Leo von Klenze

německý architekt, malíř a spisovatel

Leo von Klenze (Franz Karl Leopold von Klenze, 29. února 1784, Bockenem u Hildesheimu27. ledna 1864, Mnichov) byl německý klasicistní architekt, vedle Karla Fridricha Schinkela nejvýznamnější v Německu, malíř a spisovatel.

Leo Karl Leopold von Klenze
Litografie Ignaze Fertiga, před 1858
Litografie Ignaze Fertiga, před 1858
Narození29. února 1784
Bockenem u Hildesheimu
Úmrtí27. ledna 1864
Mnichov
Místo pohřbeníStarý jižní hřbitov v Mnichově (48°7′35″ s. š., 11°33′50″ v. d.)
Povoláníarchitekt, malíř a spisovatel
Manžel(ka)Felicitas Blangini-Klenze
Významná dílaKatedrála svatého Dinonýsia v Aténách
Socha Bavarie
Propylaea
OceněníKrálovská zlatá medaile (1852)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
čestný občan Mnichova (1862)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v městečku Schladen jako prvorozený syn (a třetí z osmi dětí) úředníka Gotthelfa Fridricha Klenze a jeho manželky Gertrudy Josefy Terezie, rozené Meyerové z lékařské rodiny v Osnabrücku. V 16 letech byl poslán do Berlína studovat architekturu na stavební akademii. Odtamtud odešel studovat do Janova, kde vstoupil do služeb Konstantina La Flèche-Keudelsteina, ceremoniáře tehdejšího vestfálského krále Jeronýma Bonaparte, nejmladšího bratra francouzského císaře Napoleona, a s ním odešel do Kasselu. Tam se roku 1813 oženil s operní pěvkyní Felicitas Blanginiovou, s níž vychoval šest dětí, tři syny a tři dcery. Téhož roku rodina v čele s manželčiným bratrem Felixem Blanginim uprchla před Napoleonem do Mnichova na dvůr bavorského krále.

Tam se Leo von Klenze stal dvorním architektem bavorského krále Ludvíka I., pro kterého dostavěl mnichovskou rezidenci a kostel v klasicistním slohu. Dále pracoval v Řeznu, Berlíně, Kelheimu a v Petrohradě. Po osvobození Řecka od Turků roku 1834 odešel do Athén, kde vypracoval plán nové výstavby pobořeného města.

Projekty

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Jitka Sedlářová, Hugo Franz Salm. NPÚ Kroměříž 2016, s. 120-123

Externí odkazy

editovat