Miloslav Pluháček
Miloslav Pluháček (*11. května 1953 Moravská Třebová[1]) je český sochař, malíř a grafik.
| Miloslav Pluháček | |
|---|---|
| Narození | 11. května 1953 (71 let) Moravská Třebová  Československo |
| Povolání | sochař, malíř, grafik, básník a spisovatel |
| Webová stránka | https://www.mante.eu |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatPo studiu figurální malby a sochařství, při svém vstupu do světa umění, si Miloslav Pluháček zvolil dráhu solitéra a samotáře. Nikdy nešel s žádným dobovým proudem, nikdy se nestal členem žádného uměleckého uskupení. Je člověkem, jehož umělecká cesta vesměs vedla jinam, než kam směřovali ostatní.
Dílo
editovatV počátcích své tvorby zobrazoval expresivním stylem postavy z periferie měst a života. Na přelomu let 1980/81 zničil celé své výtvarné dílo, a o šest let později, v dalším nepochopitelném autodafé, spálil korespondenci, deníky a fotografie. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století opustil Miloslav Pluháček figurální zobrazování a v minimalistickém pojetí, na hraně abstrakce, výtvarně analyzoval přírodní jevy (déšť, vítr, stíny apod.).
V první polovině let devadesátých se opět jeho umělecká tvorba zlomově změnila. Po téměř dvaceti letech se obloukem vrátil ke svým začátkům, figuře a příběhu, který dosud důsledně odmítal. Zvolil si zdánlivě anachronickou techniku malby připomínající šerosvit a námětově vstoupil na ošidnou půdu biblických témat. Do tradicionalistické religiozity vnesl moderní dobu a změnil středověkou modlitebnost v jedenadvacáté století. Ze staletých světic učinil moderní ženy, do relikviářů umístil fragmenty dneška, dokázal, že kříž není symbolem minulosti a podoba monstrance může být naprosto nečekaná. Mnohé obrazy, sochy a prostorové artefakty obsahují, čeho se v sakrálním umění nikdo před ním neodvážil – humor. Lze postřehnout úsměv, soucitné pousmání, smích, ovšem i sarkastický pošklebek králova šaška. Jistým vybočením se může jevit unikátní soubor dvaadvaceti portrétních aktů evropské aristokracie. Rozměrná plátna jsou ukázkou manetovské ironie, ale i tyto obrazy zapadají do kontextu a linie Pluháčkova díla.
Stejně jako malba i sochařská práce Miloslava Pluháčka prošla fází počáteční expresivní figurace. Posléze, přes tvorbu z přírodních prvků pomíjivé trvanlivosti a v minimalistickém výrazu, dospěl umělec v plastikách k naprosté volnosti. Na straně jedné je jeho výtvarný slovník jednoduchý, vyselektovaný na elementární formy, na straně druhé je barokně rozmáchlý a vybalancovaný do rokokové zdobnosti.
Ojedinělým je projekt, kdy kříž nepojal Miloslav Pluháček jako symbol křesťanství, nýbrž vyjádření utrpení jako takového. Některé z křížových artefaktů lze spatřit v katolickém chrámu, jiný v koncentračním táboře, na papežské insignii, nebo v leprosáriu.
Na svých plátnech i plastikách stírá rozdíl mezi plochou a prostorem. Je soustředěný na podstatu, proto v obrazech většinou neguje kulisu pozadí a skrývá ji do temnoty. Společné pro celé umělcovo dílo je především sofistikovanost, invence, ironie, výsměch jak hlouposti a maloměšťáctví, tak intelektuálskému narcismu. Je jízlivým glosátorem s felliniovským nadhledem, odkazuje k dějinám, historii a literatuře, inspirací je mu zejména Bible. Tvorba Miloslava Pluháčka je přes obsažené prvky humoru a jisté hravosti kritická, na ostří nože, a nezřídka je vnímána i jako skandální.
Miloslav Pluháček byl po celý svůj dosavadní život obrácený do sebe a až patologicky lhostejný k prezentaci své i svého díla. Navzdory kontroverznosti jeho umění jsou umělcovy práce zastoupeny ve významných soukromých sbírkách a galeriích.
Odkazy
editovatReference
editovatAutorkou textu je kunsthistorička a kurátorka Dr. Danielle de Gresse.
Literatura
editovat- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2003. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003. 371 s. ISBN 80-86171-16-7.
