Wikipedie

Karel Ludvík Klusáček

český malíř a ilustrátor

Karel Ludvík Klusáček, též známý pod jménem Karel Ladislav Klusáček (26. října 1865, Polná[1] – 21. února 1929, Praha[2]), byl český malíř, ilustrátor a básník.

Karel Ludvík Klusáček
ak. malíř Karel Ludvík Klusáček
ak. malíř Karel Ludvík Klusáček
Narození26. října 1865 nebo 25. října 1865
Polná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. února 1929 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, ilustrátor a kulturní pracovník
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a tvorba

editovat

Karel Ludvík Klusáček se narodil v Polné 26. října 1865. Malířství studoval na Akademii u profesorů A. Lhoty a Pirnera, ale vzorem mu byl Mikoláš Aleš. Ilustrace v jeho stylu zveřejňoval v časopisech Paleček, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha a Světozor. Ve své době se proslavil obrazem Bouře v Praze po stětí Jana Želivského. Záhy se zařadil mezi významné malíře přelomu 19. a 20. století, v roce 1913 se podílel na výzdobě divadelního sálu slavného náchodského hotelu Beránek. Jeho malby zdobí schodiště bývalé Zemské banky na Příkopech, pro strop Městského muzea v Praze vytvořil alegorickou kompozici Praga caput regni a řadu dalších kompozic. Jako zdatný ilustrátor doprovázel například dílo Královské pohádky. Pro hořovický zámek vytvořil cyklus olejů.

Byl členem SVU Mánes v letech 1896–1900[3], s neutuchajícím nadšením se stal organizátorem kulturního života, byl redaktorem Volných směrů po první tři ročníky 1897–1899. Později se sblížil s Jednotou umělců výtvarných a do roku 1902 se zařadil k těm, kteří zakládali jejich měsíčník Dílo.

V osmdesátých letech na sebe upozornil vynikajícími kartony, které byly často předlohou pro sgrafitové výzdoby fasád. Dobová kritika ho považovala za všestranného malíře. Ukázal se i jako prozíravý památkář stal se zachráncem starobylého malebného renesančního domu U Vejvodů v Jilské ulici v Praze, který zakoupil. Stal se aktivním členem Klubu Za starou Prahu, v rodné Polné se angažoval při adaptaci hradu na muzeum. Byl činný i literárně.[zdroj⁠?!]

Rodinný život

editovat

Dne 1. září 1896 se oženil s Mariannou, rozenou Jeráčkovou (1878—??) z Lužan (okr. Jičín).[4] V roce 1901 se jim narodila dcera Marie.[5]

Koncem života jeho aktivity pro záchvatu mozkové mrtvice polevily a 21. února 1929 podlehl zápalu plic. Po zpopelnění byla urna s jeho popelem uložena na polenském hradě.

Dílo

editovat

Kutná Hora

editovat

Ve velké zasedací síni Vlašského dvora v Kutné Hoře se nacházejí dva obrazy Karla Ladislava Klusáčka provedené na omítce. Vydání Dekretu kutnohorského a Volba Vladislava za krále českého. Klusáčka doporučil místní radě vrchní stavební rada Josef Hlávka, když byl požádán, vedle spolupráce na restauraci Vlašského Dvora, také o spolupráci na tomto úkolu. Hlávkovi se podařilo získat i garanty Klusáčkovy práce, a to jak po stránce umělecké, tak historické. Jména jsou to zvučná: Alois Jirásek, Mikoláš Aleš a Maxmilián Pirner. Všichni včetně Hlávky se vyjádřili při slavnostním otevření zasedací síně roku 1900, že Klusáček zvládl oba obrazy – po umělecké i historické stránce – velmi pečlivě a suverénně. Obdržel odměnu šest tisíc zlatých a něco nádavkem od Josefa Hlávky.

Klatovy

editovat

Hlávka doporučil Klusáčka též na realizaci maleb při restaurování děkanského chrámu Narození Panny Marie v Klatovech. Ten byl restaurován, s několikaletou přestávkou, v letech 1898–1909. Výzdobu podle Klusáčkových návrhů provedl Josef Bosáček.[6]

Praha

editovat

K hlavním realizacím Uměleckoprůmyslové školy pro Světovou výstavu v Paříži roku 1900 patřilo vybavení vzorového interiéru nábytkem a dekorací včetně oltáře. Soubor těchto exponátů byl oceněn stříbrnou medailí. Klusáček do něj dodal návrhové kartóny s postavami českých světců pro oltářní retábl. Poprvé se zde svatí Ludmila, Václav a Vojtěch objevují ve stylu secesního symbolismu jako asketičtí a prostí poutníci na cestě.

Ilustrace

editovat
  • Královské pohádky (veršem a kresbou vypravují Bohumil & Karel Klusáček, Praha, Tiskem a nákladem Edvarda Grégra, 1897)
  • Z české kroniky (obrázky zlatých i těžkých chvil národa našeho. Kniha 1, Báječná doba dějin českých / mládeži české vybral Antonín Kamarýt, s 27 obrázky od M. Alše, F. Hetteše, K. Klusáčka a j., V Praze, A. Wiesner, 1899)
  • Píseň o činu (zpívá František Serafinský Procházka, ilustroval K. L. Klusáček, Praha, Otto, 1902)
  • Santa Lucia (román, Vilém Mrštík, ilustroval Karel L. Klusáček, V Praze, Nakladatelské družstvo Máje, 1903?)
  • Deset pohádek o svatém Petrovi (napsala Božena Němcová, kreslil Karel L. Klusáček, Praha, Unie, 1917)
  • Deset pohádek o svatém Petrovi (Božena Němcová, ilustroval Karel L. Klusáček, Praha, Toužimský a Moravec, 1996)

Galerie

editovat
  •  
    Ilustrace pohádky, Obři
  •  
    Volba Vladislava králem na Horách Kutných
  •  
    Sv. Ludmila, Václav a Vojtěch, 1900

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z7, s. 22
  3. ↑ Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů
  4. ↑ Matrika oddaných, sv. Vojtěch, 1895-1905, snímek 43
  5. ↑ Policejní přihlášky, Praha, Klusáček Karl
  6. ↑ EGERMAIER, Jiří. Zapomenutý Josef Bosáček a jeho galerie pod širým nebem. Písek: IRES & Prácheňské nakladatelství, 2004. ISBN 80-86566-24-2. 

Externí odkazy

editovat
Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Stanislav Sucharda 		1899–1900
Karel Ludvík Klusáček 		Nástupce:
Stanislav Sucharda
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Ludvík_Klusáček&oldid=24018866“