Michal Kováč
Michal Kováč (3. srpna 1930 Ľubiša – 5. října 2016 Bratislava[1]) byl slovenský ekonom, bankéř a politik. Po absolvování studií pracoval v bankovnictví až do roku 1989. Po sametové revoluci působil jako ministr financí federativního Slovenska, československý poslanec VPN, později HZDS, a poslední předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po vyhlášení samostatné Slovenské republiky byl zvolen jejím prvním prezidentem, tuto funkci zastával v letech 1993–1998. Období jeho prezidentské působnosti bylo poznamenáno konflikty s tehdejším předsedou vlády Vladimírem Mečiarem.
| Ing. Michal Kováč, CSc. | |
|---|---|
 | |
| 1. prezident Slovenské republiky | |
| Ve funkci: 2. března 1993 – 2. března 1998 | |
| Nástupce | Rudolf Schuster |
| Předseda Federálního shromáždění | |
| Ve funkci: 25. června 1992 – 31. prosince 1992 | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1990 – 1992 | |
| Ministr financí SR (v rámci federace) | |
| Ve funkci: prosinec 1989 – červen 1991 | |
| Předchůdce | František Mišeje |
| Nástupce | Jozef Dančo |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSS (KSČ) (1948–1970) VPN (1990–91) HZDS (1991–1993) |
| Narození | 3. srpna 1930 Ľubiša  Československo |
| Úmrtí | 5. října 2016 (ve věku 86 let) Bratislava  Slovensko |
| Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
| Choť | Emília Kováčová |
| Děti | Michal Kováč mladší Juraj Kováč |
| Příbuzní | Dušan Kováč (nevlastní bratr) |
| Alma mater | VŠE Bratislava |
| Profese | politik, pedagog, ekonom, bankéř a vysokoškolský učitel |
| Ocenění | Řád bílé orlice (1997) Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy (2000) Kríž Milana Rastislava Štefánika I. triedy (2023) Rad Andreja Hlinku I. triedy (2023) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky … více na Wikidatech |
| Commons | Michal Kováč |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatDo roku 1989
editovatVystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Zde pak po jeden rok působil jako asistent. Pak nastoupil jako zaměstnanec oblastní pobočky Státní banky československé. V bankovnictví pracoval od roku 1956 až do prosince 1989. Kromě toho působil do roku 1967 jako pedagog a externí pracovník Vysoké školy ekonomické. V letech 1965–1966 byl pedagogem na bankovní škole na Kubě a v letech 1967–1969 působil na postu náměstka v Živnostenské bance v Londýně. Odtud byl stažen v roce 1969 a v roce 1970 vyloučen z Komunistické strany Slovenska v rámci čistek po srpnové okupaci Československa. Za normalizace byl zaměstnán jako bankovní úředník na pobočce Státní banky československé Bratislava-město. Mimo to od roku 1978 do roku 1989 byl vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu pro finance a úvěr, později Ústředního ústavu národohospodářského výzkumu. Specializoval se na otázky měnové politiky a bankovnictví. Od roku 1987 přednášel na Stavební fakultě Slovenské vysoké školy technické.[2]
Politické aktivity po roce 1989
editovatVe volbách roku 1990 byl zvolen za VPN do Sněmovny lidu (volební obvod Východoslovenský kraj). Zastával tehdy i vládní funkci. Ve vládě Milana Čiče, první vládě V. Mečiara a vládě J. Čarnogurského působil od prosince 1989 jako ministr financí Slovenské republiky v rámci Československa. Jeho první ministerské angažmá skončilo v roce 1991, kdy Vladimír Mečiar ztratil premiérský post a kdy se hnutí VPN rozložilo. V rámci rozkolu ve VPN přestoupil do HZDS Vladimíra Mečiara, opustil vládu a za HZDS zasedal po zbytek funkčního období ve federálním parlamentu.[3][4][5]
V květnu 1991 byl na ustavujícím sněmu HZDS zvolen místopředsedou této formace.[6]
Mandát v parlamentu obhájil za HZDS ve volbách roku 1992. Stal se předsedou Federálního shromáždění. Ve FS setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[4] Před volbami v roce 1992 se Michal Kováč a Jozef Moravčík neformálně sešli (bez vědomí Vladimíra Mečiara) se zástupcem ODS a předali mu návrh uspořádání česko-slovenských vztahů v podobě volné unie. Šlo o sondáž možnosti dohody HZDS s očekávanou vítěznou stranou v českých zemích. S podobnou myšlenkou pak HZDS operovalo v počátečních fázích povolebních jednání. Na první povolební schůzce, mezitím co spolu mluvili Václav Klaus a Vladimír Mečiar, předložil Michal Kováč místopředsedovi ODS Miroslavu Mackovi opětovně projekt česko-slovenské unie, který ale ODS odmítla a Macek sám jej označil za projekt „slovenského státu s českou pojišťovnou“. Jako předseda Federálního shromáždění vedl ještě v průběhu srpna 1992 jednání i se zástupci české opozice (ČSSD, ČSS, Zemědělská strana), kde byl projekt česko-slovenské unie hodnocen kladně, ale pro nesouhlas ODS coby koaličního partnera HZDS v jednání nebylo pokračováno. Myšlenku dohody HZDS s českou opozicí ovšem nadále propagoval Kováčův poradce, kterým se stal Jaroslav Šabata, český politik z okruhu Občanského fóra a Občanského hnutí, který jako jeden z mála českých politiků měl dobré vztahy s Vladimírem Mečiarem.[7]
Prezidentem Slovenské republiky
editovatCesta k rozpadu Československa dohodou klíčových stran české i slovenské vládní koalice nakonec nebyla revidována a Kováč se začal připravovat na svou politickou budoucnost v rámci samostatné Slovenské republiky. Koncem roku 1992 byli on a jeho jmenovec Roman Kováč nominanty HZDS na post slovenského prezidenta, přičemž po sérii pohovorů s členskou základnou byl v lednu 1993 jako oficiální kandidát HZDS vybrán Roman Kováč. V prvním kole prezidentské volby v Národní radě SR 26. ledna ovšem získal jen 69 hlasů a nedosáhl tak na požadované kvórum 90 hlasů. Nezískal dokonce podporu ani od všech poslanců za HZDS. 27. ledna 1993 v druhém kole získal 78 hlasů (jeho protikandidát Milan Ftáčnik z levicové strany SDĽ jen 31). Ani to nestačilo na zvolení prezidentem. Zástupci politických stran se pak dohodli, že v únoru 1993 se uskuteční nová volba. Z ní byli ovšem vyloučeni všichni neúspěšní kandidáti z 1. volby. Roman Kováč tím ztratil svou nominaci a slovenským prezidentem se pak stal Michal Kováč.[8]
Post prezidenta samostatného Slovenska zastával v letech 1993–1998. Během svého prezidentského působení měl několik významných sporů s tehdejším slovenským premiérem Vladimírem Mečiarem. Na zasedání Národní rady SR 9. března 1994 kritizoval prezident Kováč Mečiarovu politiku. Mečiarova vláda se pak rozpadla a byla dočasně nahrazena vládou Jozefa Moravčíka, kterou koncem roku ovšem vystřídal opět kabinet Vladimíra Mečiara, jenž vyhrál volby.[9] Konfliktní soužití předsedy vlády a prezidenta Kováče tak pokračovalo. Známa je kauza únosu Michala Kováče mladšího, jejíž aktéry Mečiar později ve funkci úřadujícího prezidenta amnestoval.[10] Kvůli neschopnosti politické scény dohodnout se na obsazení prezidentského postu po Michalu Kováčovi se v této funkci vystřídali další úřadující prezidenti a teprve po víc než roce do funkce nastoupil Rudolf Schuster, zvolený již přímou volbou.
Závěr života
editovatKováče léta trápila Parkinsonova choroba. Po převozu do nemocnice v pátek 30. září 2016 a po zhoršení stavu ho lékaři uvedli do umělého spánku. Na začátku týdne se Kováčův zdravotní stav zlepšil, byl při vědomí a dýchal sám. Poté se však jeho stav zhoršil a ve středu 5. října 2016 ve večerních hodinách zemřel.[11]
Vyznamenání
editovat
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 1994[12]
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 1994[13]
Řád bílé orlice – Polsko, 18. srpna 1997[14]
Řád Andreje Hlinky II. třídy – Slovensko, 28. října 1998[15]
Řád Ľudovíta Štúra I. třídy – Slovensko, 3. září 2000 – udělil prezident Rudolf Schuster[16]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zemřel první slovenský prezident Michal Kováč, bylo mu 86 let. iDNEs.cz [online]. 2016-10-05 [cit. 2016-10-06]. Dostupné online.
- ↑ Michal Kováč / prezident [online]. osobnosti.sk [cit. 2012-07-26]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Ing. Michal Kováč, CSc. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1397.
- ↑ Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1398.
- ↑ RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 603–605, 607, 612.
- ↑ POTOČNÁ, Bohumila. Pozice prezidenta v politickém systému Slovenské republiky [online]. Masarykova univerzita [cit. 2012-07-26]. Dostupné online.
- ↑ RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 620.
- ↑ Chronológia prípadu únosu Michala Kováča mladšieho. SME [online]. 2008-02-29 [cit. 2009-08-02]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Michal Kováč zemřel: Slovenskému exprezidentovi selhalo srdce. Blesk.cz [online]. 2016-10-05 [cit. 2016-10-06]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné online.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 20 stycznia 1994 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 sierpnia 1997 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03.
- ↑ Prezident SR - Štátne vyznamenania udelené v rokoch 1993-1998. web.archive.org [online]. 2005-10-29 [cit. 2019-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Prezident SR - Rad Ľudovíta Štúra, I. trieda. web.archive.org [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Související články
editovat- Volby prezidenta Slovenské republiky (1993–1998)
- Seznam prezidentů Slovenska
- Rozdělení Československa
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal Kováč na Wikimedia Commons 
Osoba Michal Kováč ve Wikicitátech
Zpráva Zemřel Michal Kováč ve Wikizprávách- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michal Kováč
