Julius Lippert (historik)
Julius Lippert (12. dubna 1839 Broumov[1] – 12. listopadu 1909 Praha[2] ) byl rakouský a český historik a politik německé národnosti, v závěru 19. století poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu.
| Julius Lippert | |
|---|---|
.jpg) Julius Lippert | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1871 – 1872 | |
| Ve funkci: 1889 – 1898 | |
| Náměstek Nejvyššího maršálka Království českého | |
| Ve funkci: 1895 – ??? | |
| Předchůdce | Jindřich Šolc |
| Nástupce | Josef Wohanka |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1888 – 1891 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Sjednoc. něm. levice) Německá pokrok. strana |
| Narození | 12. dubna 1839 Broumov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. listopadu 1909 (ve věku 70 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | městský hřbitov Litoměřice |
| Alma mater | Karlo-Ferdinandova univ. |
| Profese | historik, pedagog, spisovatel, politik a publicista |
| Commons | Julius Lippert (historik) |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatNarodil se v rodině broumovského soukenického mistra Vincense Lipperta (1810–??) a jeho manželky Josefy, rozené Schönové (1809–??).[1]
Absolvoval gymnázium v Broumově a Malostranské gymnázium v Praze, pak studoval filozofii, právo a historii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1863 působil jako gymnáziální učitel v Litoměřicích. V roce 1869 působil při reformě německé obecné a měšťanské školy v Českých Budějovicích. V roce 1872 se stal ředitelem vyšší reálné školy. Pro své liberální názory nebyl při zestátnění tohoto ústavu ponechán ve své funkci a z těchto důvodů a další neshody se přestěhoval do Německa. V zahraniční se mu podařilo dosáhnout rychlý kariérní vzestup.[3] V Berlíně získal význačné místo v oblasti vzdělávání a založil Společnost pro rozšíření vzdělávání v Německé říši. Od roku 1885 opět působil v Čechách, kde založil podobně orientovaný spolek Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnützlichen Kenntnisse. Zpočátku žil v Kundraticích u Litoměřic, kde si nechal vystavět honosnou vilu,[3] ale po třech letech přesídlil do Prahy.[4] V Praze byl policejně hlášen v letech 1887–1897, poté se přestěhoval do Ústí nad Labem.[5]
Intenzivně se věnoval studiu historie. Počátkem 60. let ještě jako student spoluzakládal Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen (Spolek pro dějiny Němců v Čechách). V roce 1894 se stal druhým prezidentem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách.[4] Už během učitelského působení v Litoměřicích vydal roku 1870 knihu Geschichte der königlichen Stadt Leitmeritz. Pro spolek Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnützlichen Kenntnisse napsal četná historická a politická pojednání.[6]
V 80. letech se zapojil do politiky. Zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor). Nastoupil sem 4. prosince 1888 místo Karla Pickerta jako poslanec za kurii venkovských obcí, obvod Děčín, Rumburk atd.[7] V parlamentu usedl do obnoveného klubu německých liberálů, oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných politických proudů.[8]
Od 70. let 19. století se začal angažovat i v zemské politice. Již v doplňovacích volbách v září 1871 byl zvolen v kurii městské (volební obvod Loket, Slavkov, Schönfeld, Bečov, Sangerberg) do Českého zemského sněmu.[9] Na sněm se po této krátké epizodě vrátil až v zemských volbách v roce 1889, nyní za kurii venkovských obcí, volební obvod Šluknov, Haňšpach.[10] Uvádí se jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik, později Německá pokroková strana).[11] Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1895.[11] Od roku 1895 zastával funkci náměstka Nejvyššího maršálka Království českého. V roce 1898 se stáhl z politiky.[4] Rezignoval na poslaneckou funkci. V době vyostřeného česko-německého etnického pnutí totiž ztratil coby stoupenec umírněnější linie své pozice.[6][12]
Rodinný život
editovatByl ženat, s manželkou Malvínou, rozenou Friedrichovou (1842–??) měl tři děti.[5] Dcera Marie se roku 1894 provdala za obchodníka, amatérského ornitologa a mecenáše Heinricha Lumpeho.[13]
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- OUBRECHTOVÁ, Marcela (ed.). Julius Lippert a německé prostředí v Čechách: [kolektivní monografie z konference konané ve dnech ... v Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, Ústav slovansko-germánských studií FF, 2010, 104 s. ISBN 978-80-7414-262-8.
- ARNDT, Veronika. Julius Lippert (1839–1909): historik a pedagog, in: Tvorba učebnic dějepisu v Polsku, na Slovensku a v České republice. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, Brno: CERM, 1996 [vyd. 1997], s. 31–37.
Reference
editovat- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1837-1845 v Broumově, sign.13-9, ukn.478, str.46. Dostupné online
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z14, s. 81
- ↑ a b Lippertova vila - Slavné vily. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lippert, Julius (1839-1909), Historiker, Volksbildner und Politiker, s. 235. (německy)
- ↑ a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 352, obraz 884, Lippert Julius
- ↑ a b Julius Lippert [online]. phil.muni.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Neue Freie Presse, 14. 4. 1889, s. 3.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
- ↑ Národní listy 3. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7307687&picp=&it=0&s=djvu
- ↑ a b NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online.
- ↑ Sněm království Českého 1895-1901 › 3. zasedání › Stenoprotokoly › 1. schůze › Středa 28. prosince 1898 [online]. psp.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Trauung. Leitmeritzer Zeitung. 26. 9. 1894, s. 5. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Lippert na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Lippert (historik)
- (německy) Julius Lippert (historik) v Deutsche Biographie
