

editovat

Divadlo

editovat
  • DNP
  • Dílna 24
  • Ta Fantastika
    • Zahrada rajských potěšení
  • Čechovo prozatímně osvobozené divadlo
    • Pravda o zkáze Titaniku (1988), role Morgan
    • Dívčí válka (1992), role kníže Přemysl
    • Perníková chaloupka (2000)
    • Loupežníci na Chlumu aneb Statečná Bibiána (2001)
  • Agenturní představení
    • Noc s modelkou (2002)
  • Divadlo Minor
    • Klapzubova jedenáctka (2005)
    • Válka profesora Klamma (2011)
  • Studio Ypsilon
    • Muž na větvi aneb Slavnost na horách (2012)
    • Škaredá středa aneb Teta z Halifaxu (2013)

Film

editovat

Sedmdesátá léta

editovat

Osmdesátá léta

editovat

Devadesátá léta

editovat

Od roku 2000

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b BŘEZNA, Karel. Známe je z obrazovky a filmového plátna. Zpravodaj města Třebíče. 6. 1986, roč. 9, čís. 6, s. 15–16. 
  2. ↑ a b Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 26. 
  3. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 160. 
  4. ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Tato země bude mít, co si zaslouží, říká o prezidentovi herec Navrátil. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-03-23 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Dělám to, co mě baví. Rukama bych se neuživil, směje se herec Navrátil. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-12-30 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Postráneckého na Primě nahradí Oldřich Navrátil. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ VIDEO: Oldřich Navrátil poprvé nahradí Postráneckého v Krejzových. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-01-15 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ „Poličky u nás přidělává žena.“ Oldřich Navrátil o svém moderování kutilského Receptáře. Dvojka [online]. 2019-01-22 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ KROUŽKOVÁ, Barbora. 13. komnata Oldřicha Navrátila. Česká televize [online]. 2010 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Utajený syn Oldřicha Navrátila: Biologický otec mě odmítl a poslal k právníkovi [online]. Extra.cz, 2019-02-3 [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ Je příjemné dát si od herectví pauzu a odpočinout si, míní Navrátil. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-01-24 [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ NIEKURZÁKOVÁ, Kateřina. Oldřich Navrátil přestavěl starý mlýn u Třebíče na pohádkovou chalupu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-08-17 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ RYNEŠ, František. Udělení Ceny města Třebíče. iHonem.cz [online]. 2012-09-13 [cit. 2012-10-07]. Roč. 2012. Dostupné online. 
  14. ↑ KRČMÁŘ, Milan. Herec Navrátil bude čestným občanem Třebíče, ocenění dostane i hokejista Eliáš. Třebíčský deník. 2022-09-15. Dostupné online [cit. 2022-10-09]. 
  15. ↑ BÖHMOVÁ, Olga. Přizdisráči Sobotko, chceme u nás vojáky USA! Umělci pozvedli hlas [online]. ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, 2014-06-04 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ KOPECKÝ, Josef. Herec Oldřich Navrátil kývl TOP 09. Bude za ni kandidovat do Senátu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-02-06 [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. 
  17. ↑ Herec Navrátil stáhl kandidaturu do Senátu za TOP 09, nemá podporu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-05-14 [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 483. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 427. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oldřich_Navrátil&oldid=24106140“